Všechno, co mě napadne

Vítr ve vlasech

Tohle si teď říkám. Ale asi bych vás měla uvést do děje.
Před 15ti hodinami jsem nasedla do letadla tady do New Yorku. Přijela jsem sem za svou nejlepší kamarádkou, která tady už rok studuje. Vždycky jsem byla introvert, ale důvod proč jsem jedu právě teď, je ten, že jsem konečně práskla dveřma tomu hroznému člověku, se kterým jsem tak dlouho chodila. „nezvládnu to bez tebe" říkal. „ublížím si, když mě opustíš" vydíral. Mě.
Až moc dlouho. Nic nedokáže vyjádřit, jak moc jsem šťastná, že už ho nemám ve svém životě. Že jsem se ho zbavila. Nesnáším ho. Za všechno. Za to, jak se ke mě choval.
Na letišti mě Lea přivítala s otevřenou náručí. „byl to debil" dodá s úsměvem. „byl" řeknu veseleji, než jsem čekala. Oznámila mi, že mě dneska vezme do centra. Těším se. Když o pár hodin nasedneme do typicky žlutého taxíku, tak se ve mně probudí introvertní stránka. „neboj" slyším. Lea ví, Lea mě zná.
Jdeme do nějaké budovy, ve které nás výtah vtáhne až do 40. patra. Obejme mě teplý, neskutečně příjemný vzduch. Vyjdeme na balkón v posledním patře. Ne. Není to balkón, je to střecha. Nebýt všude světýlek, tak je tady tma. Smích. Palmy. Co je to? Co je to za pocit? Svoboda. Bez něho. Já ho nepotřebuju. I když mi to pořád nepřímo tvrdil. „beze mě jsi nic. Nic nedokážeš." asi hovno. Bez tebe dokážu všechno. Byl jsi kotva. Teď to vím. Teď pluju. Konečně. Jdu k zábradlí na pokraji budovy a rozhlédnu se kolem sebe. Dole je to na New York šíleně tiché. Pár aut troubí, ale zní to jako melodie, tady nahoře. Všude to svítí. Vítr vlaje. Poprvé v životě opravdu vím, co to znamená "vítr ve vlasech". Je to synonymum pro svobodu. Jsem volná. Tady na mě nikdo nedosáhne. Nikdo. Ani on.
On nikdy.
Miluju to.
Tahle noc je už několik let zpátky, ale já pořád cítím to štěstí. To, jak všechno mělo smysl. Doteď je to pro mě ten moment, který mi zachránil život.

- Jemu. Radimovi

tohle je poslední věc, kterou ti v životě dám