Delikvent a princezna

Kapitola 7 - O víkendu spolu

Z pohledu Asuny:

Uplynul týden po suspendování Sho-senpaie. Několikrát jsem ho šla navštívit a vařit mu jídlo. Poznala jsem i jeho milo stránku. Já se vrátila ke svému předchozímu životu ve třídě 2-A k Erice a Rui. Párkrát jsem zašla za senpai jak si vedou v učení a vždy mě nadšeně přivítali.

Dnešek je ale něčím jiným výjimečný a to že dneska je pátek a Erika s Rui budou u mě na víkend doma. Bude to veliká legrace. Chceme taky zajít na Vánoční nákupy. Letos bych chtěla oslavit Vánoce s nimi a se senpai. Myslím Sho-senpaie, Shun-senpaie a Shin-senpaie. Taky jsem pozvala Kyoa, byl velice rád.

"Asuna tak co, půjdeme?" promluvila na mě Erika. Tentokrát nedržela v ruce knížku což se moc často nestává. I ona se těší na náš společně strávený víkend. Tentokrát nás odvezl Sasaki. Náš komorník. Holky měli s sebou dost věcí a já nechtěla aby je tahaly. Jakmile naše auto zastavilo u domu před vchodem Rui vylítla z auta jako divá a už se nemohla dočkat až vstoupí do mého pokoje.

"Páni! Ten pokoj vypadá úplně jinak než posledně, a je tu hodně prostoru." Rui začala pobíhat po pokoji a Erika si mezi tím v klidu položila věci k mé skříni. Zaujala jí hned moje knihovnička a když se na mě otočila řekla jsem jí že se muže podívat. Rui se mezi tím vrhla na moje CDečka a přemýšlela jaké pustí. Za chvilku se pokojem rozléhala klidná hudba, která vás donutí si vzpomenout na všechno dobré či špatné. Rui se do rytmu písně pohybovala. "Je to krásná píseň, chce se mi při ní plakat." řekla Rui. Měla pravdu, i mě se chtělo plakat, ale držela jsem to. "Co kdybychom jí dali vlastní název?" optala se nás Rui. Byl to skvělý nápad. Bude to naše píseň. "Co takhle Unrequited love? Znamená to neopětovaná láska." Holky se v tu chvíli na mě podívaly a přemýšlely co jsem tím myslela a na co jsem si během té písně vzpomněla, ale nakonec s tím souhlasily. Druhá píseň už byla veselejší. To Rui mě a Eriku popadla za ruce a začala se s námi točit. Jak píseň zrychlovala tak se i naše kolo zrychlovalo. Rui mě už neudržela a tak mě pustila. Ona letěla na jednu stranu a mi na druhou. V tu chvíli jsme se na sebe podívaly a začaly se tomu smát. Blížil se čas k večeři a tak jsme se ještě převlíkly, upravily a přišly v čas na večeři. Matka s otcem chodili vždy přesně a tak jsem jim ze zdvořilosti ještě oznámila, že tu Erika s Rui zůstanou na víkend. Dodala jsem že se budeme taky učit. Moje matka je dost přísná a nechce slyšet o tom, že se budu flákat, ale že pilně studuji. Chce abych jednou převzala rodinnou firmu, což se nechce ani mně, ale dokud budu předstírat hodnou dceru, jsem volná. Bez řečí jsme usedli ke stolu a číšníci nám podávali jídlo na talíři. Erika s Rui nebyli zvyklé na takový přepych a proto byly dosti nervózní. Během večeře nikdo neřekl ani slovo, bylo jen slyšet cinkání příborů, a přežvykování jídla. Po večeři jsme raději zapadly do pokoje a nevystrkovaly ven nos.

"To byla dobrota. Dlouho jsem se tak pořádně nenajedla." oddechla si Rui a hladila si přitom břicho. Takové jídla jím každý den a proto nerozeznám to jak moc je to dobré, zvykla jsem si na to. Pak už jsme jen kecaly a učily se. Hodiny ukazovaly deset hodin večer a tak jsme už raději zapadly do postele. Jelikož já mám velkou postel, vešly jsme se na ní všechny tři.

Ráno jsem se probudila dřív a šla pro snídani. V kuchyni zatím nikdo nebyl a tak jsem si vše mohla v klidu připravit sama.

Do pokoje jsem vstupovala potichu. Tác s jídlem jsem položila na stůl a šla se podívat na ty dvě jak tvrdě spí. Rui byla roztáhlá po celé posteli a chudák Erika spala na malém kousku kraje postele. Stačilo by malé polechtání a v tu ránu by byla na zemi. Se zlostným úsměvem jsem Rui polechtala na noze a ta se prudce zvedla, že skopla Eriku na zem. "Au to bolí. Rui nemůžeš dávat větší pozor?!" zlobila se na ní Erika. "Já za to nemůžu to Asuna mě začala lechtat." bránila se Rui. Já se jen těm dvěma smála a pak je pobídla, aby se šly nasnídat. Rui se na to hladově vrhla a málem by všechno snědla, kdybych jí nezastavila. Společně jsme pak při snídani přemýšlely, co budeme celý den dělat.

Ve městě to už začalo být plné lidí. Venku už nebylo takové teplo a musely jsme si vzít toho víc na sebe. Začala nám být zima a tak jsme raději zapadly do obchodu s oblečením. Už začaly zimní kolekce a tak nás napadlo si něco nového koupit. Zatím co Rui zkoušela šaty a Erika jí s tím pomáhala, já procházela regály se šperky. Zalíbil se mi jeden, černý s přívěskem do tvaru zubu. "Zajímavý výběr slečno. Pro vašeho přítele?" promluvil na mě hlas prodavačky. Celá červená rozpaky jsem řekla že to není pro mého přítele, ale i tak jsem ten náhrdelník koupila. Dám mu to k Vánocům. Erika s Rui toho dost nakoupily, jak pro sebe, tak i dárky k Vánocům. Zastavily jsme se i v naší kavárně a jako vždy si objednaly to samé. Přemýšlely jsme jak letos oslavíme Vánoce. Nakonec jsme došly k závěru, že bychom je oslavily společně na karaoke. Byla by určitě sranda.

Pak už jsme jen odcházely domů. Na Shoa jsem pak ani nepomyslela a věnovala se holkám. Společně u mého stolku jsem se učily. Sasaki nám i dokonce přinesl menší svačinku, která nám hodně bodla. Takovýhle víkend, bych brala pořád.

Vzbudila jsem se krátce po půlnoci a všimla si, že všechny jsme u učení usnuly. Probudila jsem Eriku aby mi pomohla s Rui, ta se sice probudila, ale byla spíš jak náměsíčná a odkráčela do postele. S Erikou jsme se tomu zasmály a pak vedle ní obě ulehly a společně v objetí usnuly.

Ve škole:

Víkend utekl jako voda. Což myslím i doslova. Když si vzpomenu na to jak jsme se koupaly, musím se vždy smát. Tolik vody jsme snad nespotřebovaly. U školní brány jsme se všechny tři střetly a odcházely do školy. Když jsme procházely kolem studentů, všichni na nás koukali a něco si šeptali. Bylo to zvláštní, protože se to moc nestává. Ve třídě tomu jinak nebylo. I tam bylo ticho jakmile jsme vstoupily dovnitř. Převážně teda všichni divně koukali na mě. Usedla jsem ke svému místu a pár holek se ke mně seběhlo. "Asuna-chan slyšely jsme pravdu. Prý ses málem stala obětí skupinového znásilnění."

"A taky to prý na tebe zkoušel i učitel matematiky." Co jsem jim na to mohla říct. Byla jsem v šoku a nevěděla co na to říct. Kdo jim to mohl prozradit? Jen Sho-senpai o tom věděl a taky Kyo. Mohl to někdo z nich rozhlásit po škole?