Seděli jsme na lavičce, oba jsme se koukali na dvě přicházející holčičky. Byly nádherné. Roztomilé a sebevědomé. Držel si mě za ruku a řekl, že jednou budeme mít taky, naše. Tenkrát bych se nejspíše vysmála tomu, že si myslíš, že spolu budeme tak dlouho. Ale přišlo mi to nádherné, roztomilé a zamilované. Ty dvě holčičky k nám přišly, podívaly se na nás a usmály. Zeptaly se jestli spolu chodíme a ty si řekl, že ano. Lež, nechodili jsme spolu, ale chovali jsme se tak. Ptaly se tě jestli mě máš rád a tys řekl ano, přesně tak jak já. Odešly a já byla v tu chvíli v krásné náladě.
YOU ARE READING
Pouhá vzpomínka
RomanceSedávala na verandě s horkým čajem a myšlenkami nad ním. Její mysl si představovala jeho dokonalé oči a hrubý hlas. Hodně krát za ním chtěla jít a říct mu pouhé 'ahoj'. Její stydlivá povaha ji to, ale nedovolila. Osud, ale chtěl aby se stydlivá dí...
