Pak si mě pustil, řekl si, že ti to je nepříjemné. Nemyslel si to , ale špatně. Taky mi to bylo nepříjemné, všichni se na nás koukali a začali nám shipovat jmána. Pak jsme se rozdělili a já zůstala sama. Byla jsem vlastně i ráda, že musíme do školy. Kdybych měla napsat knížku, tak tuto kapitolku bych nazvala 'trapas'. Všichni se mě na tebe ptali a já jsem je nechala bejt. Nesnažila jsem se jim nic vymluvit, stejně by to bylo k ničemu.
YOU ARE READING
Pouhá vzpomínka
RomanceSedávala na verandě s horkým čajem a myšlenkami nad ním. Její mysl si představovala jeho dokonalé oči a hrubý hlas. Hodně krát za ním chtěla jít a říct mu pouhé 'ahoj'. Její stydlivá povaha ji to, ale nedovolila. Osud, ale chtěl aby se stydlivá dí...
