Večer než jsem usnula, si mi napsal. Psali jsme si spolu dost dlouho. V naší konverzaci začali poletovat malý, rudý srdíčka. Ani nevíš jak šťastná jsem byla. Ve škole si mě nepozdravil, ale za to si mě plácal přes zadek. Tak jako každou jinou. Měli jsme jít spolu zase ven, zase o odpoledku. Dalo by se říct, že odpoledka byla jedno velké vzrušení. Nemyslím to tak, že jsme spolu něco měli, ale nikdo nevěděl co se bude dít.
YOU ARE READING
Pouhá vzpomínka
RomanceSedávala na verandě s horkým čajem a myšlenkami nad ním. Její mysl si představovala jeho dokonalé oči a hrubý hlas. Hodně krát za ním chtěla jít a říct mu pouhé 'ahoj'. Její stydlivá povaha ji to, ale nedovolila. Osud, ale chtěl aby se stydlivá dí...
