Kapitola 8 – Její nejlepší kamarád
„On na ní peče slaninu?“ zeptá se Cassidy nevěřícně a společně vybouchneme smíchy. „Panebože, na jaký film se to díváme?“
Nemůžu se přestat smát, takže sotva promluvím, ale snažím se. „Nemám tušení, tys ho přinesla.“ Obviním ji a ona vyhodí ruce do vzduchu.
„Já to nevěděla! Vypadalo to, že tam budou letadla!“ brání se Cassidy a já se směju ještě více.
Začali jsme sledovat film hned poté, co jsem se vrátil z dnešní fyzioterapie, jen abychom zabili nějaký ten čas. Je naprosto hloupý, nedává žádný smysl a ani ten film není tak vtipný, ale ten způsob jakým na něj Cass reaguje… to je vtipné. Napůl je vyděšená a napůl pobavená.
„Myslím, že po tomhle budu potřebovat terapii.“ Řekne, dívající se jinam a otírá si oči, což mě rozesměje mnohem víc.
„Není to tak hrozné.“ Řeknu a mávám zamítavě rukou, ale ona se na mě podívá šokovaně
„Viděl jsi tu stejnou rozrušující scénu co já?“ směji se znovu nad její reakcí, ale Cass zakývá hlavou ze strany na stranu. „Už se nikdy nepodívám na žádný film s Charliem Sheenem.“
Vezmu ovladač a televizi vypnu a film je pryč. Cass si úlevou oddychne a já se uchechtnu. „Říkal jsem že by jsme se měli dívat na Flyboys.“ Připomenu ji a ona protočí očima a vystrčí na mě jazyk.
Dnešní den je můj poslední den v nemocnici a i přesto že jsem velice nadšený, že můžu opustit tenhle pokoj a místo, trochu se zdráhám. Odchod znamená, že nebudu Cass vídat tak často jak teď. Znovu budu chodit na hodiny a i když jsme na stejném kampusu, studujeme dva rozdílné obory a Queen Mary je obrovská. Nemyslím si, že na sebe jen tak narazíme každý den. Nebudeme mít čas spolu sledovat filmy a nejspíš ji ani neuvidím počas mých fyzioterapií.
Cass je vážně skvělá dívka, je s ní zábava, mamka měla pravdu, když řekla že Cass dokáže povzbudit každého jen pouhým úsměvem nebo hloupým vtipem. Je to hravá duše. Když je okolo, neztrácím se ve svých paranoidních myšlenkách a cítím se normální, cítím se dobře. Trvám na tom, že se s ní cítím doma, jako na místě, na kterém není nic známého, a za to budu vždy vděčný.
Upřímně, jsem si hodně zvykl, když je poblíž a bude to divné, vědět že se nebudeme vídat tak často. Myslím, že jsme se stali přáteli a já nemám mnoho dívčích přátel, takže je to fajn. Hlavně je to jiné.
„Okay, pojďme dělat něco jiného. Karty?“ zeptá se a já se na posteli posadím rovně a poplácám konec postele.
„Pojď sem a můžeme hrát 20 otázek.“ Povím ji, protože jestli dnes opravdu odcházím, vážně bych byl moc rád, kdybych se o ní dozvěděl něco víc. „Ne hádání, jen sdílení informací.“
Na vteřinu vypadá trochu překvapeně, ale potom se usměje a přijde k mé posteli, kde si sedne. „Dobře, a jak to chceš udělat? Každý jednu otázku nebo tak nějak?“
„Co kdybych se já zeptal na otázku a odpovíme oba, potom se zeptáš ty a tak budeme pokračovat.“ navrhnu a ona jen pokrčí rameny a poté přikývne. „Skvěle. Takže, řekni mi své celé jméno.“ Zeptám se a ona se zachichotá, nejspíš tohle nečekala.
„Cassidy Jane Morrisová,“ odpoví se sladkým úsměvem. „Zeptala bych se na tvé, ale už ho vím, jsi pacient takže… Čím jsi jako malý chtěl být? Já chtěla být astronaut.“ Překvapením pozvednu obočí a ona se zasměje. „Mám ráda hvězdy a chtěla jsem je lépe vidět.“
ČTEŠ
The Comeback CZ (Liam Payne)
FanfictionLidé říkají, že pokud tu máš nevyřešenou práci tvá duše zůstane na tomto světě dokud nevyřeší co má. A mají pravdu. V mém případě: Musím své nejlepší kamarádce říct že jsem se do ni zamiloval. Léta dávno jsem si slíbil, že nikdy neodejdu bez vyjádře...
