The Comeback CZ (Liam Payne)

Prolog - Jake Wood

Prolog

Jake Wood

Cassidy Morrisová je ta nejkrásnější dívka, kterou jsem kdy viděl. A věřte mi, viděl jsem spoustu holek. Ale ona není ta nejkrásnější, protože je perfektní a dech beroucí. Nejde o její vzhled, bůh ví, že jsou tu pěknější dívky. Je nádherná, protože ona je Cassidy Morrisová.

Je to roztomilá brunetka s chaotickými – a když říkám chaotickými, tak vážně myslím chaotickými – kudrnatými vlasy. Skoro jako Merida z jejího oblíbeného filmu, Rebelka. Vždycky zápasí se svými vlasy, snaží se je zkrotit, ale je to beznadějné, i když věřím, že je ještě roztomilejší, když na své vlasy křičí před zrcadlem. Má hodně pih, které nenávidí, ale na její kůži vypadají tak roztomile. Zbožňuju ty, které zdobí její nos, a když se zamračí, vypadá rozkošně. Taky má ty dlouhé tmavé řasy, které rámují její neuvěřitelně zelené oči. To je jediná věc, kterou na sobě má ráda. Taky si vždy stěžuje, že je moc malá, ale já nacházím její výšku dokonalou, když ji držím v náručí, temeno hlavy je přesně pod mou bradou. Je hubená, říká, že je hubená jako kluk a že její tělo zapomnělo projít pubertou, ale to není pravda. Má své křivky, jen nejsou tak svůdné jako jiných žen.  Ona je rozkošná, má ten nejroztomilejší usměv a nejmelodičtější smích, který jste kdy slyšeli.

A to není všechno. Je milá, vtipná, chytrá, soucitná a rozumná. Ale taky je to zbabělec. Když se díváme na horory, vždycky se schovává a potom nemůže spát sama.

Je to má nejlepší kamarádka a jsem do ní šíleně zamilovaný, ale nikdy jsem neměl odvahu ji říct jak to cítím. Až do dnes. Konečně jsem se rozhodl, teď už ji to řeknu, musím to risknout. Možná mě vidí jen jako kamaráda, ale musím jí to říct. Už to nemůžu dál držet v sobě.

Ale možná jsem měl počkat.

Není zrovna dobrý nápad řídit, když jste měli pár drinků, když je mysl zamlžená a vede vás impulzy. Je špatný nápad zakřičet nahlas, že jí jdete všechno říct, když všichni okolo vás jsou opilí a nikdo není schopný vás zastavit, než uděláte něco hloupého. Není dobrý nápad řídit, když si myslíte, že jste neporazitelní, protože nejste.

Není to červené světlo, co mě zastavilo, když jsem řídil nejvyšší rychlostí k jejímu domu. Ne. Je to zářivě bílé světlo, které mě oslepuje a způsobuje, že všechno kolem mě zmizí. Musím zvednout ruce, abych si zakryl oči a pokusit se otočit volant, ale je tu důvod proč nesmíte řídit, když jste opilí. Nemžete pořádně reagovat, vaše tělo nespolupracuje tak jak byste chtěli.

Ve zlomku sekundy, ten zvuk drcení kov je ohlušující, světlo mě stále oslepuje, když mé tělo narazí obličejem do airbagu, jsem v pasti. Nejsem si jistý, ale všechno kolem mě se točí, když se pás uvolní, odrážím se od stěn auta, moje tělo jako pytel něčeho opravdu těžkého. Brambor, možná.

Z bílé, přechází vše do černé a červené. Nic nevidím a snažím se pohnout, ale cítím se chycen. Neslyším nic do chvíle, kdy se ozve křik a sirény zaplní vzduch. Snažím se dostat ven z auta, ale cítím jako bych něco nechával za sebou. Přemýšlím, proč mě nic nebolí, je jasné že jsem boural a hodně, ale sotva cítím vlastní tělo. Možná ta bolest přijde později.

Když se dostanu z auta a konečně můžu vidět, všechno je znovu rozmazané. Podívám se zpět a zamračím se. Moje auto, rozhodně nevypadá jako vůz, je to hromada haraburdí a jde z toho kouř. Snažím se ucítit něco, ale nemůžu. Nerozeznám žádný pach a přemýšlím, jestli je s mým nosem něco špatně. Možná jsem si ho zlomil nebo něco.