He loves me!♥

38- Večeře. /2.série/

Povzdychla jsem si a šla zpátky do postele. Bylo mi ale hrozné vedro, a tak jsem si sedla na okno, kde jsme měli takovou 'madraci'. 

Koukala jsem ven. Ven na šedivé mraky a do tmy. Někam do prádzna. 

Opřela jsem si hlavu o zeď, co byla za mnou. 

Tekly mi po tváři slzy. Já to nevnímala. Jen koukala z okna do té tmy. 

I když to šlo z těžka, po velké chvíli jsem se konečně ponořila do říše snů.

"Dobré ráno, proč jsi spala tady?" vzbudil mě Niall.

"Já...Nevím." pokrčila jsem rameny a znovu opřela hlavu o zeď.

"Brečela jsi." řekl a klekl si ke mě.

"Nebrečela."

"Máš červené a opuchlé oči, Lily.." řekl a povzdychl si.

"Jo, jo to mám." koukala jsem stále ven. Mlha. Všude jenom mlha.

"Nevím co s tebou."

"Nemusíš vědět, Ni. Já to zvládnu sama." zvedla jsem se, ale dopadla zpět na okno.

"Jsi v pořádku?" zeptal se mě a dal mi ruku.

"Jojo, jsem.." řekla jsem a pak jsem vstala a šla dolů na snídani.

"Dobrý den, já jsem Lily. Lily Stylesová a čeká me doktor James." řekla jsem na recepci.

"Oh ano, už vás jistě očekává. Zlomte vaz." usmála se.

Nevím přesně co to mělo znamenat, ale jen jsem kývla.

"Ahoj Luku.." usmála jsem se.

"Čauves Lily! Tebe jsem už tak dlouho neviděl." objal mě. "Jak se furt máš?"

Chtěla bych říct že dobře, ale nechtěla jsem mu lhát.

"Bylo mi i líp." pousmála jsem se.

"Jo, to znám." přikývl. "Tak se do toho dáme."

Nevěřila jsem tomu. Byla jsem strašně šťastná, ale zároveň zklamaná. Nevím proč.

"Děkuju mockrát." poděkovala jsem mu.

"Nemáš za co." objal mě znovu.

"Tak se měj." usmála jsem se.

"Ty taky, a někdy napiš!" řekl ještě, ale to já už byla ta tam.

Zaplatila jsem požadovanou částku na recepci a odjela domů.

Pořád dokola jsem si četla jméno, které stálo na tom papíru.

"Nialle!" skočila jsem mu kolem krku.

"Oh Lily! Tak co? Máš výsledky? Jsi smutná? Nebo šťastná? Nevidím na tebe. Lily!" smál se.

Zakopl o stůl a my spadli oba na zem za stálého smíchu.

"Je naše, Ni." uklidnila jsem se a vydechla tuhle krásnou větu.

"Lily!" políbil mě a stále jsme leželi na zemi.

"Nialle, ale říkal jsi, že dítě nechceš.." řekla jsem po chvíli.

"Jo, ale s tebou budu mít klidně i mutanta." usmál se a políbil mě na nos.

"A podrž se ještě víc.." skousla jsem si ret.

"Co?"

"Bude to kluk!" usmála jsem se.