Baby Doll (CZECH)

Part 4 - Fear

Ráno jsem si dopřávala palačinky s javorovým sirupem. Už dlouho jsem neměla kompletní a takhle velkou snídani a tak jsem si to chtěla užít. 

"Dala by sis ještě čaj, Lio?" nabídla mi paní Briffen, když viděla jak všechno jídlo zmizlo z mého talíře.

Utřela jsem si ústa ubrouskem. "Jenom trochu."

Její rty se prohnuly do tenkého úsměvu, když nalila teplou tekutinu do mého šálku, již potřetí. "Když tolik miluješ palačinky, mohla bych ti je k snídani udělat i zítra." 

"Děkuji Vám, paní Briffen."

"V pořádku. Jak se ti minulou noc spalo?"

"Nemohla jsem spát."

Celou noc jsem se pod přikrývkou převalovala. Postel v pokoji pro hosty byla zcela jistě pohodlná, dokonce luxusní, ale strach hluboko uvnitř mě, mi prostě nedovolil usnout. 

Zuřivě jsem se kroutila do různých poloh ve snaze odvrátit myšlenky a strašlivé obavy z toho, co by se se mnou mohlo v příštích několika dnech stát. Moje bujná fantazie byla jedna z mála věcí, které jsem na sobě měla ráda, ale včera v noci jsem ji nenáviděla. 

"Máš v plánu se někdy vrátit do školy?" zeptala se mě paní Briffen. Povídali jsme si celé ráno a já ji o sobě řekla docela dost věcí, ale pořád chtěla vědět víc. Já vlastně neměla problém jí vše říct. Byla to neuvěřitelně milá dáma, která si jen potřebovala s někým popovídat. 

"Ráda bych. Ale nemyslím si, že bych někdy mohla" odvětila jsem, aniž bych si přestala hrát se zlatou lžičkou. "Mimochodem..."

"Ano?"

"Ten kluk," naklonila jsem hlavu směrem ke dveřím kuchyně. "Proč by mu otec kupoval... 'Baby Doll?'

Né, že by byl méně děsivější, ale Richard mi o něm navykládal lži, aby mě vyděsil. Měla jsem si to uvědomit dřív, než věřit takovým věcem. 

S paní Briffen jsme si povídali dlouho, ale nikdo z nás se ani náznakem nezmínil o chlapci spícím na gauči v obývacím pokoji. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem se bála zeptat, nebo jsem to jen chtěla udržet v zadu v mysli tak dlouho, jak to jen bude možné. Možná, že to byla moje zvědavost, která nakonec vyhrála.

"Jmenuje se Harry," pošeptala mi. "A je um... dobře, on …zkrátka měl hodně holek a nikdy si žádnou neudržel. Myslím si, že se to jeho otci nelíbí. Jo a… je to taková jejich rodinná tradice um... být s pannou před dosažením 20 let. Neptej se mě proč, nemám ponětí. Je to prostě jejich víra."

Moje rty chtěly reagovat, ale nemohla jsem najít ta správná slova.

"Harryho matka zemřela když mu bylo třináct. Potom se z něj stalo to,co je teď. Jsem u této rodiny dost dlouho a vím, že ona byla jeho nejbližším človekem a její smrt ho velmi zasáhla. Má problém vůbec někomu důvěřovat a…"

"Paní Briffen!" mužský hlas, který se ozýval včera v noci po celém domě, přerušil náš rozhovor.

"Už jdu!" odpověděla předtím než se ke mě obrátila kousající si spodní ret. "Možná jsem řekla příliš mnoho," zašeptala než se rychle batolila z kuchyně. 

Rychle jsem si stáhla vlasy gumičkou. Když se hlas blížil do kuchyně, instinktinktivně jsem se pokoušela skrýt. Prudce jsem vstala ze židle, chytla lem svých krátkých šatů a snažila se je stáhnout co nejvíc dolů. Hlavou jsem zběsile otáčela, ve snaze najít nějakou skrýš, když se dveře prudce otevřely. Vstoupil zanedbaný kluk, kterého jsem viděla včera v noci. 

Jeho vlasy byly ještě rozcuchanější a jak kráčel dovnitř, jeho rozepnutá kostkovaná košile odhalovala kousky z jeho sbírky tetování. Promnul si oči, netrvalo dlouho a naše pohledy se setkaly. Rychle se podíval dolů. 

"Kdo je to?" zeptal se nakonec.

Paní Briffen ke mně přispěchala a položila mi ruce na ramena. "To je Thalia. Jsem si jistá, že Vám o ní váš otec řekl."

"To je Ta dívka...?" podzvedl obočí.

"Ano."

"Nevypadá jako jedna z nich," mluvil, jako bych ani nebyla v místnosti. "Kolik jí vlastně je?"

"Jdi a řekni mu to, drahá."

"J-je mi sedmnáct," odpověděla jsem se sklopenou hlavou.

Vždycky jsem byla společensky nemožná a udržet oční kontakt s cizími lidmi, mi činilo jisté potíže. Byl to můj nedostatek sebevědomí a odvahy - vlastnost, kterou se mi snažil můj otec vymluvit před tím, než zemřel. Těsně před svou smrtí jsem mu slíbila, že se o sebe postarám a nikomu nedovolím mě využívat. 

A podívejme se teď na mě. Byla jsem na posledním místě, na kterém by mě nechtěl nikdy vidět. 

Harry se posadil ke kuchyňské lince a paní Briffen se ho zeptala, co by si dal k snídani. Očima jsem nervózně těkala po kuchyni a hledala místo k oddychu, ale bylo to nemožné,cítila jsem na sobě jeho oči. 

Přestože jsem se ze všech sil snažila na něj nesoustředit, cítila jsem jak mě Harry pozoruje. Dívka může vždycky promluvit. Neodvážila jsem se myslet na to, co běželo v jeho hlavě. 

Kdybych měla odvahu, mohla bych utéct, hned teď. Ale neudělala jsem to. Připadala jsem si jako plachý koloušek dělající své první kroky pryč z uklidňujícího matčina tepla, do otevřeného pole, do hustého neznámého neobydleného lesa. Celý les byl děsivý obraz, neznámých míst, zvuků, nových vůní a nutkání běžet, vyrazit a skrýt se. 

pozn. opět děkuji za úpravu.. Mám už přeložený i další díl a je jen na Vás za jak dlouho tu bude.. protože chci vidět komentáře a ještě jednou komentáře.. Tak šup šup.