Auuuu..... Sykla jsem bolestí když jsem ráno vztávala z postele. Nemohla jsem chodit a tak jsem do koupelny odskákala po jedné noze. Moje koleno se zhoršuje každým týdne , bolest se zvyšuje ale já jsem paličatá radši budu trpět a žít sen než abych bralá nějaké léky , které stejně nepomůžou. Sedla jsem si s brekem na vanu , vytáhla ze skříňky koňskou mast a začala si masírovat bolavé koleno. Takhle to dál nepůjde nedávno jsem oslavila 18. narozeniny , udělala řidičák .... Nemůže být ze mě tohle. Znamená to přestat s volejbalem , můj sen , můj život. Když jsem zpívala s klukama na volejbal jsem nemyslela , ale teď už nezpívám a tím pádem nemůžu ani bez jedného existovat. Ta bolest mě unavovala , ale mlčela jsem. Nechci zatěžovat své kamarády svýmy problémy , stači že mají ty své. Udělala jsem ranní hygienu a s bolestí jsem se nasoukala do jeanů. Co teď ? ...na nádraži nedojdu hak rychle a nechci aby někdo věděl že mám bolesti . Chytla jsem po telefonu a vytočila číslo Taxi služby. Ještě že tohle existuje. Cestu do školy jezdím tramvají takže jsem to statečně dokulhala.
#######
"Máme pro vás nabídku milí studenti... ,, pronesl ředitel , který si nechal svolat celý 3. ročník...
Dívali jsme se na něj s překvapeným výrazem plný očekávání.
,, Máte možnost jet do zahraničí na stáž , kde budete mít částečnou výuku a praxi v nemocnici'' pokračoval.... To už jsem ho vnímala naplno a poslouchala každé slovo. Stáž v zahraniční nemocnici bylo to nejlepší co jsme na zdravotnické škole mohli dostat.
#######
,,Ty jsi se zbláznila !? " vyhrkli na mě Thomas s Mischel zároveň.
Chápeme že je to příležitost , ale budeš nám strašně chybět ..... Zněli smutně
,, Je to jen na rok , uteče to rychle a pak jse zase uvidíme a navíc budeme si spolu volat každý den" ... Seděla jsem naproti nim a sledovala jejich výrazy.
,, Dělám snad chybu , že chci využít životní šance ? "
Mischel se na mě smutně podívala , pevně mě objala a usmála se... ,, Od čeho je skype , přeju ti to ikdyž mi budeš nehorázně chybět" Usmála jsem se na ni a obě jsme začali brečet.
Ikdyž se už Teddy snámi moc často nevídal kvůli jeho partičce i tak jsme furt zůstali Thomas , Mischel a Dan.
Od Mischel jsem odcházela s brekem ta touha poznat něco nového , ale zároveň na rok opustit své nejbližší kamarády a rodinu. Trhalo mi to srdíčko , zvládnu to bez nich? Budou mi strašně chybět.....
########
Večer jsem napsala Teddymu....
T: Cože? Kam že to jedeš proč?
R: Je to roční stáž do Německa , je to velká příležitost .... :/
T: aha , no jsi už dospělá takže se hlavně pořádně rozmysli
R: Určitě skáčeš 2 m vysoko , že ode mě budeš mít pokoj
T: Ne , je to tvůj život , dělej jak uznáš za vhodné
R: Dobře :)
T: Skype?
R: Ano
Po dlouhé době jsme zase byli na skypu aniž by jsme se pohádali.
Byl to zvláštní pocit..... Pocit že je za tu dobu vo budu pryč ztratím , že se vzdálíme . Začínala se probouzet panika , nevěděla jsem jak dál , možná by mě pomohlo kdyby někdo z nich řekl ,, Nikam nejezdi , prosim "....... Ale všichni mi to přáli , ikdyž je to mrzelo nikdo z nich to neřekl a já se musela rozhodnout sama.
Všechno a všechny opustit .... Rodinu, kamarády , zpěv , volejbal ......
Životní rozhodnutí
