Křehká jako sklo

69. Pokoj pro vílu

Terka stála v novém pokojíčku Aničky a dívala se na jeho aktuální stav. Na dvou stěnách u kterých v rohu bude postel byla nádherná fototapeta, která zobrazovala rozkvetlé horské louky. Původní vestavné skříně taky zůstali na místě a čekalo se jen na další nábytek. Anička dostane krásnou dřevěnou postel se sloupky a na ně už máma s Julií šily krásné jemné závěsy. Budou z jemného tylu a na nich budou našité květiny a korálky. Vznikne tu doslova pokoj pro vílu a Anička z toho bude určitě nadšená. Taky už měli objednaný stůl a další věci co bude potřebovat kvůli škole. Do ní se strašně moc těšila a s pár spolužáky už měla šanci se i seznámit. Došla teď do obýváku a dívala se na kuchyňskou linku, tedy zatím jen její torzo. Zatím neměla desku a skříňky neměly dvířka, ale i tak to tu už začalo vypadat jako domov. Uplynul týden ode dne kdy jí Břéťa řekl pravdu o Filipovi a ona to zatím nechala být. Mluvila o tom s tátou a ten jí uklidnil stejně jako Břéťa. Nechtěla pátrat, ale bylo jí jasné, že ho opravdu sledují. Pokud by něco hrozilo tak jí to určitě Břéťa řekne. Došla do chodby a pak vstoupila do jejich apartmá. Tady už bylo skoro všechno hotové a hnulo se tím hodně minulý týden. Táta totiž co byly ostatní pryč tak zůstat na pozvání Raula u něj a dělníci tu mohli pracovat neomezeně, protože nikoho netušili.

V koupelně byl už i nábytek a přilehlá šatna voněla novým nábytkem. V pracovně zatím bylo jen vymalováno a jinak tu ještě nebylo vůbec nic. Ovšem přestěhovat nábytek z jedné strany bytu do druhé bude otázka jednoho dne. Zašla do ložnice a chvilku si vychutnávala pohled na tohle místo. Byla to krásně rozlehlá místnost a přitom se tu cítila tak útulně. Na stěně proti dveřím už taky byla tapeta. S Břéťou se rozhodli, že jí tu chtějí taky, když ji viděli v pokojíčku. Vybrali si krásnou fototapetu, které byla krásným obrázkem divoké přírody. Terka věděla, že Břéťa byl před pár lety na Islandu a ukazoval jí videa a fotky, takže padla volba na islandskou krajinu. Bylo to dechberoucí a ona se okamžitě do téhle místnosti zamilovala ještě mnohem víc. Nakonec se vydala zpátky dolů, aby pomohla s věcmi na večeři. Tedy spíš se jen dívala, protože máma dělala dukatové buchtičky. Ona a hlavně Břéťa se na ně moc těšili. Stoupla si v chodbě a pozorovala dceru jak s Břéťou blbne s míčem na zahradě. Moc jim to spolu slušelo a nikdo by nepochyboval, že je její táta. Láska je někdy víc i než krev a jak jí říkala Sid, ta skutečná láska a obětavost nemusí mít s pokrevním poutem nic společného.

Břéťa si všiml, že Terka už přišla z horního parta a tak upozornil i Aničku. "Koukej máma už je dole." "Super a tati já se tak těším až pokojíček uvidím." Břéťa si pořád ještě zvykal na oslovení tati, ale tak moc ho to těšilo a ona ho opravdu používala zcela běžně. Stejně tak byla jeho máma prostě babička. Díval se jak malou vzala Terka do náručí a zatočila se s ní. Měl rodinu, skutečnou rodinu, která pro něj byla vším. Zamávaly na něj a on se díval se jak odešly dovnitř. Na terase na něj čekal Marek. "Máš nějaké nové zprávy?" "Vlastně ani ne, pořád je všechno při starém, ale začal se ochomýtat kolem našeho starého bydlení a to se mi nelíbí." "Jo já vím, protože Petr mi to říkal, no ještě mu dáme pár dní a pokud toho nenechá bude čas na pokec." Marek se na Břéťu podíval a dost živě si ten pokec představil. "Dobře, ale hlavně chci, aby jste byli opatrní už kvůli holkám." "Neboj se nikdy je neohrozím a neohrozíme ani sebe. Nejlepší by prostě bylo kdyby nechal minulost být, ale co vím tak se mu nedaří najít žádná práce. To by mohla být jeho motivace a bůh ví jak to má s rodiči. No zatím se nám daří řešit byt a snad se nakonec příští týden nastěhujeme." "Viděl jsem pokojíček a je nádherný a bude ještě krásnější až tam bude nábytek." Břéťa přikývl a pak šli radši oba dovnitř, aby je nezačaly hledat. Informace měli pravidelné a to bylo nejdůležitější.

Později večer byla Terka s Břéťou zase ní doma a užívali si jeden druhého. Teď aktuálně ležela bez dechu na pohovce a nechávala se unášet odeznívající vášní. Trošku se jim cesta domů vymkla a tak si dopřáli úžasné vášnivé milování už tady a ani do ložnice to nestihli. "Teda musím říct, že máš na mě špatný vliv. Dost mi narušuješ sebeovládání." Terka se vzepřela na lokti, aby mu mohla vidět do očí. "Tak to se ti omlouvám, ale já si rozhodně nestěžuji." Břéťa se zasmál a přitáhl si jí k polibku. "To je dobře a jsem rád jak se všechno chýlí ke konci a už budeme moct přestěhovat i část věcí. Sice se to do víkendu nestihne, ale myslím si, že už je to jedno." "To je fakt a navíc vedle v bytě už se opravuje a tím je náskok i pro rekonstrukci tady. Já jsem teď prostě strašně šťastná, že tě mám a vím jak moc šťastná je i malá." "Jste obě moje zlatíčka, moc tě miluju. Život není vždycky fér a někdy je až moc krutý, ale my teď máme naši lásku a to je to nejcennější." Terka se usmála a nechala se v náručí odnést do koupelny, kde si dopřáli společnou sprchu a pak v klidu mohla usnout v náručí muže, kterého bezmezně milovala.