Křehká jako sklo

68. Čas pravdy

Břéťa držel Terezku v náručí a nechal ji plakat. Během pár minut se uklidnila a byla zase schopná ho vnímat. "Jak jsi to zjistil? Proč já to nevěděla, měla jsem to přeci vědět." "Zjistil jsem to, když jsem četl tvůj spis. Vzhledem k tomu, že jsem ho četl až nedávno tak byl archivován už s rozsudkem. Myslím si, že ač má Marek určitě doma někde kopii toho rozhodnutí tak mi řekl, že si vůbec neuvědomil, že by už ho měli pouštět. Podívej normálně bych se zdráhal ti to říct, ale ty musíš znát pravdu a musíš hlavně vědět, že ti vůbec nic nehrozí." "Tady nejde o mě, ale co když... Jde mi o Aničku, co kdyby jeho nebo i jeho rodiče napadlo jí chtít vidět." " lNemyslím si, že se to stane. Jakmile ho pustí bude pod dohledem už od věznice." Terka se na Břéťu podívala a viděla, že to myslel vážně, ale nějak nechápala jak by to udělal. Jedině, že by tam jel on, ale snad jí tu nenechá. "Úplně vidím jak přemýšlíš a odpověď je ne, já tam nepojedu. Řekněme, že to bude zase taková malá vojenská operace. Adam navíc má v Brně spolehlivého soukromého detektiva. Sid ti přeci vyprávěla jak to měla s rodinou a ten detektiv měl její rodinu v Brně pod dohledem. Miláčku neboj se, nepřiblíží se ani k tobě ani k malé."

Břéťa viděl, že si tím asi pořád není jistá a teď mu to i potvrdila. "Jenže co když, samozřejmě není zapsaný v rodném listu, ale je bohužel její biologický otec." "Poprosil jsem Adama o konzultaci s právníkem co řeší i případ Lucky a ten řekl, že teď by mu už soud ani nevyhověl se zapsáním, protože by to nebylo po tolika letech v zájmu dítěte. Ani Jandovi rodiče se celé ty roky pak nezajímali takže taky nulový kontakt. Neboj se, tady cesta není a pokud by byť jen zkusil po tobě pátrat bude toho hořce litovat." Terka se snažila uklidnit a díky Břéťovi se jí to dařilo. Bylo jí jasné, že o tom minimálně muži v řadách jejich přátel ví a už to nějakou dobu řeší. "Tátovi jsi to řekl tehdy po večeři viď. Viděla jsem jak spolu o něčem vážně mluvíte." "Ano máš pravdu, protože už byl čas mu to říct. Adamovi přátelé v Praze a Markovi kolegové se o to postarají." "Tak dobře, tohle zní asi dobře a vlastně jsem moc ráda, že jsi mi to řekl." "Máš plné právo to vědět a zároveň musíš vědět, že jsi v bezpečí. Vždycky se mnou budeš v bezpečí." Terka se natáhla a políbila ho a pak se nechala jen tak držet v náručí. Měl pravdu, když jí řekl, že je s ním v bezpečí, protože to tak opravdu je a vždy bude.

Břéťa později ležel v posteli a díval se jak Terezka spí. Byla hodně unavená z toho všeho co jí řekl. On pak jen napsal Petrovi a Markovi, že je v pořádku a všechno už ví. Taky jakmile usnula napsal radši i Richardovi, aby si nedělal starosti. Měl teď ještě čas přemýšlet nad tím co mu dneska řekl Adam. Po rozhovoru s právníkem se u něj stavil. Nebylo velké riziko, že by ten zmetek nebo jeho rodiče něco zkusili, ale zároveň to zkusit mohli. Soud by se táhnul dlouho a ač by Terezka vyhrála tak by jí to jen ublížilo. Hlavně by to mohlo, ale ublížit Aničce, kterou by už v tomto věku mohl soud chtít vyslechnout. Pokud by tedy měli náznaky, že by to chtěli zkusit rozjet právník mu doporučil si Terezku hned vzít a zažádat o adopci Aničky. Miloval je obě a rozhodně si přál, aby byli rodina, ale nechtěl to dělat takhle. Chtěl to mít tak jak to má být a hlavně, aby to bylo pro Terezku nezapomenutelné. Bohužel osud a zlí lidé někdy nedají člověku na výběr, takže se připravil i na tuhle variantu. Prozatím o ní věděl, ale jen Adam a tak to snad zůstane napořád. On sám se teď těšil na Petrovu svatbu a věděl, že to bude úžasný zážitek pro všechny. Taky je přespříští týden v pondělí čekal první školní den Aničky. Strašně se na to těšil, protože půjdou společně jako rodina. Dal Terce pusu do vlasů a taky se nechal ukolébat spánkem.

Terka se druhý den ráno probudila brzo a zjistila, že Břéťa ještě spí. Opatrně se vykradla z postele do kuchyně, aby mu mohla připravit snídani. Byla ještě pořád trochu v šoku ze včerejška, ale zároveň věděla, že je v bezpečí. Vždycky to tak bude pokud má na blízku Břéťu, rodinu a přátele. Ochrání jí i její dceru a hlavně u Aničky to pro ní bylo to nejdůležitější. Uvažovala o době, kdy se ještě Filipovi rodiče snažili jí přimět ho nechat zapsat jako otce. Sice se stáhli, ale možná teď by je to mohlo napadnout. Nevěděla jak by mohla tomu všemu zabránit, ale pokud Břéťa řekl, že si nemá dělat starosti tak si je dělat nebude. Zaslechla teď za sebou kroky a hned se ocitla v Břéťově náručí a dostala pusu. "Dobré ráno, lekl jsem jsem, když jsi nebyla v posteli." "Jen jsem ti chtěla udělat snídani, neboj se o mě, jsem v pořádku a to díky tobě. Včerejšek byl prostě čas na pravdu a já jsem moc ráda, že jsi mi to řekl. Budu doufat, že se nic nestane a pokud ano ty nás ochráníš." "Vždycky tě ochráním, protože tě miluju a teď mě tak napadá, že snídaně může počkat." Terka se mezi polibky smála a pak se nechala v náručí odnést do ložnice, aby si s Břéťou užili krásné ranní milování.