Was it really a coincidence? [CZ]

20.

Oblékám na sebe bílé šaty kousek nad kolena a na nohy nasazuju stejně ladící podpatky. Jsem šíleně nervózní, ale to se zvládne. Charles slíbil, že to bude dobré, takže bude. Už je nachystaný ve svém Ferrari triku a volných modrých džínách.

„Jsi připravená?“

„Asi jo..“ popadla jsem kabelku přes rameno a vyšla ze dveří hned za ním. Doufám jen, že mi nebude zima. Přestože je hezké počasí, stejně se kdykoliv může ochladit.

Je to tady. Pomalu vedle něj kráčím na cestě do Paddocku. Jede se Grand Prix Austrálie a já slíbila Charliemu, že tu pro něj budu, i když to bude těžké. Nesu si svůj obří foťák v ruce stále zavřený v obalu a snažím se být v klidu. Všechno je to tak hlasité a ti lidi.. hrozně po něm šílí. Každý z nich chce podpis nebo fotku.

Prošli jsme davem lidí a vydali se dovnitř. Přiložila jsem svou VIP kartu a za chvíli uviděla Arthura, jak se blíží k nám. Sice se stále moc nebavíme, ale jsem přesto ráda, že tu s sebou někoho mám. S nadšením se s Charlesem objal a mně i přestože jsem to nečekala s úsměvem obejmul taky.

„Jak se máš?“

„Um.. dobře a ty?“

„Super. Charles za chvíli zmizí, takže si tu zbydem.“

„To asi nejsi moc nadšený, co?“ Uchechtla jsem se a schytala jeho nepříjemný pohled. Co? Přece jsem řekla pravdu. Rozhodně není nadšený, že tu dneska jsem.

„Choval jsem se jako blbec, promiň mi to. Mohli bychom začít od znova?“

„Jo, proč ne?“ Usmála jsem se a on mi úsměv věnoval nazpět. Přece jen tu celý víkend strávíme spolu, takže by bylo fajn, kdybychom se usmířili.

„Ukaž, vezmu ti to.“ Popadl můj foťák z mých klepavých ruk a já mu vřele poděkovala. „Půjdeme k němu do stáje.“

„Dobře..“ Následovala jsem ho a nervózně si kousala ret.

„Děje se ti to často?“ ukázal na mé ruce a já si je přitáhla k tělu a založila na hrudi.

„Jen když jsem ve stresu nebo moc nervózní. Úzkosti mě trápí už dlouho..“

„Neboj, bude to dobrý.“ Dovedl mě až do stáje a za cesty jsme si povídali. Všichni ho s úsměvem na tvářích zdravili a objímali. „Vážení, tohle je Zoe, Charlesova fiancè.“ Všechny pohledy tak upadly na mě a já se polekaně zasmála.

„Zdravím, jsem Alessandro.“ Došel za mnou vysoký muž a podal mi ruku. Okamžitě jsem ji přijala a představila se nazpátek. Pak jsem uviděla vejít jeho. Mého Charlese Leclerca.

„Ma Bulle!“ Nadšeně mě objal a já mu objetí opětovala. Vlepil mi cudný polibek na čelo a já zrudla. „Všechno v pohodě? Arthur je na tebe hodný?“

„Jo. Vlastně.. docela si rozumíme.“ Šťastně jsem se usmála a roztěkaně jsem se podívala okolo sebe a pak uviděla mladou blondýnku tak v mém věku. Vedle ní už stál sám Sebastian Vettel a něco ji nadšeně vyprávěl.

„To jsem rád. No každopádně, když Arthur bude balit kočky Paddocku, tak tě nechci nechat osamocenou. Tohle to je Hanna. Sebova manželka a Sebastian.“

„Moc mě těší, Hanna.“ Natáhla ke mně ruku a já ji nadšeně přijala.

„Zoe.“

„Seb. Slyšel jsem toho o tobě už hodně, ale v realitě jsi ještě víc ohromující.“

„Děkuju, taky toho o tobě dost slýchám.“

„Charles o mně mluví, jo?“

„Spíše moje starší sestra.“ Uchechtla jsem se a on naprosto vybouchl smíchy. To mu stačí tolik, aby ho něco rozesmálo? V tom případě si docela sedneme a bude to jednoduché. Protože já, já nejsem absolutně vtipný člověk, takže jsem ráda, že tu je někdo, kdo se zasměje nad maličkostmi.