58.

347 31 1
                                    

Anette

„Jsi si jistá že jsi už v pohodě?" Ptá se už po milionté osmé Charles když procházíme uličkou v paddocku. Dneska nás čeká třetí trénink a pak kvalifikace. Vypadá to dobře. A navíc konec sezóny se blíží nezávratnou rychlostí a boj mezi Ferrari a Redbullem je velký.
„Ano jsem si jistá Charlie" zasměju se a vezmu si jeho kšiltovku, je hrozné vedro.
„Máš si nosit svojí" řekne a vezme mě kolem ramen a tím sladí svoje kroky s mými. A tak jsme se pomalu dostali do boxu Ferrari.

Třetí trénink pro Charlese dopadl poměrně dobře třetí místo je obstojné. Důležité je teď se soustředit na kvalifikaci. Já se musím soustředit na něco jiného než na to točení hlavy a zvedání žaludku. Sleduju jak Charles vylézá z formule. Sundavá si helmu, kuklu. Mlha. A jen vidím jak se po mně prudce otočil. Probrala jsem se až u něho v pokojíku. Seděl ustaraně vedle mě.

„Pořád mi budeš tvrdit že ti nic není?" Vypadal docela naštvaně. Až teď pozoruju jak vyspěl. Ale i po třicítce je strašně moc sexy.
„Charlesi uklidni se" řeknu a poposednu si.
„Jak se mám uklidnit jen co vylezu z auta vidím jak sebou házíš o zem a jen tak tak tě Joris chytil." Začal šílet.
„Zlato podáš mi kabelku?" Zeptám se a úplně si sednu. Zmateně se na mě podívá a ohne se pro kabelku a podá mi jí.
„Chtěla jsem ti to říct líp a nějak hezky jako všechny ostatní..." Řeknu a z peněženky vytáhnu fotku z ultrazvuku. Prodám mu jí. A on na to kouká jak malý kluk na nové autíčko na dálkové ovládání.
„Ty čekáš miminko?" Kouká střídavě na ultrazvuk a na mě.
„My čekáme miminko" usměju se, cítím že mám slzy na krajíčku. Charles se na mě podívá a taky se mu lesknou oči. Přitáhne si mě k sobě. Jsem tak nucena mu sednout do klína. Chvíli tam takhle spolu sedíme. Charlie mi rukou jezdí po bříšku.
„Bude to prozatím naše malinký tajemství " vtiskne mi pusu pod ucho.
...

Kvalifikaci zajel na druhé místo. Před sebou má jenom Maxe. Opět.

Když jsme se konečně dostali na hotel ani jsem se nestačila zout sandálky a už tam pobíhal Charles.
„Vem si něco pěknýho jdeme ven" usměje se. Přikývnu a jdu se upravit do koupelny. Ovšem ta malinká fazolka si řekla že ne. A opět mě nutila objímat záchodovou mísu. Ucítila jsem ruku na zádech. Vzal mi do rukou vlasy.
„V kolikátém jsi měsíci?"
„Na konci druhého" vyplachuji si ústa.
„A jak dlouho to víš?" Stojí opřený o dveře. Nakonec jsme dnešek odpískali a zůstali na pokoji.
„Dva týdny "
„Takže dva týdny to přede mnou skrýváš?" Zasměje se..
„Tak nějak nebylo to lehké když dává o sobě takhle vědět" usmála jsem se.
„No jo naše děťátko musí být speciální. Vždyť je naše" vytáhne telefon. Stoupne si za mě a volnou ruku mi položí na ploché bříško já svojí ruku položím na jeho ruku a dám mu pusu na tvář a tak nás konečně vyfotí... Naše první společná fotka jako rodina.

Knihomolky vetřelec {Ch.L}Where stories live. Discover now