Knihomolky vetřelec {Ch.L}

23.

Charles

Mexiko baby! Ale bez mé bby... Anette čeká perný týden ve škole a tak velkou cenu Mexika vynechá. Ale stále jí mám na mobilu takže jako by tu byla.

Me: Tak jak se má moje největší fanynka?

Anette: mám pocit že se mi mozek zvětšuje...

Me: to si nemyslím že by se dělo zlato...

Anette: a co ty jak se cítíš na tenhle víkend?

Me: dobrý myslím že by to nemělo skončit špatně...

Anette: Věřím ti, pro mě budeš jednička i poslední :)

Me: Ty jsi moje motivace

Anette: ale jdi... jsi jak malý kluk

Me: Tak ať, jsem malý zamilovaný kluk! Klidně to vykřičím do celého světa!

Anette: dobře tak někdy to půjdeš vykřičet a já půjdu s tebou abych si to mohla zdokumentovat.

Me: dobře tedy musím jít každý úsměv na kameru patří tobě:33

Anette: kecale :)

„Charlesi pojď už!" Ozve se mi za zády a já jen strčím mobil do kapsy a zamířím si to k reportérům. Anette holt odpovím později.

…

První trénink jsem zajel na pátém místě.
Zpět na pokoji úplně mrtvý jsem asi hodinu mluvil s Nett. Úplně jsem vypustil a jen s ní povídal a uvolnil se.
…

Druhý trénink třetí místo. A třetí trénink už tak úsměvný nebyl... Třinácté místo. ...
Dneska jedeme kvalifikaci. Kterou jsem zajel na první místo, myslím že všechny i mě to překvapilo díky výsledku z posledního tréninku.

Jsem na pokoji a relaxuju.
„Půjdeš s námi ven?" Objeví se ve dveřích pět hlav, Carlos, Lando, George, Oscar a Pierre.
„Já vám nevím"...

No co se nestalo... vytáhli mě!

…

Menší restaurace. Chvíli jsem se bál že mě táhnou na párty ale prý jen taková večeře...
„Jen doufám že se nám ta mexická kuchyně nevymstí" směje se Carlos
„No tak maximálně budeme krásně vonět a prášky na průjem taky seženeme" zasměje se Lando. Ach bože. To bude ještě dlouhý večer.
Omluvím se a vydám se na záchod.
Když se vracím zaslechnu něco.
„Charlesi!.." otočím se za voláním mého jména a koho nevidím.

Kdo to asi bude?😅
Jinak tady níže je menší ochutnávka nového příběhu který vyjde 1.1.2024

                               Danielle

„Nepotřebuju nějakého chlapa, nepotřebuju někoho kdo by mě svazoval, nechci někoho kdo by mi říkal co dělat co nedělat. Prostě nemůžu Charlesi!" Řeknu se slzami v očích a uteču od něj. Asi teď jsem jako zbabělec ale nemůžu si zase někoho připustit k tělu aby mi ublížil.

Jen co dojdu domů hledám něco čím vypnu myšlenky na něj. Nechci na něj myslet. Nechápu co se mi to děje. Nelíbí se mi to.
Ulehnu do postele v obležení jídla se Sunny vedle sebe. Jak mám jít takhle zítra do práce.

Charles

Já jsem vůl. Co jsem si myslel že si jí význam lásku tak mi skočí kolem krku. Zabalí si kufřík a odjede se mnou a budeme žít šťastně až do smrti.

Jsem naivní. Vím že nemá cenu běžet za ní a tak se otočím a jdu ke svému autu. Nasednu, nastartuju a rychle zmizím z místa. Nekoukám na rychlost to je to poslední co mě zajímá, rychlá jízda mě uklidňuje.

Dostanu se na hotel a první kam mířím je mini bar v mém pokoji. Nepiju ale teď chci umlčet moje myšlenky.