Knihomolky vetřelec {Ch.L}

56.

O 5 let později

Anette

Vůbec nevím kde začít...

Stalo se toho spousta, pět let je docela dlouhá doba. A mezitím se toho spoustu ztihlo. Začnu tím špatným...

Rozešla jsem se s Charlesem po konci sezóny 2026. Prostě to už dál nešlo. Nedalo se to s ním vydržet a to ustavičné cestování mi už lezlo na nervy. A navíc pokaždé výhra Redbullu a Maxe je už taky nezáživné. Jako co tak vím tak Ferrari už jim je docela dost konkurence schopné. Ale i tak...

To jste se lekli co? Ale ne všechno je v pořádku a my s Charlesem oslavili 5 výročí našeho vztahu...

A teď už ty zbylá pozitiva.

Úspěšně jsem zakončila studium bakalářským titulem.

Přímo abych pracovala to ne... Cítím se blbě ale zase se mi líbí možnost být s Charlesem po světě a být po jeho boku.

Před rokem sem podepsala smlouvu a moje kniha je vydaná. A včera byl její křest. Dlouho jsem bojovala kdy, kde a podobně. Ale zmáčkli jsme to mezi závody formule takže tu je i Charles. A to místo byla Anglie přímo v jednom z knihkupectví v Londýně. A k mému překvapení bylo plno. Přijelo mě podpořit i hodně mých blízkých. Přijeli rodiče, bráchové, Kat s Danielem a jejich synem, který dostal jméno Mateo. Ale nejvíce mě překvapilo že mě přijeli podpořit i Pascale s Lorenzem a Arthurem. Přidali se i kluci Carlos, Lando a George. Lando si i knihu zakoupil a prohlásil že se jde porozhlédnout po své knihomolce. Jediná Sarah nedorazila a upřímně o ní vůbec nic nevíme vydala se vlastní cestou někde po světě.
Správnou knihu s formulovou tématikou jsme museli pokřtít šampaňským. A kromě mě a Charlese ho s námi pokřtila i Kat a hlavní producentka vydavatelství.
Navíc jsem podepsala několik set výtisků mé knihy. Je to úžasný pocit. Mít odkaz po světě. Už je i domluveno přeložení do jazyků. Takže se mé dílo rozšíří do krajin země.

Po přechodu Lewise do Ferrari a odchodu Carlose to bylo těžké pro všechny fanoušky. Vždy když jsme někoho potkali na ulici a Charles se s nimi fotil, podepsal cokoliv vždy padla ta samá otázka „Nebojíš se že tě zastíní a ty se nebudeš tím tak moct rozvíjet v kariéře?" Ze začátku to přešel úsměvem ale co se to začalo více a více opakovat vrylo se mu to do hlavy a fakt z kraje sezóny to nevypadalo s ním vůbec dobře. Dřel se tak strašně moc. Uzavřel se do sebe. Víc a víc času trávil na simulátoru. Pořád s někým diskutoval svojí techniku. Pořád něco řešil. Nebyl den kdy by si sedl a odpočinul si. A třeba věnoval se mně. Přiznávám bylo to naše nejtěžší období a až když málem došlo na mé balení kufrů jakoby procitl a vše mu to došlo. Dva dlouhé měsíce trápení přešly a konečně vysvitlo sluníčko a jeho úsměv taky zdobil jeho tvář. Tím se i zlepšily jeho výkony. Trhal osobní rekordy, přinášel body vše vypadalo dobře. Dokud se nestala nehoda.

…

„Leclerc vyjíždí ze zatáčky číslo pět. Trať je stále mokrá a déšť neustupuje. A co se to tam stalo!? Někdo z jezdců dostal hodiny a narazil do zábran a převrátil monopost!" Mé srdce vynechalo úder.
„Vypadá to že Leclerc dostal hodiny a nezvládl to ukočírovat" všude vlály červené vlajky.
„Jedoucí monopost za Leclercem, jeho bývalý týmový kolega Carlos Sainz zastavil u nehody a běží napomoc" vidím rozmazaně a něčí ruce jak mě chytají. Ocitám se na sedačce. Nemůže tohle být pravda. Ať si tu jsou kamery ať si mě klidně točí. Slzy se prodraly ven.
„Nett on to zvládne "
„Víš jak to pro něj bude těžký kort tady když se to tu stalo i Julesovi?"

„Leclerc jde po svých a mává fanouškům s náznakem že je v pořádku."
…

Ten den jsem si prošla peklem. Nemohla jsem za ním a tak jsem čekala na hotelu až se vrátí, jestli se vrátí. Blížila se desátá hodina. A furt nic. Nakonec přišel po svých v celku, bez jakékoliv berle, obvazu nebo sádry. Bylo mi vše jedno rychle jsem se k němu přiblížila a pevně ho objala.
Vyvázl bez těžkých zranění. Jen měl natáhnutý sval na zádech. Celou noc jsme ani jeden nespali jen jsme leželi u sebe a byli potichu a zpracovávali dnešní den. Bála jsem se že to byl den kdy si Charles řekl že končí. Ale to jsem se spletla. Kousl se a přidal a začal trhat znova rekordy. Až po měsíci mi řekl důvod.
„V tu chvíli jsem viděl Julese. Říkal mi že to nemám vzdát, že mám všem ukázat za nás oba že Ferrari je nejlepší. Že se stanu šampionem" večerní povídání je na tyhle témata nejlepší. Oboum nám ten den něco přinesl. A rozhodně na něj jen tak nezapomene.