,,Tohle je náš hotel?!" Vypískla nadšeně Anička. Teprve jsem se probouzela, takžr jsme prostě odevzdaně přikývla a pořád jsem jenom zívala.
,,Prosimtě oceňuj to tady trochu Wandíku, v Londýně nejsi každej pátek," strčila do mě se smíchem. Už jsem se konečně na 100% probrala a tak jsem si pořádně prohlédla ubytko.
Poměrně velká budova s velkými okny, balkóny a záhonkami u vchodu, zdi krémové bravy. Hotel vypadal moderně a uprímně i luxusně.
Vchodové dveře bylo pod skleněnou stříškou aby do chodby nenapršelo (teda alespoň bych řekla že to ej záměr) a každý balkónek obsahoval sedací soupravu - to všechno taky pod skleněnou stříškou.
Fascinovaně jsem si prohlížela náš dočasný domov. ,,Tak tohle toje něco," zmohla jsem se konečně na něco.
Anička po mě hodila pohled ,já ti to říkala' a zamířila do zádu pro kufr. Radši jsme šla za ní, ještě bych se tu při mojí škovnosti ztratila. Přece jenom, znam se.
,,Všichni si vezměte věci, já a pan Vaněk zajdeme na recepci domluvit pokoje," zavelela Perinová a s Vaněkm v zádech si to rázovala na recepci. Chudák Konečná tu zůstala trčet s náma.
U zavazadlového prostoru byla docela strkanice, párkrát jsem se málem rozmázla, což - nebudeme si nic nalhávat - není zrovna vzácnost. I když... nehodila jsme držku, takže beru zpět je to dobrej exponát.
Kudr jsem úspěšně získala a s Aničkou a samozřejmě v doprovodu naší damské bandy jsme se uklidili stranou od kluků, kteří zrovna nadšeně sledovali Drusku a Mirdu, jak se hádali o kufr.
Moc jsem po to nekoukala i tak si můj značně omezeny mozeček všimnul jmenovky na tom kufru. Tvk co to máme ve třídě ta ichtyly... no i když, že se vůbcec ptam žejo.
,,Kámo mě nebaví tady stát to je trapný," stěžovala si Anča a dřepla si na bobek. ,,Si sedni na kufr ne," nadhodila Lili, která už tak sama i udělala.
Anička se úplně rozzářil. ,,Úžasnej nápad Lili! Tak jo, sezení na kufr time!" Sama jsme si taky sedal na kufr a říkala jsem si, proč mě to nenapadlo dřív. I kdyz vlastně od myšlení je tu Nagálka.
,,Šmarja co jim tak trvá," zamumlala netrpělivě Lednice. ,,Kradeš mi slova ty zlodějíčku!" Lenička se na ně zazubil a obrátila se na Ami.
,,Že máš jídlo," zaprosila s tím nejvíc cute ksichtíkem. ,,Počkej, myslim že jo," usmála se Ami a Lenička se doslova rozzářila.
Amina se začala hrabat v batohu a asi po minutě nebo dvou našla plastovou krabičku a v ní kimbab. Neptejte se mě, jak sakra přežil ten let. Při pohledu na kimbab jsem si uvědomila, že mám vlastně docela hlad
Lednička ani na moment neváhala, obejmula Aminu a vyčořila jí rovnou celou krabičku. Upřimně? Vypadala, že do minuty ten kimbab spořáda i s tou bednou.
,,Pojďte všichni za mnou, už je všechno domluvené,"vytrhl mě z přemýšlení hlas Perinový, která se už vratila.
Většina lidí si vzala kufry a batohy a prostě šla - krom Lednice, která měla ještě svůj kimbab samozřejmě. No a pak tu byl ještě Mirda s Druskou. ,,Ale já ti říkam že to je muj kufr ty debile," vztekal se Mirda jak malý dítě. ,,Snad poznm svuj kufr ne," obhajoval se Druska.
Už jsem to nedávala a šla jsem se na ten kufr mrknout. ,,Vy jste fakt mimo hoši. Tady to je: jméno-Jáchym Druska. Kouknu vidim ne," ušklíbla jsem se a oba se na mě obrátili jak na největší zjev.
,,Ani jeden mi samozřejě nevěřil, tak se muslei hned jít předvědčit či ríkám pravdu. ,,Ajo... tak sorry no." Druska se nevyjadřoval ale přikývnul a s vítězoslVným výrazem si vzal kufr, zatím co Mirda si našel ten svuj.
Recepce nebyla obrovská,ale rozhodně tak vypadala (Btw sama nechalu co jsme pravě řekla). Hned naproti dmvchodovým dveřím byla právě recepce, prostě stůl do půl kruhu, Vaněk si do recepční bral karty od pokojů.
,,Takže, máme 6 pokojů po pěti a pro nás učitele jeden po třech. Dám vám trochu času, aby jste se rozdělili ale PROSÍM neřvěte tady, na hotelu jsou i jiní lidé!"
,,Uděláme to jako na lyžáku," rozhodla Sofi - ty jo, ona něco navrhla? Ušklíbla jsem se. ,,Jo a jak ty génie, to nás byli šest a čtyři."
,,Já myslis sekundu," upřesnila Sofi. ,,Zapomeň, ma tvýho Santu fakt nervy nemam" provrtala jsem jí vražedným pohledem. V sekundě na lyžáku jsem se obětovala a byla jsem na pokoji s Natalou, Lils, Vercou a Sofi.
Večerní pohádky babičky Sofinky jako dobrý jo, to jsem si - většinou - užila, ale jednou večer už jsme byli v posteli a naproti tý Sofi byla - nutno podotknout její - hromada oblečení a Sofi začala panikařit, že tam je Santa.
Já jakožto čloněk nejblíž tý hromadě jsem musela pro Sofči klidné spaní obětovat svojí mikinu, abych tu hromadu přikryla. Úžasné co?
,,Já bych teda asi mohla jít k Sofi, Verče, Naty a Lili," ozvala se trochu nejistě Barunka. ,,Fakt bys to udělala?"
Barča jenom pokrčila rameny. ,,Stejně si budu číst," prohlásila sebejistě. Hned jsme se tomu všichni zasmáli, já osobně si dokázala Barunku lehko představit jak si čte na okružní jízdě Londýnem.
,,Takže Barunka, Nagála, Lilina, Verča a Sofi a druhej pokoj my co jsme nebyli jmenovány," upřesnila Lednice, zatím co do sebe pořád cpala zbytek kimbabu.
Hned jsme došli za Perinovou a upsali jsme se na pokojovou listinu výměnou za karty k pokojům, který byly vedle sebe. Paráda!
,,Asi se všichni schodneme, že kartu bude mít Lednice, co?" Nadhodila jsem jen tak mimochodem když jsme se cpali i s kuframa do výtahu. Trochu mi to tady připomínalo jeden hotel v Třebíči, asi hotel Molekula pkud se nepletu.
Vyjeli jsme do třetího patra a tam nás odchytla druhá poůlka holek že musime ještě o patro vejš. Nechali jsme je tam a s ďábelským smýchem jsme vyjeli ještě o patro výš.
Dali jsme se do nekonečnýho hledání pokojey který bylo celkem ok protože Anička a Lednice mají dobry orientační smysl, tak jsme pokoje našli celkem i rychle. To je naprosto mimořádný úspěch, nutno podotknout.
Lednička vítězoslavně otevřela dveře pomocí karty, kterou překvapivě neztratila a konečně jsmr vtrhli do pokoje. Byl BOŽÍ!
Byly to teda vlastně tři místnosti, ale pokoj byl obrovskej. Byly tam samozrejmě dvě palandy a jedna poste stranou, kterou jsem si hned zamluvila.
Tak jako tak byly všechny postele vedle sebe což bylo super. Naproti u zdi byly 2 skříně, stůl a židle. Hned za dveřmi zchodby byla předsíňka s věšákem a botníkem po jedné straně a dveřmi do koupelny na druhé.
Koupelna byla sice malá ale dobře vybavená. Celkem velký sprcháč sušak na ručníky, umyvadlo, záchod a velký zrcadlo. Taky malá skříňka na kosmetiku a mejdlíčka, která jsem hned vyčořila. Byla jsem ale od té lásky a jedno jsem tam nechala.
,,Boží!" Vykřikla Anička, která samým nadšením upustila kufr mě na nohu. To už teda nebylo ani zdaleka tak boží.
Nastěhovali jsme se a pár holek se i vybalilo, já teda ne. Jsem na to přiliš líná. Ani jsem se neosprchovala a hned jsem si vzala pyžamo. Zas jako než něco řeknete zuby jsme si vyčistila!
Nejdřív přišla Konečná a poucila nás, že na pokojích mame být ve 22:00 a kontrola bude ve 22:30. Abych pravdu řekla, na mě je to šíleně brzo, já chodim spát klidně i ve tři v noci, ale to jenom fakt občas. Taky nám sdělila, že budíček je v půl osmý - což neni tak strašný - a snídaně v osm. Popřála nam dobrou noc a odešla k holkam vedle.
Pak k nám ještě vtrhla nečekaná navštěva v podobě Verči, která zdrhala před Taylor Swift, kterou Lils, Nagála a Sofie pouštěli u nicg na pokoji. Rozhodli jsme se být zlía poslali jsem jí zpátky s tim, že za pět minut máme už být na pokojích a následně přijde i kontrola. Sorry not sorry.
Už jsme byli všechny v pyžámku, když přišel Vaňek aby nás zkontroloval. Dělali jsme, že už jdeme spát, což třeba v mém případě nebyla vůbec pravda, protože jsem chytla brutální hyperaktivitu, si občas říkám, jestli třeba nema ADHD nebo tak něco jak jsem hyperaktivní.
Nebýt Leničky a Anči který mě donutili jít spát, nespala bych možná i celou noc. Ale usnula jsme rychel a spala jsem dobře a to je důležitý.

Aminoo už jsme dokonce aj v hoteluuuu🥳❤😻

Další kapitolka je na světě, Verunko už se to blíží!😼😏 taky se blíží, jak to ráda nazývám, incident s pokoji. Lednica možná ví o čem mluvím😘🤣😏

Samozřejmě moc díky že i po tak dlouhý pauze jsem se na mě nevykašlali a pořád tenhle príběh čtete, moc děkuji za každé přečtení, komentář a hlas❤🔥😻💅😍😘⭐

(1450 slov)

Každopádně díky taky mým ženštinám, Sofie a Barunko, brzy se uzdravte❤

P.S. Holky nezapomeňte, my nejsme chytrý my jsme hezký❤❤❤❤

Vaše Sáruše❤❤❤

Viděla jsem pravdu...Where stories live. Discover now