Nejsi jediná ani poslední /Stein27/

5

Takže. Už je to týden ode dne když jsem Petra znovu potkala. Popravdě, i když to teď doma není úplně nejlepší tak to byl asi nejlepší týden za posledních šest let. Každý den se stýkáme ve skate parku a povídáme si prostě jen tak o životě a tohle já přesně potřebuju. 

Dozvěděla jsem se spoustu věcí ale to mě nejvíc zarazilo bylo, že nekouří cigarety a ani nepije. Prý měl nějaké problémy když nahrával album a od té doby to nesmí. Naštěstí si se mnou dává alespoň trávu. 

--

Je sobota ráno a já se zase probouzím u Petra v posteli. 

,,Však je sedm ráno co mě budíš?" Zeptám se otráveně Petra když se kouknu na telefon. ,,Jedu do studia a ty jdeš se mnou." Do jakýho studia? Nic mi neřekl. A popravdě se mi tam ani trošku nechce.

,,Petře, nezlob se ale já nikam nejedu." Jen kvůli Calinovi který mě očividně zná. Hodí na mě najednou sklamaný výraz. Kurva tohle mi nedělej.

Překvapivě na mě hleděl s vyjádřením zklamání. Tohle jsem od něj nečekala.

"Proč ne? To by mohlo být zajímavé a navíc bys měla příležitost vidět, co vlastně dělám," přesvědčoval mě s trochou naléhavosti v hlase.

Zaváhala jsem, ale nakonec jsem odmítla s tím, že nemám chuť do nějakého studia, o kterém mi nic neřekl. Navíc už mám na dnešek nějaké plány.

Zároveň jsem si uvědomila, že se mi ani trošku nechce do něčeho, co má spojitost s mým minulým životem. Čekala jsem, že mě bude chápat, ale Petr na mě hleděl s výrazem, který jsem u něj dosud neviděla.

,,Opravdu promiň moc ráda bych jela ale já opravdu nechci někam kde bude tolik... Neznámých lidí. Opravdu tam musíme jezdit?" zeptala jsem se ho s lehkým podezřením v hlase.

Petr na chvíli zamyslel a poté odvětil, "Jde o nahrávání nového alba. Chtěl jsem tě trochu překvapit, ale zdá se, že jsem to přehnal." Ironicky se usmál a někam odešel.

Nijak to neřeším protože tohle je u něj úplně normální a ještě když má kocovinu.

Zůstala jsem ležet v posteli, přemýšlela o jeho slovech a snažila se rozluštit, co se skrývá za tím vším. Moje odmítnutí zřejmě něco zkazilo, ačkoliv jsem zatím nechápala, co to mohlo být.

Musí přeci pochopit že se mi tam nechce. Zná mě. A nechápu proč mi o tom nemohl říct někdy jindy než po tom co se probudím?

--

Právě čekám před Petrovo domem. Ptáte se proč? Ráda vám to povím. Po asi hodinovém premlouvání jsem mu podlehla a rozhodla se že s ním pojedu. Ale teď, teď tu na něj deset minut čekám protože není schopnej se připravit. Klasika.

Mezi tím si vezmu poslední cígo a zapálím si ho. Najednou se za mnou rozrazí dveře a v nich úplně udýchaný Petr a krabicí piv v rukách.

Málem se u pohledu na něj propadnu smíchem do země.

,,Tak pojď u rybníka už na nás čeká Calin." Zakřičí na mě od branky a já se jen zvednu ze schodů a letím za ním.

____________

Čaute. Takže chci se vám omluvit že teď dlouho nic nevyšlo. Ale mám pro vás dobrou zprávu a tu že asi začnu psát ještě jednu knížku a že kapitoly budou teď vycházet minimálně jednou za týden. Takže tak a miluju vas.

Klar☆