Nejsi jediná ani poslední /Stein27/

4

/včerejšek/

,,Tolik jsi mi chyběla." Řekl Petr v objetí a já z jeho hlasu hned poznala že plače. 

Už jsem myslela že naše kamarádství nadobro skončilo a najednou se tu po šesti letech objeví znovu a zachrání mi život.

,,Pojď k nám jinak tady umrznem." Navrhl a já jen přikývla a jako ocásek cupitala za ním. 

/Ráno/

Probouzím se ve velké posteli v neznámém pokoji. Kde to kurva jsem? Řeknu si sama pro sebe.

Rozhlédnu se kolem sebe a co nevidím. Vedle mě leží spící Petr s rukou položenou na mně.

Pomalu ze sebe ruku sundám abych ho nevzbudila. To se mi však samozřejmě nepovedlo.

,,Ještě ne, prosím" zabručí na mě rozespalý Petr. Vypadá velmi... no, zajímavě takhle po ránu takže se neudržím a musím se začít smát jak idiot.

Hodí na mě vražebný pohled. Nebo spíš pokus o to. To mě rozesměje ještě víc a už jsem čekám až dostanu infarkt.

--

Když se konečně uklidním tak si znova lehnu a začnu přemýšlet nad životem. Tím myslím nad tím co se včera stalo a co dělám tady. Nic si nepamatuju.

Z přemýšlení mě však po nějaké době vyruší Petrova ruka která se ocitne okolo mého pasu a následně si mě přitáhne k němu blíž.

Otočím se abych na něj viděla. Vypadá celkem spokojeně když spí. Pomyslím si a usměju se.

Jako za starých časů.
.
.
.
Konečně. Konečně je vzhůru. Vydechnu si když se vrátím te svojí hodinové okupaci záchoda a sprchy.

,,Co tak čumíš? Se nediv že spím po tom co sme tady večer vypili." Řekne a nahodí svůj úšklebek který mi hned hodí flash back.

Flash back

,,Princezno co se ti stalo? Ten zmrd, zase!" Vykřikl Petr v jednu ráno po tom co jsem mu celá ubrečená zazvonila na důmkde tehdy bydlel. Rozbrečelo mě to ještě víc. Nemůže po mně tolik křičet jinak bych tady musela umřít po tom co se mi stalo.

,,z- zase mě zbil." Vyhrknu ze sebe skrz můj hysterický pláč a ukážu mu modřinyy všude možně po těle. 

,,Ten zmrd posranej!" Praští pěstí do stolu a já se leknu. On si toho očividně všiml.

Najednou mě vzal do náruče abych de mohla schovat. Začne mě uklidňovat a já se konečně po nějaké době cítím v bezpečí.

end of the flash back

,,Cože?" Zeptám se a vyvalím na něj oči, ,,to mi chceš říct že ty a já..." zeptám se naivně a doufám jen tu nejhorší odpověď.

,,Princezno, to bychs i opravdu nedovolil. Jsme přeci už dlouho kamarádi a já bych si to takhle neposral, nemusíš se bát." Touhle větou mě uklidní a já mám jasno.
Třeba to tady, v Telnici nebude tak hrozné jako jsem si myslela.
.
.
.
____________

Hi guys. Strašně se omlouvám že teď dlouho nic nevyšlo ale já popravdě nestíhám. Blíží se vánoce a prostě jsem úplně vyčerpaná a nemam moc času na psaní. Takže vám neslibuji že teď přez svátky něco na 100% vyjde ale budu se snažit. Děkuji.

Klar☆