Strážce Subjektu A7

XII.

Už je to týden co ležím ns ošetřovně a doopravdy už mě to tu nebaví. Tržné rány už se hezky zatahují a na naražená žebra mi už dal Jeff tu novou vakcínu. Celý den tu jen tak ležím a koukám na strop nebo si kreslím. Dali mi sem i tužku a papír, proto můžu využít svůj umělecký talent. Rozhodnu se namalovat kluka z mých vzpomínek a po dvou hodinách kresba vypadá k světu.

,, Mluvil jsem s Jeffem. Prý už vypadáš dobře."

Ozve se ode dveří znáný hlas.

,, Víc než dobře. Nechápu, proč mě tu stále drží. A víš co? Jsem přece taky meďák a já si ordinuju propustku. Tady už nebudu ani minutu."

Naštvaně si odfrknu a začnu se sbírat ze své postele.

,, Počkej přeci.... Tak dobře nemusíš tu už být, ale počkej aspoň do večeře. Udělejme kompromis."

Zkouší zastavit moje jednání Alby. Otráveně nad tím protočím očima.

,, Tak jo...když seš to ty Alby."

Přikývnu po chvilce uvažování a padnu zpátky do postele.

,, Kdo je ten kluk?"

Kývne hlavou k mému výkresu, který leží na poteli.

,, Ani nevím...výplod mé fantazie, řekla bych."

Řeknu s nezájmem. Alby o mých vzpomínkách neví. Ne, že bych mu nevěřila jen jsem nevěděla, jak mu to celé vysvětlit.

,, Zajímavé. Hezky kreslíš."

Řekne zamyšleně. Jeho pochvala ně potěší.

,, Díky, ale proto tu nejsi."

Poděkuju a projedu si očima jeho postoj.

,, Máš pravdu...Chci si promluvit, jestli se potom budeš chtít vrátit mezi běžce. Nikdo tě k tomu nenutí. Můžeš zpátky za Jeffem a-"

Přizná mou domněnku a sedne si vedle mé postele.

,, Tak jo Alby. Tuhle konverzaci už jsem jednou vedla s Mihnem. Já chci zpátky do labyrintu. Vím, že vám se to zdá jako šílenost, ale já se tam nebojím."

Utnu ho hned hakmile začne. Neuvažuju o tom, že bych se snad neměla vrátit.

,, Je možný, že nějaký čas nebudeš ještě v tak dobré kondici, proto bych navrhoval, aby si přeci jen zůstala v Placu."

Upozorní mě Alby a vypadá jako by s tím, že tady nezůstanu počítal. Má ná všechny přečtené líp než my sami sebe.

,, Vážím si tvé starosti o mně, ale já to zvládnu. Znám své limity a vím, že mě má zranění neohrozí. Navíc tam se mnou bude Mihno. Pochybuju, že by mě znovu nechal jít s někým jiným."

Usměju se nad jeho myšlenkami. Jediné v čem jsem si jistá je mé tělo a má kondice. Za tu dobu co jsem tady jsem stihla poznat jeho limity.

,, No to asi nehrozí...Já ač nesouhlasím s tvým rozhodnutím, tak ho respektuji. Ještě si odpočiň. Během tohoto týdne se vrátíš do labyrintu."

Zasměje se Alby nad tím, že by mě snad po tom všem, nechal Mihno v labyrintu jenom chvilku o samotě.

,, Díky Alby a vidíme se na večeři!"

Křiknu za ním když se zvedne k odchdu.

\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\

Je už večer a já právě vstupuju do jídelny. Už se párkrát stalo, že jsem vešla a naráz všichni ztichli a jenom na mě koukali, ale tohle je zatím nejděsivější ze všech.