Strážce Subjektu A7

V.

O NECELÉ TŘI TÝDNY POZDĚJI:

,, Ode dneška už nebudeš bažant."

Sdělí mi Clint při dělání inventůry.

,, Jakto?"

Podivím se, že by je ta hloupá přezdívka přešla? Jasně většina mi říká Lexi, ale najdou se i tací, kteří si ji nemůžou odpustit.

,, Přijede další."

Vysvětlí Jeff a podá mi další léky k zapsání.

,, Vážně to už jsem tu měsíc?"

Řeknu překvapeně. Já jsem tady už měsíc. To jsou věci.

,, Co je to za zvuk?"

Zeptám se zvědavě, když se oba přestanou pracovat a zamíří ven.

,, To je zvuk klece, která přiváží zelenáče."

Vysvětlí mi rychle po cestě Jeff.

,, Já nevím jestli bych u toho měla být."

Řeknu nejistě když odklopí vrchní víko klece.

,, Jen zůstaň, jestli bude tak bojovnej jako ty aspoň ho srovnáš."

Zastaví mě v odchodu Newt a poté skočí ze nováčkem do klece.

Vytáhnou ven kluka kolem šestnácti, který je očividně vystrašený, ale nezkouší utéct. Alby si ho převezme a začne mu vše vysvětlovat. My se dáme no vytahování krabic. Jedna z nich je dokonce jenom pro mě. Pomůžu je odnosit a jako poslední si odnesu i tu svoji do pokoje.

Začnu se jí prohrabovat. Je tam spoustu nového oblečení, běžecké boty, nové nože, dokonce i jeden větší. Co mě ale doopravdy zaujme jsou stříbrné známky schované v kapse od maskáčové bundy. Je na nich napsané moje jméno a to číslo, pod kterým mě volali v té vzpomínce. Přejedu po nich prstem a jako posledně se mi zatmí před očima.

Ocitnu se v nějakém prázdném skladišti v objetí nějakého hnědovlasého kluka.

,, Vezmi si je."

Smutně se usměju a naléhavě mu pohlédnu do očí. Známky si třesoucíma rukama sundám z krku.

,, To nemůžu, vím co pro tebe znamenají."

Odmítavě zavrtí hlavou a jemně mě pohladí po tváři. Já mu je ale vtisknu do ruky.

,, Víš kam mě chtějí poslat. Přišli na to....Musíš mi je pohlídat....A až se znovu uvidíme tak mi je vrátíš."

Řeknu nešťastně a přitom se mi spustí slzy. Položím mu ruce na tváře a opřu si své čelo o to jeho.

Vzpomínka skončí a já se vrátím do reality, kde stejně jako ve vzpomínce se mi spustily slzy. Tohle je podruhé co se mi něco takového stalo. Kdo byl ten kluk? To se mi postupně vracení vzpomínky? I když jsou to jen záblesky časem bych toho mohla zjistit víc.

\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\

Večeře je v plném proudí a všichni se skvěle baví. Já jsem ale zamlklá a stále musím přemýšlet o tom co se stalo ráno. Známky jsem si nasadila na krk a přepadl mě pocit jako by to byla jen chvilka, kdy jsem je měla na sobě.

,, Dneska si nějaká zamlklá, Lexi."

Řekne starostlivě Newt potom co mě chvilku pozoroval jak se rýpu v jídle.