Nadprůměrný hacker //ff Avengers//POZASTAVENO

KULT

Právě ležím a koukám do stropu. Ach. Nejde mi usnout. V hlavě se mi pořád přehrávají Wandiny slova "měli něco tvého." Jak je to možné? Vždy já nejsem robot a příbuzní taky nejsme. Ti lidé mi nejsou vůbec podobní, tak jak můžou mít něco mého?

Po dalším dlouhém přemýšlením a strádáním nad otázkou "jak s nimi můžu mít kurva něco společného?" Jsem se zvedla a rozhodla dělat něco jiného, protože mi konečně došlo, že neusnu.

Sedla jsem k počítači a koukala se na další zakázku, kterou bych mohla udělat a tak si přivydělat. Ano Furry by nebyl rád. Jenomže Furry o tom vědět nebude.

Procházela jsem temná zákoutí internetu, za účelem dodělat zakázku, když v tom mě upoutala jedna zpráva. Byla napsaná v dvojkové soustavě. Že by čekala pro mě?

Když jsem ji rozluštila, stálo v ní toto:

Dneska 00:00 na místě první oběti.

Koukala jsem na tu zprávu jak blbá. Nebyla pro mě. Ale pro koho pak? Nikdo moc neumí dvojkovou soustavu nebo jsou spíše všichni líní ji používat. I tak tahle zpráva není pro mě, ale pro lidi kteří dobře čtou dvojkovou soustavu. Kdo čte nejlépe dvojkovou soustavu. Já! Nebo počítač. Zasmála jsem se nad myšlenkou, že je ta zpráva pro počítač.

Ale pak mi to došlo.... Robolidi!

Ta zpráva je pro ně! Kruci!

Už jsem se zvedala a byla připravena to ukázat Furrymu, ale pak mi došlo kolik je hodin, a tak jsem si opět sedla.

Když jsem nad tím začala trochu více přemýšlet došlo mi, že kdybych to ukázala Furrymu, určitě by se zajímal, kde jsem to našla a kdybych mu řekla, že na darkwebu usvědčila bych sama sebe z toho, že jsem dělala další zakázku, a to by se mu rozhodně nelíbilo.

S pozvdechem jsem zaklonila hlavu. Ale jak mu to mám říct. Musí to vědět. Ach.

Opět jsem svůj pohled přesunula k počítači a zkusila jsem vypátrat odkud ta zpráva přišla nebo případně od koho a nebo v nejlepším, kdo si ji zobrazil.

Nad tímto jsem seděla skoro do svítání, až potom jsem pro změnu zkusila najít místo první oběti. Kde prvně vraždili.?

Po hodině jsem zjistila, že místo kde prvně vraždili je dost neurčité, protože prvně spáchali bombový atentát v třech budovách najednou.

Povzdechla jsem si a odsunula se od počítače. Moje tělo bylo vysílené, ale né ospalé. Nevím co to se mnou je. Zvedla jsem se a šla si do kuchyně pro vodu.

V hlavě mi stále létala ty slova "místo první oběti" co to má sakra znamenat!?

Z mého přemýšlení mě vytrhl hlas.

"Ahoj. Co ty tady tak brzo?" Potom co jsem zjistila, že to byl Steve koukla jsem se na hodiny. Pět hodin ráno.

"Zas tak brzo není." Odvětila jsem a vzala si sklenku.

"Vypadáš docela unaveně." Bingo.

"Mno. Moc jsem nenaspala." Vůbec jsem nespala.

"Navrhuji na probuzení, ranní běh." Cože?

"Jsi blázen." 

"Stejně tě mám dneska na starosti. Tak nehudruj. Dám ti patnáct minut. Zatím ti připravím pití. Hm?" Zaklonila jsem hlavu na znak únavy, za což jsem od něj sklidila jen posměch, a tak otočila se na patě a odešla, ale předtím mu ještě trochu otráveně řekla "fajn."

V pokoji jsem si omyla obličej, vykašlala se na make-up a převlékla do černých legínů s kapsami, velice praktické, šedého trochu volnějšího trička s dlouhým rukávem s dirkami na palce s polorozepínacím zipem a s kapsami na zip, opět velice funkční. Svázala si vlasy do vysokého culíku, vzala hodinky a sluneční brýle, obula si sportovní boty, které byly jakože mega příjemné. Nakonec do kapes dala mobil a kapesník a šla za Stevem do kuchyně.

"Úžasný dokonce dřív." Podal mi flašku s vodou.

"A tohle ti trvalo těch deset minut?" Můj komentář přešel a my jsme vyšli ven.

Ukázal mi jeden nádherný park, který byl obrovský. Chvíli jsme chodili a povídali si ani nevím o čem. Ale dobře se s ním kecalo, ale když se přešlo k běhu, já domluvila.

Steve pořád něco blekotal o tom, že jsem pomalá a nechápe, že mě nedohonili dříve. A nebo že mám pohnout. V tu chvíli jsem měla chuť ho nakopnout, ovšem to bych ho musela prvně dohonit.

Po nějakých těch kilácích jsem se svalila k nějakému stromu a těžce oddechovala. Po chvíli se ke mně přidal i Steve.

"Dnešní trénink už mám za sebou, že?" Zeptala jsem se trochu zoufale, na což se on zasmál.

"Tohle byl teprve začátek holka." Vypustila jsem ze sebe otrávené á a padla na trávu. Steve se opět zasmál a vyskočil na nohy. Berme v potaz, že on je vylepšený, pak bych taky uměla takhle rychle a bezstarostně běhat.

"Abys mě neměla za úplného tyrana, zvu tě na snídani. Tak pojď vstávej." Podal mi ruku. Jeho pomoc bych nepřijmula, ale zve mě na jídlo a já nemám sílu se zvednou sama.

Když jsem se s jeho pomocí vyhrabala na nohy, šli jsme do jednoho podniku v tom parku, který mi už lezl na nervy.

Sedli jsme si a dali si dobrou snídani. Já si dala na Stevovu radu citronádu a sandwich. Což si nakonec dal i on. Opět jsem pokecali a potom šli zpět d AT (Avengers Tower). Už bylo devět, když jsme se vrátili.

Já jsem se šla umýt a vzít si na sebe něco pohodlného. Což se rovná šedé tepláky a bílé tričko s krátkým rukávem, lehké šedé nazouváky, rozpuštěné vlasy a hodinky.

V moment co jsem koukla na počítač opět se mi vybavila otázka "co je to to místo první oběti". Výborně a je to tu zas. Sešla jsem do obýváku, kde seděl u televize Clint a Natasha, koukali na zprávy a o něčem diskutovali. Já je moc nevnímala, protože mě upoutaly zprávy, kde právě redaktorka mluvila o nějakém kultu, který večera večer spáchal sebevraždu za účelem dostání se do pekla. Řekla že "za vstup do tohoto kultu museli projít obětováním, při kterém museli všichni členové učinit závazek vlastní krví" a v tom mi to došlo.

Místo první oběti je ten výtah, přesněji tam kam se tím výtahem dostaly. Tam kde se k tomu zavázali. Kruci! Že mě to nenapadlo dřív! Takže dnes v 00:00 v místnosti za výtahem.

"Kruci..!" Vydechla jsem tentokráte už nahlas, čímž jsem na sebe upozornila.

"V pohodě?" Zeptal se Clint.

"Jo jasně. Jen ... Je to hustý. ...tyhle ty kulty." Ukázala jsem na televizi. "Jinak dobré ráno."

"Dobré." Řekli oba a podezřívavě na mě koukali. Já radši šla do kuchyně a natočila si tu vodu. Po celou tu dobu jsem se nemohla ubránit úsměvu. Přišla jsem na to. Jsem génius!

Lucy 💕