Elementy

Kapitola 6. Spojenec

Ležela jsem teď už v mém novém pokoji a přamýšlela. Všechno se děje tak moc rychle. Nestihla jsem se ani pořádně zorientovat a hned znám kluka co mě chce zabít ,mám nové kamarády a poznala jsem kluka co mě chce za každou cenu chránit. Byla jsem zmatená a nebavilo mě snažit se to pochopit ,protože vždycky když jsem nad tím přemýslela ničeho jsem nedosáhla a akorát jsem byla více rozmrzelá. V pokoji kde jsem byla panovala tma a já to nechtěla měnit. Byla jsem ráda že mě nikdo nemůže vidět a já zase ty příšerné šedivé stěny pokoje. Zrovna když jsem zavřela oči někdo zaklepal na dveře. Pak znovu a hlasitěji. Vstala jsem a došla až k nim. Pode dveřmi proudilo malé světlo. Dveře jsem pomalu otevřela. Moje tělo zkamenělo a polila ho vlna paniky a strachu. Člověk který stál na chodbě mi byl odporný. Usmál se na mě svím zářivím úsměvem. Samozřejmě jsem hned poznala že byl falešný. ,,Je večeře takže pokud tady nechceš seschnot hlady ,měla by jsi jít se mnou." opřela jsem se o trám dveří. ,,Možná že chci. Rozhodně nikam nepůjdu s člověkem co mě chtěl zabít!" zavrčela jsem na znamení že nejsem tak slabá ikdyž opak je pravdou. Na to se zasmál. ,,Já nevím ale dal jsem ti slib že ti neublížím ,a já sliby plním. A pokud mě mysl neklame ,byl to Quentin co tě chtěl oddělat. Ne já. Takže pokud mi nevěříš fajn ,ale pamatuj že já kvůli někomu jako jsi ty nepůjdu na soud a následně budu vyhnán. Což se může stát kdybych tě chtěl zabít a to já jen pro moje dobro samozřejmě , neudělám. Takže jdeš nebo ne?"
Překvapeně jsem stála ,on kousek ode mě. Skousla jsem si ret. Pak jsem se odlepila ode dveří a vyšla na chodbu. Drian se jen pousmál a vydal se chodbou pryč. Jeho havraní vlasy byli opět okolo celé hlavy rozcuchané. Já ho tiše následovala a doufala že nic nezkusí Je pravda že mám teď obrovskou sílu jak říkal trenér ale pravda je taková že se bojím ji použít. Přeci jen naposledy co jsem se o to pokusila jsem celá vzplála a kdyby nebyla Gabriela hořela bych ještě teď. No a pochybuji že schopnosti vody mu nějak ublíží. ,,Neublížím ti." podívala jsem se na něj. ,,Co si budeme nalhávat ,rád tě nemám ,ale nejsem takovej jako Gabe."
,,Jakej? " pobídla jsem ho v hovoru.
,,Nechápavej. On vidí jen dobro a zlo. Vnímá lidi jen jako figurky. Tenhle je zlej a tenhle zas hodnej." Mával okolo sebe rukama až jsem se musela tiše zasmát. ,,Ale už nevidí strach ,utrpení ,radost nebo třeba lásku. Není takový jako my." Pokrčil rameny. ,,Kdyby věděl že si špatná...prudce zastavil ,přešel ke mě tak blízko až jsem mohla cítit jeho vůni. ,,Zabil by tě bez jediného mrknutí oka. Jenže pro nás si cenná." poslední slova skoro zašeptal. Na sucho jsem polkla. Byl opravdu blízko. Zasmál se. ,,Ten tvůj vyděšený výraz je k nezaplacení." Opět se ode mě otočil a šel dál. Já ho následovala a za chvíli jsme byli v obří místnosti s čtyřmi obřími stoli. Na nich byly snad tuny jídla. Do teď jsem si neuvědomovala jaký mám hlad ,jenže při pohledu na to jídlo mě zabolel žaludek. ,,Panebože." vydechla jsem. Bylo to opravdu nádherné. ,,Tak tady jsi." Předemnou se objevil Gabe. Úsměv z tváře mu zmizel když zahlédl Driana. ,,Co ty tady chceš!? A proč s ní!" Doslova zakřičel a ukázal na mě. ,,Buď mím spojencem a já budu tvím." Zašeptal mi Drian do ucha. jen se pousmál a odešel pryč. ,,jsi v pohodě?"
,,Jasně. Mám hlad jako vlk."
,,Dobře tak ti obstaráme něco k jídlu." Gabe mě vzal za ruku a vlekl mě k jednomu ze stolů. Posadila jsem se na dlouhatánskou lavici ke stolu. Hned jsem se pustila do jídla. Vzala jsem si chleba kus sýra a něco co jsem neznala. Všichni se smáli a povídali si. Nemělo smysl cokoliv říkat a tak jsem tam jen seděla a baštila.

,,máš ještě hlad?" Prohlédla jsem na dívku v červených šatech. Muselo jí být tak dvanáct nebo míň. Vlasy měla spletené do dvou copánků a každý z nich byl přehozený přez jedno rameno. Usmívala se. ,,Ne vlastně už jsem na odchodu." Vstala jsem. ,,Fajn půjdu s tebou." Trošku mě to překvapilo. Obě jsme vyšli na chodbu kde nikdo nebyl. Dívčina hned spustila. ,,Víš viděla jsem co dokážeš s elementama. A také jsem viděla jak se bavíš s tím kreténem Drianem. Neměla by jsi ho pokoušet. Je špatný a nedá se mu věřit. Znám ho už od malička." Věděla jsem že je nebezpečný ale že děsí i malé dítě?
,,Od malička? Ty jsi tu vyrůstala?"
,,Ne já a mí bratři jsme byli vyhnáni ze školy. Tam odkud jsi přišla ty. Já Gabe a Drian." Dořekla a já ji s trhnutím zastavila.

Takže konečně nová kapitola naprosto o ničem ,nemá to hlavu ani patu ale mě je to už jedno hlavně že něco publikuju :D + mám novinku :3 rozhodla jsem se napsat nový příběh. Název vám říkat nebudu ale snad se bude líbit ;)