Ve škole panoval chaos a strach. Lidé běhali po chodbách jak splašilí. Pravé křídlo budovy bylo pohlceno plameny.Musím uznat že to je geniální nápad. Pravé křídlo sloužilo pro učitele jako jejich ubytovací část ,takže když ho naši nepřátelé podpálili nemohly se knám tak snadno dostat. Ano mají schopnost ovládat vodu ,jenže přes to všechno to bylo velmi obtížné. Chlapci i děvčata křičela o pomoc. ,,Prosím nenechávejte nás tady!" Křičela dívka kterou pohltila clona kouře a následovně byla slyšet malá dutá rána jak její bezvládné-mrtvé tělo dopadlo na zem. Z pod kouře se vyřítili čtyři lidi. Dva mířili přímo ke mě. Byly to dva muži středního věku. Dalším dvoum nemohlo být více než mě. Muži se pořád blížily a mě pohltila panika. Rozběhla jsem se opačným směrem co mířily. Za chvíli mi byli v patách. Jejich těla vzplála a já si v duchu říkala ,,sakra ,proč zrovna já?" Na boje jsem nikdy nebyla. Utíkat, to mi jde skvěle. Doběhla jsem až ven. Když jsem uviděla tu spoušť zastavil se mi dech. Všude na zemi ležely studenti a nehýbali se. Jeden chlapec a dívka se rozeběhli ke mě a já jim naproti. Jenže než jsem k nim dorazila někdo mě uhodil do hlavy a já se propadla do temnoty.
Probudilo mě slabé kapání vody. Pomalu jsem se posadila. Hlava mě bolela tak že jsem nemohla ani mluvit. Když jsem otevřela ,musela jsem je hned zavřít protože mě bolelo se jen koukat. Snažila jsem si vybavit co se stalo. Požár,mrtvá holka,muži co po mě šli. To vše sem si pamatovala ale jak jsem se dostala sem?
Když jsem oči znovu otevřela všimla jsem si že se nacházím v malé cele bez oken ,celá z kamene. Byla tam zima ,na podlaze leželo něco co byla nejspíš kočka ale teď to vypadá jako ohořelý plyšák.
Za několik minut přišel do cely nějaký chlap v černém rouchu a řelk mi ať jdu s ním. Raději sem poslušně poslechla. Co kdyby se naštval a já skončila stejně jako ta nebohá kočka. Prostředí kterým jseme procházely mě bylo naprosto neznámé a trochu mě děsilo. Stěny byli černé a na nich různé ,nejspíš latinské ,bláboly psané rudou barvou. Nebo krvý. Nad touto myšlenkou jsem se zatřásla. Zastávali jsme u točitého schodiště ,nejméně dvacet metrů vysoké. ,,Tak to ne" řekla jse potichu.
Muž se zasmál. Nebyl to ten zlomyslný smích. Byl to ten podavený a jakoby rodičovský. ,,Nechám tě jít při kraji" navrhl a já souhlasně kývla. Už od dob co si něco pamatuji ,nemám ráda výšky. Dělá se mi zle při pomyšlení na to jak padám. Schody vypadaly jako nekonečné ,tudíž když jsme dorazily nahoru byla jsem tak nadšená že jsem ho málem objala. Muž se jen pousmál. Vstoupili jsme do dvoukřídlích dveří. A k mému překvapení jsme stály ve sklepě. ,,Dobře mě poslouchej"Začal muž... ,,Teď tady chvíli zůstaneš sama a pak pro tebe přijde chlapec. Chlapec má bílé krátké vlasy a šedivé oči. Rozumíš?"
,,A co pak? Zabijete mě?" odvětila jsem s obavamy které se mi odrážely v hlase.
,,Nikomu jinému nemůžeš věřit" řekl muž a zmizel mi z dohledu.
Tak tohle je další kapitola :) Pokud se vám líbila dejte votes ,pokud máte připomínky koment ,pokud by vás zajímalo něco bližšího napište zprávu.
Mysteri ;)
YOU ARE READING
Elementy
Randomjmenuju se Aureka. Nejsem obyčejná holka. Vlastně...na téhle škole není nikdo normální. Každý student či učitel má jedinečnou moc. Ovládat jeden z původních čtyř elementů. Já mám vodu. Dokážu ovládat vše co se týče vody. Nemám přátele,nemám rodinu,n...
