Rychlá jízda • Charles Leclerc •

6.

"Už zavíráš?" Vyrušil mě šéf.

„Jojo jen....." Ukázala jsem k baru na cizince.

„Co s ním uděláme?" zeptal se mě šéf. Pokrčila jsem rameny „Copak já vím tohle mi za celou službu stalo poprvé, " koukali jsme trochu vyvedeni z míry na pana neznámého a nevěděli co sním.

„No tak ho vykopneme ven třeba se pak vzpamatuje," řekl šéf z ničeho nic. Na to mi ho bylo moc líto. Vypadal jako člověk, který má trochu úroveň a měl jen špatný den. A navíc nezaplatil, což bude celkem majlant. „Vezmu ho k sobě," řekla jsme z ničeho nic. Bože, co to říkám? Do čeho jsem se ho zas namočila. Asi mi vážně žádný mozkový buňky nezbyly. To je tou prací.

Šéf se na mě podíval s nadzvednutím obočím. „To je ti ho vážně tak líto?"

Radši jsem nic neřekla a jen se na něj podívala a pokrčila rameny, pak si šla pro věci. „Tak pojďte," popadla jsem ho, k tomu ještě jeho batoh a vše co měl u sebe, a vyšla z baru. Pokusila jsem ho nasoukat do auta, což mi dalo celkem zabrat. Za barem vypadal docela male, ale nakonec bych si typla i 190 cm.

Nasedla jsem za volant a vyrazila směr domov. „Kam to jedeme?" promluvil ze zadní sedačky. „Někam kde vám bude líp." Na to jen zabručel.

Doufám, že mi nepozvrací auto a všechno proběhne v pohodě. „Jinak jak se jmenujete?" Nic. Žádná odpověď. Podívala jsme se do zpětného zrcátka a viděla ho jak kouká z okýnka do blba. Jemně jsem se pro sebe usmála. „Charles," řekl po chvíli ticha „jmenuju se Charles."

Nevím co má za zvyk odpovídat, až skoro po třech minutách, ale oke. Alespoň odpověděl. „Fajn," usmála jsem se do zrcátka. „Já jsem Sára." Řekla jsem mimoděk a pokračovala v jízdě noční prázdnou ulicí.

„Ježíši nemůžeš mi alespoň trochu pomoct?" zafuněla jsem když jsem se Charlese snažila dostat do bytu. „Už takhle ti dělám laskavost a ty mi to musíš ještě víc ztěžovat." Zafuněla jsem a snažila se ho dostat po schodech nahoru k mému bytu. Do čeho jsem se to pustila?

Když jsem ho konečně dostala dovnitř odložila jsem ho na gauč a oddychla jsem si. „Konečně!" řekla jsme si pro sebe a podívala se na Caesara, který seděl kousek ode mě. „Co je? Já vím není to ideální, ale co jsem měla dělat nechat ho venku? Mohlo se mu tam něco stát!" Bavila jsem se se psem ano. „Víš co? Jdeme ven. A nekoukej na mě tak!"

Procházka byla velice příjemná a osvobozující. Plus jsem si mohla promyslet, co budu dělat s tím týpkem.

Nakonec, když jsem přišla domů s Caesarem, jsem ještě Charlese přikryla dekou a zašla do koupelny. Konečně jsem si dala teplou sprchu po náročném dni. Pak zbýval jen poklidit v pokoji, protože jsem tam měla extrémní bordel, pomalu jsem ani nenacházela postel. Zalila jsem svoje polomrtvé kytky, kterým to už nepomůže, ale za pokus to stojí. A nedivte se miluju květiny, mám jich doma hodně, ale starat se o ně není můj šálek kávy. To mi radši kupte umělý nebo mi je choďte zalévat. Pak jsem jen zalezla do postele a šla konečně spát.

Děkuji za opravu Lucince lucymovie