Rychlá jízda • Charles Leclerc •

2.

Znáte taky ten pocit, když se vám zdá krásný sen. Jste v teplé postýlce. Jen si užíváte pohodí a nic nevnímáte, prostě pohoda. Jo tak přesně o tom si můžu jenom nechat zdát. Protože momentálně sedím v autě, nestíhám a k tomu tu čekám v blbé koloně, která se prostě nechce hnout!

Bezva den teprve začal a já už nic nestíhám, protože jsem zaspala a tím pádem nestihla to co jsem potřebovala snídani jím ještě teď ve formě kafe. Naštěstí si nevybíram oblečení půl hodiny, jednoduše vzala jsem na sebe první svetr, který jsem viděla, nakonec jsem zjistila že je tmavě zelený a obyčejný tmavě modrý džíny. Hodila na sebe svůj černý kabát, obula si černé tenisky, vzala si potřebné věci, naházela je do kabelky a utíkala k autu.

Ale nebojte se na Cesara nezapomněla, jak bych taky mohla.

No a teď jsem tady. V koloně uprostřed mé cesty do práce.

Nebudu vás zatěžovat mými nervy a trošku se posuneme.

Po další půl hodinové čekačce v koloně a hodinovém zpoždění jsem konečně dorazila do práce. Čekalo na mě nemilé překvapení. Šéf. V mé kanceláři. To snad není možný! Proč mi alespoň jednou život nepřeje. Co jsem komu udělala, teda spíš zachvili já někomu něco udělám, jestli ho budu potkávat každý den podobu pěti dní. To radši půjdu dobrovolně do blázince. „Zdravím pane šéfe. Omlouvám se že jdu pozdě byla kolona a- " nedořekla jsem ani svoji tak nějak na půl pravdinou výmluvu, když mi ten páprda skočil do řeči. „To vůbec nevadí děvenko, to se stane."
Huh?
Cože?
Co že to kurva řekl? Děvenko? Děvenko! Měla jsem takovou chuť mu na to něco říct, ale jediný co ze mě vypadlo bylo to, že jsem se nevinně usmála a nadzvedla obočí. Prosím vypadni, prosím tě tak moc. „No moc rád bych tu s vámi nějaký ten čas strávil," no ale já ne! Pomyslela jsme si. „,ale mám nějakou důležitou schůzku," jo? Ale to mě vůbec nezajímá! Ještě něco? Asi jo, když tu k sakru pořád je. „ Práci máte v emailu. Přeji pěkný den." Usmál se závěrem a konečně odešel pryč. Ach, horší už to dneska být nemůže.

Tak fajn, může. Přehodnotila jsem informace, poté co jsem se koukla do emailu. To kolik toho mám dneska stihnout? Vždyť tohle je skoro dvoudenní práce. Jak to mám stihnout za osm hodin? Ale radši se do toho jdu pustit. Nic jiného mi ani nezbývá, jedině dát výpověď, což by asi nebyl dobrý nápad když mám dvě práce a i tak s penězi vystačím jen tak tak. No vše hold nevychází vždycky všechno podle plánu, jak si každý představuje. Mě se bohužel nedaří nic, ani dobrá práce, která by mě bavila, ani dobrý plat.

Konec depresivních myšlenek, jdem se do toho pustit.

Už jsme měla polovinu za sebou, bylo něco po 3 hodině a já jsem toho měla víc než dost před sebou. Musela jsem si dát chvíli pauzu, abych se najedla a doplnila energii. Takže jsem si šla dolů do bufetu, kde jsem si koupila bagetu a kafe. Jinak bych ten zbytek dne nepřežila. Vzala jsem si to do kanceláře, kde jsem si to v klidu snědla a při jídle zkoukla novinky na instagramu.

Všechno, už jsem udělala, sice o hodinu později, ale to se taky počítá. Nakonec jsem všechno uložila a poslala. Poté si vzala všechny saky paky a pádila domů.

Cestu z kanceláře mi ovšem překazil výmečně někdo jiný než můj šéf. I když i tak mě to naštvalo. „Sáro mohla bys nachvili prosím?" Vážně? Už jen pár kroků a byla bych venku z té prokleté budovy. Zaznělo mi v tu chvíli v hlavě. „Jo mám co potřebuješ Ani?" Anička je naše recepční. Není jako ostatní holky, které tady pracují a snaží se dostat šéfovi do kalhot, ona je milá holka. Možná kvůli tomu, že je šťastně vdaná a má malého syna. Taky je to jediná osoba v téhle budově se kterou se tu dá i normálně bavit, takže mi to nakonec možná až tak nevadilo, stokrát lepší než ten úchyl. „Nemohla jsem tě předtím sehnat, ale potřebuji jen podepsat dva papíry. Není to nic co by spěchalo, ale aby to už bylo hotový, chápe, ne?" Řekla mi mile a podávala mi papíry, které jsem měla podepsat. Rychle jsem to sjela pohledem, podepsala a s úsměvem vrátila. Rozloučila jsem se s ní a rychle utíkala k autu. Cestou jsem se ještě stavila na nákup, jinak bych doma asi umřela hlady a Caeser taky.

Ulevilo se mi až tehdy, kdy jsem dopadla na gauč. Vyčerpáním jsem zaklonila hlavu a přemítala si v hlavě můj den blbec. O práci ani nemluvím, ale to bohužel nebylo všechno, v obchodě jsem koupila tolik věcí, že se mi rozsypali na parkovišti a přitom se mi rozmačkal jeden jogurt, který nezapomněl ostříknout i mě. Toho svetru mi není líto nesnáším ho, ale ty kalhoty jsou jediné, které se hodí do práce, takže večer budu muset zase prát. Tím mé neštěstí nekončí. Pytel granulí, který jsem koupila se mi natrh a tak jsem ještě musela luxovat auto.

Jak moc bych chtěla zůstat ležet! A nic nedělat. Ale to je jen moje touha. „No jo už jdeme. " Řekla jsem zvedající se z gauče. Rychle jsem si vyměnila špinavé oblečení za čisté, popadla jsem vodítko a obojek a mohla jsem vyrazit.

Venku byla docela zima, ale i přesto jsme blbly a nakonec jsem udělali i pár psích cviků a zkoušeli i nějaké nové, které jsme ještě nezkoušeli. Plus si na seznam špatných věci, které se mi dneska staly, můžu připsat, spadnutí do bláta. Kruci.

Doma jsem se znovu převlékla do dalšího čistého oblečení. Vzala jsem si šedé tepláky a staré růžové tílko a šla vybalit nákup. Vyměnila jsem Caeserovi vodu a mohla jít na své kulinářské umění.

Nakonec jsem udělala maso se zeleninou a opečené brambory k tomu. Taková rychlovka, která zasytí a je dobrá. Takže večeři bych měla hotovou. A navíc umírám hlady. Tak jsem se do toho s chutí pustila.

Po jídle jsem umyla jsem nádobí a uklidila kuchyň, hodila věci na vyprání do pračky, kterou jsem samozřejmě zapnula, a poté KONEČNĚ jsem si mohla sednou na gauč a kouknout se na alespoň na jeden díl mého oblíbeného seriálu Strange things. Jeeej.

Po skončení asi třetího dílu, trochu jsem to přetáhla, jsem utíkala se umýt. Pak, už jen chybí udělat si zas svoji skin care rutinu, vyčistit zuby a učesat si vlasy a mohla zalehnout do postele.

Konečně, taková úleva. Bohužel zítra zase budu vstávat v pět hodin doufám, že zas nezaspim. Takže jsem si radši nastavila budíky dva. Pro jistotu. Ale naštěstí je zítra pátek. Což mi může být stejně trochu jedno, protože na mě čeká moje další práce. Která je naštěstí lepší než takhle, ale zase málo výdělečná.

Děkuju za opravu: Lucince (lucymovie)