Wolf Laws

3.

Rychle jsem doběhla ke svému místu.
,,Děje se něco?" Zeptal se mě Lucas.
„Nic, Luku já chci jen pryč" zakňourala jsem utřela si slzy z očí.
Když se všichni zvedli, přistoupila jsem k rakvi, abych se naposledy rozloučila.
Všichni ke mně přicházeli a vyjadřovali soustrast. ,,Kdyby bylo potřeba dej nám vědět" takhle zněla skoro každá věta. Poslední přišel Joe - nebo tedy můj biologický otec. Nechtěla jsem ho ani vidět, jenže teď jsem neměla kam utéct.
Měla jsem strach, cítila jsem jak mě Luke objal kolem pasu
,,Ahoj Nathalio" řekl jeho hluboký hlas a u toho se lehce usmál.
,,Ahoj tati" odpověděla jsem bez emocí a ucítila jsem Lukovo překvapení. Odkašlal si. „Je mi to líto, měl jsem ji opravdu rád." Odmlčel se a chvíli přrmýšlel, co říct.
,,Ale musíš se společně se mnou vrátit domů"
,,vždyť já doma jsem!" Vykřikla jsem.
,,Nathalio, zítra letíme zpět do Ameriky, aby ti to bylo jasné" zvýšil hlas a ve mě rostla zlost, začala jsem zrychleně dýchat a vší silou k sobě tiskla zuby. Strašně mě začali pálit oči a ruce sem zatínala v pěst. Luke vycítil, že není něco v pořádku.
,,Já ale bydlím tady s Lukem, je to můj přítel,"vychrlila jsem bez rozmyslu.
,,Nat-" chtěl něco říct, ale Luke mu skočil  do řeči
,,Slyšel jste, má u nás zázemí a bydlí s námi, po škole se stěhujeme do vlastního bytu a Nat se bude vracet zpět k závodění." ,,Někdy přijedu na návštěvu, ráda jsem tě viděla." Zasmála jsem se.
Luke se mnou zaběhl do lesa. ,,Musíš se zklidnit. Malém si se začala měnit" řekl a objal mě ,,dýchej stejně jako já" zašeptal.
,,Děkuji ti, vážně mužů být s vámi?" Zašeptala jsem skrz slzy. ,,Samozřejmě," odtáhl se a políbil mě. Nasedli jsme do auta odjeli k němu domů. Pomalu jsme vcházeli do domu.
,,Nathalio, je mi opravdu líto tvé maminky, je to hrozná ztráta" okamžitě k nám přiběhla Lukova máma a objala mě. Vykulila jsem oči.
,,Mami, Nathalia teď bude žít s námi, ano?" Zeptal se.
,,Jistě, je to rodina nemůžu ji nechat samotnou někde, to by prostě nešlo." Kroutila hlavou.
,,A kde máš věci?" Starala se.
,,Ještě doma, ale vezmu si jen to nejdůležitější. Nebojte." Ujistila jsem ji.
,,Lukey zajeďte s Nathaliou pro ty věci a já jí zatím uvolním místo"
Luke jen přikívl a už mě táhnul směrem k jeho autu.

U mě doma jsem zabalila
Oblečení, hygienu, notebook a kosmetiku. Nic víc jsem si s sebou nebrala. Vypojili jsme všechny spotřebiče a zbavili se jídla v lednici.
,,Luku jdi na před doženu tě" řekla jsem a políbila ho. Zastavila jsem u malé knihovny, kde jsem měla vystavené všechny svoje vítězství a fotky. Při pohledu na mou minulost mi z očí vytekly slzy. Chci to všechno zpátky .
Chyběli mi ty časy kdy jsem byla šťastná. Milovala jsem to, nikdo ani nic mi nedá takový pocit, že jsem něco udělala, že jsem vážně dobrá v tom co dělám.
Povzdechla jsem si a doběhla za Lukem.
Třeba někdy ještě jo, nebo taky už nikdy.