Wolf Laws

2.

Přišla jsem domů, byla jsem celá pomlácená.Jestli on nezabije dřív mě, vydloubnu mu oči a uškrtím ho.
Padla jsem na gauč a šmátrala po mobilu, přísahla bych, že tu někde byl. Bingo! Mám ho. 5 zmeškaných hovorů? Okamžitě jsem volala zpátky, jsem zvědavá jakej kretén zase blbnul.
,,Dobrý den nemocnice Thomase O'Foxera,jak vám můžu poradit?"
,,Dobrý den tady Nathalia McWhittová,mám od vás několik zmeškaných hovorů"
,,Jistě okamžíček" oznámil hlas dámy a já netrpělivě čekala ,,vaší matku před chvílí přivezli do nemocnice."
Vykulila jsem oči a začala panikařit jediný, co jsem ze sebe dokázala dostat bylo: ,,jistě na shledanou."
Zavěsila jsem a letěla k autu,popadla jsem klíče a už jsem byla na cestě. Máma a nemocnice? Bylo to moc nepravdě podobné, než aby to byla pravda.
Přiběhla jsem na recepci a začala se vyptávat, dali mi informace a já vyletěla ,,tady se neběhá!" zařvala ta sestra ,,v důležitých případech jo!" Běžela jsem do patra,které bylk určeno k operacím.
Seděla jsem tu několik hodin a do automatu naházela už tolik peněz,že moje peněženka byla víc prázdná,než Calumova lednička po jeho náletu.
,,Slečna Whittová?" ozval se hlas a já zvedla hlavu ,,vaše matka ztratila hodně krve a napadlo nás, že by jste vy byla vhodným dárcem, ale vzhledem k vaší nemoci" ,,vyléčena" pronesla jsem ,,Cože prosim?" ,,Léky začaly nějak zázračně účinkovat a nemoc zmizela". Lež, nezmizela díky lékům, ale Lukově kousnutí, které mě zachránilo. Ovšem když jeho krev vyléčila mě vyléčí i mámu, ale bude z ní vlk a Lucas bude zuřit. Ne, musí to pochopit, nemůžu jí nechat jen tak odejít. ,,Pojďte za mnou, jestli jste se už rozhodla," pokynula sestra co pro mě přišla, aby mi odebrala krev. Během chvíle bylo po všem, a já zase seděla sama na dlouhé nemocniční chodbě, co páchla po dezinfekci.
Neboj mami, vlkodlačí krev ti zabere a budeš zdravá. Zdravá jako já. Usmála jsem se pro sebe.
,,Vaší matku jsme stabilizovali a je na podporách života" uslyšela jsem doktora a ulevilo se mi.

***
Nechápu proč ti dobří umírají jako první. Myslela jsem si, že to přežije, že ji zachráním. Pouhá vize, teď tu sedím a uctívám její poslední památku. ,,Máma pro mě byla vše a...a já...já" chvěl se mi hlas a plakala jsem nevěděla jsem, co mám povídat dál. Moje řeč byla na dvě věci. ,,Podpořila mě a pomáhla mi, byla u mě vždycky a já jí nedokázala ochránit," zvedla jsem hlavu a podívala se na všechny tady, zůstala stát jako opařená. ,,Omlouvám se, já nemůžu dál." Plácla jsem utekla se schovat.