1. Cesta do minulosti

Kapitola 15 Sami u dvora

Omlouvám se, že tak dlouho nebyla nová kapitola. Jinak už se pomalu blížíme ke konci

Sára

V hale stál Will a vypadal dost ustaraně.
"Bethany, jsi tady. Moc jsem se bál."
P- "Pusť mě!"
W- "Lásko, mám pro tebe to překvapení co jsem ti slíbil."
Do místnosti vešla hezká kudrnatá blondýnka.
W- "Toto je Stephanie, tvá nová dvorní dáma."
Něco se mezi nimi muselo stát. Péťa je docela nesvá. Naznačila mi abych odešla a mě nezbývalo nic jiného než to udělat.
R- "Musím se tě na něco zeptat."
S- "Poslouchám."
R- "Nevíš náhodou proč musel Leith odjet?"
S- "Nemám nejmenší tušení." Zalhala jsem
R- "Dobře." Od odjezdu Kate byl ještě pokleslejší než dřív.

Péťa
"Ani náhodou!!" zakřičela jsem na něj.
W- "Beth, lásko, uklidni se. Stephanie je má dlouholetá přítelkyně a znám jí moc dobře. Plně jí důvěřuji."
Já- "Ty možná, já nikoliv!"
W- "Ale.."
"Nech mě bejt!"
...
Procházela jsem se po zahradách když jsem u hradu spatřila lesklou blond kudrnatou hlavu. Přiblížila jsem se. Samozřejmě Stephanie. Stála tam s nějakým cizím mužem.
"Přidejte to tam."
"Jistě madam, ještě něco?" "Ne, odejdi a ať tě nikdo nevidí!"
Co to sakra zase plánuje? Najednou se otočila a spatřila mě. Ve výrazu se jí mihl strach, ale okamžitě ho nahradil ten hnusný falešný úsměv.
"Má paní" uklonila se mi a políbila mi ruku. Okamžitě jsem si jí otřela do šatů.
"Mohu vám pomoci?" Pomůžeš mi tím, když odsuď okamžitě vypadneš."
"Madam?" Zašeptala.
"Stephanie" zdůraznila jsem. Zamračila se.
"Omluvte mě, má pa.." ani to nedořekla. Jasně utíkej si stěžovat za MÝM manželem.

Sára
Richard zaklepal na zamčené dveře a marně se je snažil otevřít.
R- "Prosím, otevři."
S- "Jdi pryč Richarde!"
R- "Ale no tak. Udélal jsem chybu..Co mám teď udělat abys na to zapomněla?" Nebyla to jeho chyba. Nic z toho, to já jsem všechno pokazila.
S- "Je mi to strašně líto."
R- "Ale co Grace? Vždyť ty za nic nemůžeš.." Odpovědi už se mu nedostalo, tak raději odešel pryč.
...

"Má paní. Musíte si sbalit."
S- "Proč?"
"Odjíždíme ke dvoru. Král Jindřich se odebral do ústraní. Možná z vás bude královna." To nemůže být pravda. Právě jsem změnila historii.
...
Nesnáším cestování v kočáře. Celou cestu jsem předstírala, že spím, abych nemusela s Richardem mluvit. Když v tom konečně..
"Jsme tu." Richard mě vzbudil. Nebo si spíš myslel, že mě vzbudil. Já nespala. Potom odešel pryč. Měla bych najít Péťu. Sešla jsem pár kroků k jejich kočáru. Nikdo nikde. Možná byh se mohla podívat do její komnaty. Procházela jsem po chodbě směrem ke schodům. Sluhové utekli spolu s králem. Slyšela jsem i vlastní dech jak je bylo ticho. Tohle ale nebyl můj dech. Ozýval se to od někud za závěsem. Neměla bych ho odkrývat, ale tohle zní jako dost nemocný vydechující člověk. Odkryla jsem závěs za kterým se obvykle skrývá sklad potravin. Jenže teď tam ležel William a na něm ta blondýnka Stephanie. Mělo mi to dojít.
"Ou, do ... Tohle ne! Omlouvám se za vyrušení. Ehm, tak abych už zase šla." Zakryla jsem závěs a pomalu vyděšeně odcházela Wil mě bohužel doběhnul.
"Řekneš něco Bethany nebo někomu jinému a zabiju tě." Začal mi vyhyrožovat.
"Ale Wile, Wile. Já se tě už dávno nebojím." Odpověděla jsem chladně. Will se zamračil, zamumlal si něco pro sebe a odešel zpět za dívkou. Asi chtěl dodělat svou 'práci'.

Péťa
Dorazili jsme na dvůr a já si šla vybalit do své komnaty. William se někde zdržel a potom naštvaně přiběhl, rozrazil dveře.
"BETHANY!!"
Co zase chce.. Zastavila jsem se a otočila se.
"Ano, lásko?" Řekla jsem jedovatě.
"Dnes večer k tobě přijdu, už dlouho jsem u tebe nebyl, co myslíš?" Protočila jsem očima. "Wille, byl jsi u mě včera."
"Musíš mi dát dědice.." Řekl nepříjemným tónem.
"Tak si ho udělej se Stephani."
W- "No vidíš, ta si na tebe stěžovala."
P- "Ona si na mě stěžuje? A to se smí? To může?"
W- "Ale Bethany, je to naše dobrá přítelkyně a.."
P- "Tvoje .. "
W- "Cože?"
P- "Je to tvoje dobrá přítelkyně, já jí nesnáším.."
W- "Ach, budou z vás skvělé přítelkyně.."
Jasně, jak jinak. Budeme nejlepší kamarádky až za hrob..
Ani náhodou, doufám, že už jí dneska nepotkám.
Naštěstí Sárin syndrom nefungoval a já v klidu ležela v posteli. Dneska večer ke mě Will opravdu nesmí přijít, nebudu s ním spát.
...
Byla noc a já se vyplížila ven. Nikde nikdo nebyl a já doufala, že cestou nenarazím na Williama. Bohužel jsem do někoho vrazila. Ať to není Will prosím.
"Bethany."