1. Cesta do minulosti

Kapitola 10 "Šťastný nový rok"

Sára

"Lady Kate." Zaslechla jsem Richarda a přišla jsem blíž. Richard jí upravoval vlasy.
"To tvoje sestra?" Zeptala jsem se ironicky.
"Toto je lady Kate, bude ti dělat dvorní dámu." Špatná odpověd. Je možné, že žárdlím?

Péťa

Mám mít svatbu.. Skvělý ne? Každý o tom sní. Že se jednou vdá. Já taky, samozřejmě.. Ale rozhodně ne v 16 a s .. Víte s kým? S Williamem Buckinghamem, vévodou.. Bude ze mě vévodkyně. Bohatší než tři čtvrtě obyvatel Anglie a možná celého světa. Můžu si vystrojit pohádkovou svatbu, můžu si objednat co se mi zlíbí.. Ale, stejně nejsem šťastná..

Sedla jsem si na postel, poslouchala písničky z mého skoro vybitého mobilu a po tvářích mi stékaly slzy. Seděla jsem a přemýšlela.. Bylo to tady fajn, ale není na čase vrátit se zpět? Vrátit se domů, za mamkou, tátou, Ondrou.. Všem mě blízkým?! Ne! Nejde to, nevím jak se dostat zpět.. Zkoušela jsem vše. Šla jsem před hrad do křoví kde jsem se objevila poprvé. Nic. Mlátila jsem rukama do zdi a řvala, že chci zpět.. Nic. Šla jsem spát a myslela na domov. .. Jak jinak.. Nic. Jsem stále tady.

Ani štípání nepomohlo, není to zlý sen. Je to zlá realita.

Když jsem naposledy mluvila se Sárou, říkala mi, že to není tak zlé. Richard je alespoň sympatický a hodný.. A rozhodně o ní neříká, že je děvka. Tak jako Will říká o mě. Pardon říkal. Jeho nápad bylo vzít si mě a jelikož je teď ten VÉVODA, bylo mu vyhověno. No a co, že jsem bez titulu a příjmení. (Zas tak bujnou fantazii nemám..) Mám prachy a prachy jsou pro Williama všechno. Je mu jedno, že mu zemřela matka, otec.. Má po nich peníze a proto je šťastný.. Já jsem narozdíl od něj smutná. Vzal by si mě i kdybych měla 150 kilo a vypadala jako obluda. Bral by mě, protože mám peníze. Peníze co měly patřit jemu.. No jo, ale mám je já. Co se dá dělat.
Přišla za mnou služka.
"Lady? Lady! Je čas." Usmála se na mě a já jí úsměv oplatila. "Děkuju Anne, jsi na mě moc hodná." Sedla si vedle mě a objala mě. Byla opravdu báječná. "To bude dobré, já se vdávala ve 14." Zasmála jsem se.
"Tak to se zdá, že já na tom jsem ještě celkem dobře."
"No, to bych řekla." Smály jsme se a já zároveň i brečela.
"Dobře, tak to by stačilo, šup připravím vás!" Otřela jsem si slzy a koukla na svojí krosnu, ve které bylo všechno to moderní oblečení. Tenhle čas je pryč. Jdu si vzít muže, ke kterému mám odpor. Vstala jsem a nechala se sebou Anne dělat co se jí zachtělo.

O pár hodin později jsem stála připravená, navlečená do nádherných šatů, dle mého výběru s vlečkou přes obličej a namalovaná. I Anne začala používat můj make-up. Líbilo se jí to.

"Jsem hotová Beth, je čas" To je jako kdybych šla na smrt, pomyslela jsem si. Ona to vlastně tak trošku sebevražda je.

Udělala jsem první krok a zase začala posmrkávat.
"Kapesník!" Dostala jsem kapesník.. Podle nich jen kus látky. Vyrazily jsme..
..

Kráčela jsem uličkou směrem k oltáři kde stál, zády otočený, můj manžel. vévoda z Buckinghemu. Alespoň, že to příjmení budu mít dobré. Došla jsem tam. Vedle mě stála Sára a usmívala se na mě. Hodila jsem směrem k ní vyplašený výraz, ale myslím, že mě přes vlečku neviděla..

Bylo to tady.. Moje první vážnější 'ANO'. No co, kdyžtak se dám rozvést.

Nebo si setnout hlavu..

Sára

Vyšla jsem z kaple jako první.
R- "Měli bychom odjet."
S- "Teď? Nemůžu tady Pé.. Lady Bethany nechat."
R- "Potřebuji odjet na hrad Arundel."
S- "Mohu jí alespoň říct, že odjíždíme?"
R- "Právě prožívá svou svatební noc. Musíme jet."
"Právě proto jí tu nemůžu nechat!" Odsekla jsem.
"Obávám se, že jako tvůj manžel ti mohu nařídit, abys to udělala." Chtěla jsem mu odseknout, ale s mojí kabelkou zrovna cupitala Kate.
"Co ta tady dělá?" Zeptala jsem se ho podrážděně.
R- "Je tvá dvorní dáma, jede s námi."
S- "Proč nemůže jet má druhá dvorní dáma?"
Richard neodpověděl.
Byl Silvestr, Péti svatba a já musela trávit čas v kočáře s Kate. Seděla vedle Richarda a já jen přihlížela, jak skvěle se spolu baví. Naštěstí hrad nebyl moc daleko. Nejdřív vystoupil Richard. Pomohl vylézt Kate, já přišla na řadu jako druhá. Chcichotala se všemu co řekl, zato u mých vtipů zůstávala chladná.
"Lady Kate? Doprovodíte mě do haly?"
"Jistě. Hihihi." Vrazila mi kabelku do ruky a odešla s Richardem. Musela jsem svou komnatu najít sama. Nejdřív jsem vešla do kuchyně. Po té cestě mi vyhládlo.
"Můžu?" Kuchař se mě asi trochu bál. Začal mi koktavě představovat všechny jídla, které se budou podávat.
"A t..t..tady je koláč pro lady Kate." Tak pro lady Kate říkáš?
"Lady Kate bude určitě moc chutnat.." Usmála jsem se na něj.
"Paní, je vám dobře?" Zeptal se při pohledu na mě. Zakroutila jsem hlavou a plivla hsem na koláč.
"Teď už jo." Odpověděla jsem.
"Ale paní?" Zděsil se.
"Potkal jsi už lady?"
"Ano, stavila se tu. Nechutnala jí kachna, kterou jsem připravoval tři hodiny."
"A nechtěl bys jí to oplatit?" Zaváhal, ale pak plivl na koláč jako před chvílí já.
...
Když jsem konečně našla svůj pokoj,  lehla jsem si na postel a zavřela jsem oči. Myslela jsem na to, co musí prožívat Péťa a já tam nejsem abych jí pomohla.
"3, 2, 1. Hihihi." Zaslechla jsem z haly. Vyšla jsem na balkon, protože jsem nehodlala poslouchat Kate. Ohňostroj? Ono to už existovalo?
"Ach, Richarde." Ničemu dalšímu jsem nerozumněla. Musí zkazit každou hezkou chvíli?
"Něco si přej." Pronesl dole Richard.
"Přeju si, aby jste se šli vycpat a já se zítra vzbudila doma!" Zadívala jsem se na ohňostroj a začala jsem plakat.