1. Cesta do minulosti

Kapitola 6 Romantik William..

Sára

Probudila jsem se vedle Richarda. Stále jsem musela myslet na to, že jsem moc mladá abych byla něčí manželka, nebo hůř nevlastní matka. Richarda vzbudila služebná. Čekal na nás důležitý host. Richard odešel jako první, já se mezi tím stihla obléknout a nalíčit. Za půl hodiny mi přivedl svého syna a nechal nás o samotě.
"Dobrý den matko." Vykulila jsem oči. Jak mě to nazval? "Ahoj" odpověděla jsem. Tak moc mi připomínal Richarda. Měl jeho oči a vlasy. Nic neříkal tak jsem se pokusila prolomit ledy.
"Jak se jmenuješ maličký?"
"Eduard." Řekl hrdě.
"Tvé maminky je mi moc líto." Nebylo, ale nemohla jsem na něj být krutá, snažila jsem se ho nějak utěšit.
"Neboj se, u nás budeš v bezpečí" "Děkuji matko." Ještě jednou mi tak řekne a přísaham bohu, že to roztomilé dítě v ještě roztomilejším oblečku zastřelím.

Péťa

Zastavila jsem se a čekala na sira. "Děkuji, lady" Prohodil a usmál se na mě. Usmála jsem se taky.
"Lady vím, že už je večer, ale nechcete se se mnou projet na koni?" překvapilo mě to, ale radostně jsem přikývla.
"Moc ráda." usmál se a chytil mě za ruku. Šli jsme spolu ke stájím a povídali jsme si snad o všem. Byl hrozně milý.
"Tohle je můj miláček." Láskyplně objal bílého lipicána. Pohladila jsem ho a zeptala se. "Jak se jmenuje?"
"Sníh" Prohodil a hladil ho . "Pěkné jméno, ale já na koni nikdy pořádně nejezdila."
"To vůbec nevadí, půjčím ti Sněha" Řekl.
...

Za pár minut už jsem seděla na koni a jela poloklusem vedle Willa. Pořád něco povídal, ale říkal to takovým zastřeným hlasem. Dalo by se říct, že je to až sexy. Dojeli jsme s naší družinou ke krásnému zámečku. William mě vzal do náruče a odnesl mě dovnitř. Služebnictvu dal pokyn . K čemu? To jsem nevěděla. Zapálil svíčky a nalil nám víno. Za svitu svíček jsme si dlouho povídali. Bylo to tak romantické! O tomhle se snad zdá každé. "Lady..?" Zeptal se mě mile. "Ano?"
"Budete dnes se mnou sdílet lože?" Pronesl nejistě. Nevěděla jsem, co mám odpovědět. Věděla jsem, že tohle přijde, ale zároveň na mě čekal můj kluk Ondra. Ano, měla jsem kluka a ano, nebyla jsem panna, ale to jsem tady vykládat nechtěla. Will mě začal líbat po krku a mačkal mi prso.
"Lady.. Prosím" Zašeptal. Chytla jsem ho za krkem a přitáhla jsem si ho k sobě.
"Ano, můžete" Usmál se na mě a kousl mě jemně do ucha. Vzal mě do náruče a odnesl do neuvěřitelně krásné místnosti. Ložnice. Služebníci to zde vyzdobili růžemi a svíčkami. Musela jsem se zamát. Taková romantika. Lehli jsme si a vášnivě se začali líbat. Byl dost tvrdej, ale mě to vyhovovalo. Ostatně něžností jsem si dost a dost užila s Ondrou. Ach Ondra. William poznal, že jsem nějak ztuhla.
"Děje se něco?"
"Ne." Ondru jsem zahnala a věnovala se jemu. Položil mě a dost nezkušeně se snažil mě vzrušit. Protočila jsem oči.
"Wille, můžu já?" Podíval se na mě vyjeveně. Nebyl na to zvyklý. Sedla jsem si na něj a začala jsem si hrát s jeho 'Ferdou' vzala jsem si to do pusy a užívala jsem si to. Will nejspíš taky, protože jsem cítila, že už se to blíží. Nechala jsem toho a on se na mě s děsem v očích podíval.
"Beth! Pokračuj!"
"Teď ty, brouku!"
"Nalehl na mě a tvrdě do mě vstoupil. Oba dva jsme byli celkem zpocení. Ale bylo to super! Dokonce i já dosáhla orgasmu. On se mnou. Byli jsme propojeni. Jako jedno tělo. Oddychovali jsme spokojeně vedle sebe. Pomalu jsem usínala na Willově hrudi když v tom jsme uslyšeli hlasy.
"Sakra co se to děje?" Rozzlobil se Will. Líbla jsem ho na tvář a on se se mnou zase začal líbat. V tom okamžiku vtrhla do ložnice služka.
"Sire? Lady? Je zde vaše žena. Eleanor." Cože? Sakra. Naštvaně jsem se nadzvedla.
"Williame? Proč jste mi neřekl,že jste ženatý?"
"Já myslel, že-že to víš." Řekl zahanbeně. V tom vtrhla lady Eleanor.
"Wille?" pak mě uviděla a místo toho, aby se naštvala na něj, jak to bývá. Začala ječet na mě.
"Ty děvko! Ty hnusná děvko!" byla jsem naprosto klidná. Odvětila jsem na to.
"Nevím kdo je tu hnusnej."

Sára
"Ještě jednou díky, že tu může zůstat. Moc to pro mě znamená."
"Je dobře, že tě má."
"Víš, proč ses mi tak líbila, když jsem tě poprvý uviděl?"
"Nebylo to jen kvůli těm svůdným šatům, mě zaujal ten úsměv. Někoho mi připomínal." Pousmála jsem se, posadila se blíž k němu a chtěla jsem se zeptat koho, když v tom někdo rozrazil dveře.
"Vévoda." Vyjekli jsme oba překvapením.
"Neviděli jste někde lady Bethany? Moje lady se ztratila."
"Přestaňte plašit, lady se určitě brzy vrátí." Odpověděl Richard podrážděně.
"Teď už by jste mohl odejít že?" Pokračoval.
"Ne, vévodkyně, vy lady znáte, musíte mi jí pomoci najít. Bojím se o ní. Co když ji někdo přepadl." Říkala, že si jde odpočinout.
"Ve svých komnatách není?" Zeptala jsem se.
"Bohužel, hledám ji po celém hradu, nikde není. Pojďte se mnou. Musím ji najít a sdělit jí skvělou novinu."
"A to jakou?" Zeptal se Richard. "Venku už se vyjasnilo, můžeme konečně jet na projížďku, jak jsem ji sliboval."
"Vezmete jí na projížďku jindy, nebo se po ní jděte podívat jinam." Richatd se ho snažil vyhnat, ale vévoda byl neoblomný.
"Vévodkyně mi jí musí pomoct najít!" Rozkázal.
"Proč já? Vemte si s sebou služebnou."
"Trvám na tom." Teď ho nesnáším ještě víc.
"Uvidíme se později." Řekla jsem při odchodu.