darker than the sun

Jsem jedna ze sta. Jedna hvězda z milionu dalších. Bezvýznamná, méněcenná, ale i přes to všechno tu jsi a čteš mé příběhy. 
Je to pro mě pocta a zároveň zklamání. 

Mé příběhy žijí svým vlastním životem a ubírají se svou cestou. Nejde říct, jestli skončí dobře nebo špatně. 

Protože co je dobrý konec. 'A žili spolu šťastně až na věky?' Ne, toto je čistá a nefalšovaná lež. A já nechci svým čtenářům ve svých knihách lhát.  

A co když špatný konec není to, že na konci příběhu hlavní postava umře, nebo neskončí s tím, s kým byste si vy přáli. Co když je smrt její vysvobození a nový partner/ka její naděje na lepší život.

Do poslední chvíle, do poslední věty, do posledního slovíčka a do posledního písmena nemůžeš vědět, jak to celé dopadne. 

Náhlý zvrat, nebo čisté klišé. 

Čti a možná budeš překvapen, možná zklamán. Ale zaručuji ti, že každou chvíli co to budeš číst se vcítíš do pocitů a různých situacích, ve kterých si sám nikdy nebyl, ani si po tom netoužil. 

Nastavím ti zrcadlo života. 
Krutého, nevybíravého a přes to tak krásného, že většina lidí se ho nechce nebo nedokáže  vzdát. 
Ovšem jsou zde lidé, kteří tu krutost s krásou nevyváží a neunesou tu tíhu. Tyhle zbloudilé duše vítám a píšu pro ně tyhle knihy. Aby unikli z reality, našli nový život a zjistili, že v těch sračkách nejsou sami.

Jsme v nich všichni. Všichni stejně hluboko.