Jsme děti kletby.
Děti, co si už nemohou hrát.
Vyplnily se zlé věštby.
Zapomněli jsme, jaké to je se smát.
Známe jen zoufalství a hněv,
,,Chceme víc!"
Řveme z plných plic.
Po těle teče rudá krev.
Jsme děti kletby.
Děti, co si už nemohou hrát.
Vyplnily se zlé věštby.
Zapomněli jsme, jaké to je se smát.
Známe jen zoufalství a hněv,
,,Chceme víc!"
Řveme z plných plic.
Po těle teče rudá krev.
Představuji všem čtenářům první lyricko-epickou báseň, jež vyšla z mých rukou. Vložil jsem do ní kousek sebe. Své pochyby a pocity, své ideály a především svou vášeň.
Pokusil jsem se popsat to, co...