smutné řádky sepsané v šestou hodinu ranní jedoucího vlaku, kdy svou hlavu opírám o okénko a pozoruju jemné, rudo žluto zlato oranžové sluneční paprsky vycházejícího slunce, snažící se dostat na mou bledou kůži a aspoň trošku ji zahřát
smutné řádky sepsané v šestou hodinu ranní jedoucího vlaku, kdy svou hlavu opírám o okénko a pozoruju jemné, rudo žluto zlato oranžové sluneční paprsky vycházejícího slunce, snažící se dostat na mou bledou kůži a aspoň trošku ji zahřát
když jedna rozbitá duše,
dovolí svému srdci se zamilovat,
ale nedokáže dostatečně milovat,
a proto přichází suše
přes moře a má pocit,
že začne se topit,
dřív než se do vody ponoří
víš, láska nebolí...