Domeček z karet, který stavěl celý svůj život se konečně sesypal a zhořel na popel. Neměl nic a nikoho, kdo by ho podržel. Temnota pomalu okusovala jeho vůli k životu. Když tedy stál na okraji mostu, s nohou visící nad hlubinou, v hlavě měl úplně prázdno. Očima sledoval slunce. Je to jeho Poslední východ slunce? *Moje úplně první povídka a snaha. Je to asi blbost, ale pokud se bude líbit tak napíšu další díl.*