Obvykle po příjemné noci přichází studené ráno. A bohužel i v našem případě to tak bezesporu bylo. Nad Canubi se vznášely obrovské temné bouřkové mraky a bylo jen otázkou času, kdy se do nás bouře pustí v plné síle. Normálně to nedělám dokonce ani o víkendech ale dnes. Dnes kdy má na mém pozemku večeřet sám temný pán. Dnes posnídám v posteli. A tak jsem si tu snídaní skutečně nechala donést i s kávou. Ach, jak já miluji kávu. Vůně potravin a kávy probudila i mého společníka, který do té doby v klidu oddechoval na své straně postele. Bělovlasý byl úžasně rozcuchaný, bílé prameny měl zamotané do všech světových stran ale ten něžný úsměv když přijal svůj šálek kávy stál za to.
"Dobré ráno Marione." Pousmála jsem se a věnovala mu hřejivý pohled svých očích. Drak se ani nenamáhal s ústní odpovědí a prostě mi odpověděl v myšlenkách.
'Dobré ráno krásko.' A neboť formalitám bylo učiněno za dost, oba jsme se vrhli na snídani. Ehm, oba? Ne jen Marion, do kterého omeleta padala rychlostí kulového blesku. Drak měl evidentně hlad nebo aspoň chuť.
"Trochu se děsím dnešního večera..." sklonila jsem hlavu se zkroušeným výrazem ve tváři, než mě kolem ramen objala hřejivá paže.
"Nemusíš se bát, bude tam Abraxas, Severus a já. Ochráníme tě i před nejhorším. A pokud by nebylo zbytí, energie mám víc než dost. Temný pán je sice silný, ale nějakou dobu bych mu zvládl vzdorovat." Konejšil mě bělovlasý jemně a já jeho slovům věřila. Pokud mne někdo zvládne ochránit, je to on.
"Mám na tebe prosbu Marione." pohlédla jsem na něj vážně svýma modrošedýma očima a drak mi věnoval tázavý pohled. "Potřebuji, abys chránil mou a Severusovu mysl před nitrozpytem temného pána."
"Hmm, to by neměl být problém. Jen budeš muset svého milého obeznámit s mojí myslí a též fungováním mé ochrany."
"Máme ještě trochu času, mohli by jsme si vypít druhý šálek kávy na terase i se Severusem."
"Dobře" souhlasil bělovlasý a několika sousty dojedl svou snídani.
...
Nakonec se bouřka skutečně spustila, ale to nám samozřejmě na plánu nic nezměnilo. Holt jsme si šli sednou v té části terasy, která byla pro podobné účely zastřešená a navíc pod ochrannými kouzly. Skřítci nám prostřeli malý stolek, na který umístili konvici s černou kávou, několik šálků a lahodné medové sušenky. Pohodlně jsem se uvelebila v křesle a otočila hlavu na vinici, která se táhla až za horizont. Bělovlasý se taktéž usadil do křesla, ale nejprve si nalil šálek kávy, kterou si osladil medem. Nakonec sklonil svou hlavu ke knížce, kterou vzal jen on ví kde. Provazce vody padaly přes okraj střechy, byl to uklidňující pohled a zvuk. Nakonec se v dálce objevil i blesk a o několik vteřin později zazněl hrom. V tom okamžiku Severus otevřel skleněné posuvné dveře a vyšel na terasu. Usedl do předposledního volného křesla a též se obsloužil šálkem kávy než upřel svůj pohled na mne.
"Jak se cítíš?" Ta jednoduchá otázka ve mne vyvolala stovky pocitů a já na okamžik zaváhala co mám černovlasému odpovědět.
"Upřímně, jsem k smrti vyděšená." Úsměv na mé tváři jen podtrhoval má slova a kouzelník se starostlivě naklonil blíž. A svou rukou vyhledal tu moji, kterou pevně sevřel.
"To přeci zvládneme." Pokusil se mne jemně uklidnit, ale bohužel ani tato snaha nevyšla.
"Severusi, mám na tebe prosbu." Zaskočený kouzelník okamžitě přitakal, nevědouc co po něm budu žádat. Však ochotný mi vyhovět, pokud to bude možné.
"Jak bych ti tedy mohl pomoci?"
"Vím že jsi díky svému povolání výborný nitrozpytec. Ráda bych si vyzkoušela svou nitrobranu a nikdo lepší se na pozemku momentálně nenachází."
"Mám zaútočit na tvou mysl?" Ujišťoval se profesor, a i přes masku klidu, kterou měl vepsanou ve tváři bylo poznat, že je zděšený pouhou myšlenkou.
"Ano, nešetři mne." Přikývla jsem a černovlasý neochotně vytáhl hůlku.
"Legilimens!" Vyštěkl a pokusil se násilím dostat do mé hlavy. Trvalo to pár vteřin než ukončil kouzlo. "Nechci ti ublížit." Povzdechl si a já mu věnovala kyselý pohled.
"Severusi, zaútoč. Potřebuji si něco ověřit." Pobídla jsem ho znovu a kouzelník opět mávl hůllkou.
"Legilimens!" Vyřkl ta osudná slova a ponořil se do tajů mé mysli. Věděl, že nějakou formu nitrobrany ovládám, jinak bych přeci nežádala toto. Čekal cokoliv, od hradeb vytvořených z některého živlu, či text nějaké básničky. Ale rozhodně nečekal jemné dračí šupiny. Které do sebe zapadaly jako dílky puzzle. Severus kroužil v krajině mé mysli kolem šupinového brnění a hledal sebemenší skulinku, kterou by mohl využít. Jediné co viděl byly šupiny. Hladké, různě velké a tvrdé jako skála. Zajímá vás jakou měly barvu? To je přeci jasné, byly bílé. Trvalo to několik minut, než se Severus stáhl z mé mysli zatímco já jsem se nevzrušeně dívala do dálky. "To... to bylo úžasné. Nikdy jsem takovou obranu neviděl. Ať jsem se snažil jakkoliv, hledal skulinku nebo požil sílu. Nic jsem neviděl."
"Děkuji" odpověděla jsem prostě a čekala co z černovlasého vyleze dál. Byl nadšený.
"Jak jsi to udělala?" Padla po chvilince první otázka.
"Není to tak dlouho co jsem na to přišla. Šupinky, které jsi viděl jsou Marionovy. Využívám je jako ochranu své mysli, jsou tvrdé a přesto naprosto proměnlivé."
"Chápu, pokud někdo zaútočí silou. Tak neprorazí, protože po šupinách sklouzne. Pokud někdo hledá skuliny budou se přizpůsobovat jeho hledání."
"Přesně."
"Ale, jak je to možné?"
"Jednoduše," pousmál se bělovlasý "díky pradávné smlouvě, kterou mezi sebou máme uzavřenou. Se naše mysli, naše já - Říkej si tomu jak chceš. Smísily na té úplně nejnižší úrovni. Jsme jeden a přitom dva."
"Takže je to pravda, skutečná dračí síla využitá v obraně." Zamyslel se Severus zatímco upil ze šálku.
"Ano, ráda bych zkusila zaútočit Severusi. Mohu?" Černovlasý se zakuckal, kapesníkem si otřel rty ale poté přikývl. Ani jsem nezvedla hůlku, nevyslovila jsem jedinou inkantaci a přesto jsem svou myslí zaútočila. Nejprve jemně, jako pohlazení. Prohlédla jsem si detailně černé bariéry, které Severus vystavěl. Jemný obsidián, neskutečně tvrdý a neměnný. Marion se usmál a pokynul rukou. Pomalu jsem vypilovala svůj útok do tenké, ostré jehly kterou jsem zabodla do obsidiánu. Černovlasý zavřel oči a zamračil se. Bolelo to, ale stále držel. Nehodlal mne pustit dál. Přidala jsem na síle a tlačila na tu neprostupnou bariéru až kouzelník zkřivil rty. Stále však bariéra držela. V dalším okamžiku Marion prohloubil naše spojení a opřel se do mé jehly i svou silou. Trvalo to několik vteřin, vteřin urputného boje. Kdy si černovlasý sáhl na samé dno a v tom okamžiku jsem roztříštila obsidián na kusy a pronikla do Severusova vědomí. Cítila jsem jeho pocity, kterým korunovalo zděšení a zároveň upřímný obdiv. Poté jsem to sevření opět povolila a kouzelníkovu mysl opět pustila ze svých spárů. Trvalo to minutu, než černovlasý otevřel oči.
"To bylo neskutečné..." lehce se chvěl jeho hlas.
"Nechtěla jsem ti ublížit Seve." Natáhla jsem se a něžně stiskla jeho ruku.
"V pořádku, nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal. Temný pán je tvrdší, využívá tvrdou sílu, kterou se snaží rozdrtit bariéry v prach. Vypiloval své umění, není lehké mu čelit. Ale" povzdechl si černovlasý "Stále se ti nemůže rovnat. Rád bych viděl, zda bys dokázala prorazit i do mysli Brumbála."
"Mám v plánu to vyzkoušet, pokud bude ředitel souhlasit. Ale teď k věci Seve. Bojím se temného pána. Skutečně mám šílený strach a proto budu bránit svou mysl."
"To je rozumné." Souhlasil kouzelník okamžitě.
"Ale zároveň bych ráda ochránila i tu tvou, vlastníš informace ke kterým se nikdy nesmí dostat...."
"Proto ti nabízím své šupiny a sílu..." dořekl Marion mnou načatou větu. Ano, stále jsme byli propojeni a tak se umíme střídat i v řeči, i když je to spíše děsivé.
"Rozumím," přikývl černovlasý a já pochopila, že hledá způsob jak se z těchto pout vyvléknout. Proto jsem se natáhla pro svůj šálek kávy a znovu se zahleděla na řádící bouřku. Ticho trvalo dlouho, ale krom dračí síly jsem dostala i jejich trpělivost a Marion uměl být trpělivý. Doba se prodlužovala až to nakonec Severus po hodině prolomil. "Bude rozumné přijmout, ale na oplátku chci slib, že mi Marion bude pomáhat jen když to bude nezbytně nutné."
"Proti tomu nic nenamítám profesore, nemíním se ti v mysli zdržovat pořád." Zašklebil se bělovlasý a já si dovolila jeden spokojený úsměv.
...
Oběd toho dne proběhl rychle, dokonce jsme každý obědvali buď sami nebo v malých skupinkách. Tu mou tvořil Severus a Marion. Věnovali jsme se podrobnému vyprávění o tajemné komnatě a nakonec jsem kouzelníka ujistila, že ho tam v nejbližší vhodné příležitosti vezmu. Kolem druhé hodiny nás však vyrušila matka a mě bylo jasné že čas klidu skončil. Severus dostal jednoduchý úkol, přivést svou matku, vhodně se ustrojit a více méně i sehnat prstýnek. Což by ovšem nemělo být nic složité. Marion věnoval Narcisse povzbudivý úsměv než ho čarodějka poslala do vinárny za Abraxasem. Kterému se prý jedny ruce navíc budou hodit. A nyní jsem již osaměla jen já s matkou. Která mi věnovala starostlivý úsměv.
"Opravdu si ho chceš vzít?" začala tou jednoduchou otázkou.
"Ano mami, opravdu si ho chci vzít." Souhlasila jsem jemně až se mi něžnost propsala do očí a to bylo přesně to, co matka chtěla vidět. Natáhla ruku a přivinula mě do svého objetí. Tak jak to vždy dělávala, pokud byli všichni z dohledu.
"Pojď se podívat na přípravu jídla." Pobídla mne jemně a společně jsme se vydali do kuchyně. Kde naši pilní skřítci připravovali tu nádheru.
Naše úžasné menu se mělo skládat z několika chodů:
studený předkrm – hovězí carpaccio marinované v bazalkovém pestu s rukolou, parmazánem, kapary a limetkou.
polévka – dýňový krém z dýně hokaido s linkou ze smetany, dýňovým olejem a řeřichou
teplý předkrm – risotto se sušenými rajčátky, cuketou a parmazánem
hlavní chod – jelení hřbet " Wellington" plněný houbovou směsí a bylinkami balený v sušené šunce s batátovým pyré s ořechovým sirupem a vinnou omáčkou
desert – vanilkové Créme brulée s borůvkami
Musím uznat, že se naši skřítci skutečně překonali a minimálně nás čeká opravdu úžasný kulinářský zážitek. Který trochu kazí fakt, že hostíme temného pána. Ale třeba, když se dobře nají?
"To je úžasné mami" Pochválila jsem čarodějku, která se hrdě pousmála. Strávila vymýšlením menu poměrně dlouhou dobu a byla to práce skřítků jež ji dovedli k dokonalosti. Ochutnala jsem každý z chodů a všechny byly vynikající. Druhou částí večeře bylo víno a to měl na starosti dědeček Abraxas. Který se usadil ve vinárně a nechal se obskakovat mistry vína. Kteří se mu snažili vyjít co nejvíce vstříc. Poté mne matka dovedla do jídelny. Která byla vkusně sladěna do zeleno stříbrné kombinace. Která s nábytkem z ebenového dřeva tvořila nádhernou kombinaci. Dokonce si Narcissa dala tu práci i s sehnáním vhodného hudebního doprovodu. V rohu místnosti bylo postaveno piáno a dvoje housle. Matka myslela jako vždy na vše.
"Věděla jsem, že se ti to bude líbit." Usmála se čarodějka jemně a já svou pozornost zaměřila na stůl. Byl prostřen bílý ubrus se stříbrným lemováním. Nejlepší čínský porcelán a stříbrné příbory. Skleničky z ručně broušeného skla a uprostřed obdélníkového stolu z leštěného ebenu stála dekorace z bílých růží. Ano matka přidala své růže, které pěstuje na Malfoy Mannoru. Jedním slovem úchvatné, jsem zvědavá co řekne na plánování svatby, které jí stoprocentně svěřím také.
"Děkuji, jsi prostě nejlepší." Usmála jsem se a znovu ženu sevřela v pevném objetí.
"To ještě není všechno má milá." Pobídla mě čarodějka a otevřela dveře do malého salónku, kde na podstavci stály jedny z nejkrásnějších šatů jaké jsem kdy viděla.
Jednoduché a přesto okouzlující, byla jsem potěšena. matka dodržela přesně můj styl. A přitom vybrala opravdovou krásu. Zbývaly nám zhruba dvě hodiny. To znamenalo jediné takřka okamžitě se vrhnout do příprav než dorazí zbytek hostů. Dala jsem si pouze rychlou sprchu se svým oblíbeným heřmánkovým mýdlem. Poté jsem nechala matku aby mi zapletla vlasy do slušivého uzlu s několika volnými pramínky do kterých připíchla další květy černých růží. Šperky byly jasné, nehodlala jsem si vzít nic méně hodnotného než šperky po Rhodopii. Elektrum s černými diamanty pouze podtrhlo krásu šatů, do kterých mi matka bez sebemenšího zaváhání pomohla. Sama oblékla tmavě zelené přiléhavé šaty. Decentní a přesto nádherné. Matka opět vypadala jako sama královna. Jednou bych si přála být stejně elegantní jako ona.
Nyní nás čekalo to poslední, před šestou hodinou jsme se všichni setkali v hale. Mužská část oblečena do slušivých společenských hábitů, ženy v šatech. Bellatrix dokonce ve velmi podobných jako matka. Společně jsme přivítali Severusovu matku Eileen a o několik minut později dveřmi prošel sám temný pán s Naginy po boku.
...
Zdravím všechny, tak jste se opět dočkali. Tahle má 2076 slov, ale ta část na kterou se všichni jistě těšíte nás čeká příště. Já vím že vás napínám, ale snad mi odpustíte.
Vaše Luckye