Jak prezentovat dílo, které bude na pomezí romantiky, na pomezí duhové tvorby... Bude a zároveň nebude? Jak ho popsat, aniž bych se odklonila od toho, co pro mě psaní těchto příběhů symbolizuje?
Protože múza neznamená lásku a Chlapec v klobouku není tím, koho by umělec miloval. Je tím, kdo ho nutí tvořit a přemýšlet. A o tom je celé tohle dílo.
Děkuji, Týnko, za úžasnou obálku, která mému nápadu vdechla život.
Přeji všem příjemné počtení o múze a umělci, jehož hvězda časem ztratila lesk.
Čeká vás vypravování na bázi triple drabble (tři sta slov na kapitolu).
Sora~
Anotace:
Možná měl jméno, dýchal a v žilách mu proudila krev, ale pro mě byl pouhou múzou, dlouho očekávanou inspirací a nadějí v slunné zítřky.
To ráno, příliš brzy na kávu, jsem mířil skrze podzimem zbarvený kraj a přímo přede mnou se na obzoru objevovaly první paprsky. Tehdy jsem ho potkal poprvé.
Mého chlapce v klobouku.