Lítost bolest nikdy nezmírní,
Alespoň slzy tiše stékají.
Slzy se pak časem umírní,
Kradu ti tvůj čas potají,
Ale nemáš o tom tušení.
Byly doby, kdy svět byl hezčí,
Oba dva jsme bývali i šťastní.
Lituju všech tvých přetvářek,
I když jsi slýchával můj nářek.
Takhle to nemělo být, tak proč se to stalo?
Otoč se, podívej se, jak krátce to vše trvalo.
Hodláš se teď přede mnou stále skrývat...
Ovšem já jsem ta, co měla by se ukrývat.
Kdykoliv míjím místa, kde byli jsme spolu,
Do vzpomínek vracím se k tomu blábolu...
Oba dva jsme společně dočetli naši kapitolu.
Odešel jsi mnohokrát, až příliš brzy.
Po tobě zbyly vždy jen kruté trny.
Ráda bych se tě tak dlouze vyptávala,
Abych se konečně pravdu dozvěděla.
Vidím, že jsi mne neměl nikdy rád,
Důkladně sis promyslel dějový spád.
Ukázal jsi jen a nastolil sis svůj řád.
Miluji toho, kdo nikdy nemiluje nikoho
Ideálně by ses zamiloval do kdekoho...
Láska... to je pomíjivá věc, tak ukaž svoji lež,
Ukaž teď svoji lež a já ji předvedu ráda též.
Jak mohu tě milovat, když ty mne nikdy ne?
Egoisticky jsi zařval: „Tak mě už sakra nech!"