Jakmile dojdu domů, vyběhnu do pokoje a začnu si balit věci.
„Iz jsi tady?“ zavolá na mě Will ze zdola.
„Jo v pokoji,“ zakřičím nazpět. Během chvíle přijde do pokoje Will.
„Jedeš jen na čtyři dny,“ ukáže se smíchem na můj kufr.
„Copak ty neznáš Annu?“ Nad tím jen protočí oči. Kufr donesu na chodbu a jdu si lehnout.
Ráno mě probudí příchozí sms zpráva.
*
„Vyzvednu tě v jednu, zajdem na oběd. H“ páni už i přes sms je nepříjemný.
„Omlouvám se, ale jedu se svejma snobskýma kámošema do Paříže. I“ tohle mu snad bude jako odpověď stačit.
*
Letadlo odlétá o půl druhé, takže mám ještě několik hodin čas. Kufr snesu po schodech dolů do chodby. V kuchyni už voní čerstvá káva a vajíčka na slanině.
„Ahoj,“ pozdravím Willa, který stojí nad plotnou. Kývne na pozdrav a dál se věnuje vaření.
Z lednice vytáhnu džus a nějakou zeleninu. Ze skříně vyndám talíře a skleničky. Nakrájím rajčata a dám pár plátků na každý talíř. Ještě rozliji džus do skleniček a Will mezitím rozdělí vajíčka na talíře.
„Budeš chtít odvést na letiště?“ zeptá se mě Will, když sedíme nad snídaní.
„Ne, děkuju. Staví se pro mě James.“
„Takže ti nebude vadit, když půjdu na jednu schůzku?“
„Já myslela, že máš dneska volno,“ podívám se na něj nechápavě.
„Mám, ale tohle prostě musím vyřídit,“ chápavě přikývnu.
Po snídani jdu do pokoje začít se chystat na cestu. Obléknu si legíny a volnější triko s dlouhým rukávem. Vlasy stáhnu do drdolu a lehce se namaluju. Ještě si vezmu sluneční brýle a v momentě kdy si obuji boty, stojí za dveřmi James.
„Ahoj Jamesi.“
„Čau kočko, kde máš kufr.“ Ukážu za sebe do chodby.
„Víš, že jedem jen na čtyři dny?“ podívá se na mě pobaveně.
„Jo už jsi druhý, co mi to říká,“ protočím nad tím oči a nasadím si sluneční brýle.
Na letišti projdeme odbavovací halou a nastoupíme do letadla, sedíme v první třídě.
***************
„Kde se flákáte, už tady na vás čekám.“
„Ahoj Anno,“ běžím ji obejmout, zatím co James táhne můj kufr naším směrem.
„Kde máš rodiče?“ zeptá se James, když dorazíme do obrovské vily v centru Paříže.
„V Dominikánský republice nebo na Kostarice, už v tom mám zmatek,“ pokrčí rameny Anna. „Řeknu vám můj plán. Takže zítra ráno odjedeme na France festival a tam budeme až do pondělí,“ vyloží nám svůj, zřejmě geniální plán.
„Chceš říct, že celou dobu co tady budem, strávíme na nějakým festivalu?“ nechápe James.
„Dneska budem tady. Co třeba udělat filmový večer?“ navrhne Anna.
„Fajn… takže to asi ani nemá cenu vybalovat,“ sednu si na svůj kufr.
„Já objednám jídlo a vy dva to všechno připravte. Jasný?“ rozdělí úkoly Anna.
„Ano pane,“ s Jamesem současně zasalutujem.
Udělali jsme snad tunu popcornu a i s pitím jsme to nanosili do obýváku.
„Jídlo tady bude do hodiny.“ přijde do obýváku Anna.
„Co jsi objednala?“ zeptám se se zájmem.
„Nevěděla jsem, na co máte chut, tak jsem vzala pizzu, čínu, sushi, kebab, nějaký salát a tak.“
„Půjdu si zavolat,“ vyruším je z diskuze o sushi.
„To bez sebe nevydržíte ani hodinu?“ rýpne si Anna.
„Jdu volat Willovi, inteligente,“ protočím na ní oči.
Dojdu do pokoje a z tašky přes rameno vytáhnu mobil. Jedna nepřečtená zpráva.
*
„Jaká byla cesta? L“ Alespoň někdo se zajímá.
„V pořádku. I“ odepsala jsem Liamovi na sms zprávu a začala hledat Willovo číslo.
*
„Ahoj, chci ti jen dát vědět, že jsme dorazili v pořádku… jo dobře tak v pondělí.“ Ta jeho starostlivost.
Mobil hodím zpátky do tašky a jdu za zbytkem do obýváku.
„Kde je James?“ zeptám se Anny, když zjistím, že tam sedí jen ona.
„Mluví se svou úžasnou přítelkyní. Proč musím být já ta nezadaná?“ Než jí stačím cokoliv odpovědět, rozezní se celým domem zvonek. Možná tím líp, protože vůbec nemám ponětí co bych jí na tohle měla odpovědět.
„To si děláš srandu,“ podívám se na všechno to jídlo v jejich rukách.
„Jamesi, jestli okamžitě nepoložíš ten telefon, tak přísahám, že tě zabiju.“ James se rychle rozloučí a jde za námi do obýváku.
„Povídej tak co ty a Harry?“ zeptá se najednou Anna, raději si ukousnu kus pizzy, abych nemusela odpovídat.
„Byl jsem s nima na večeři a jsou spolu vážně sladcí a Harry je celkem v pohodě,“ začne vyprávět James.
„Nechci ti kazit tvoje ideály, ale Harry si myslí, že jsi strašný snob,“ musím se nad tím usmát, teda tak, aby to chudák James neviděl.
„Tak v tom případě, jste si udělal nepřítele, pane Stylesi,“ řekne se strašným britským přízvukem.
Nakonec jsme zkoukli asi pět filmů. Ani jsme se neobtěžovali odejít do pokojů, takže jsme si prostě ustlali v obýváku.
„Vstávejte ospalci,“ zakřičí na nás Anna z kuchyně.