Bylo brzké ráno a pravá polovina postele již dávno zela prázdnotou. Brzy patnáctiletá dívka se neustále převalovala na levé polovině postele. Po několika marných pokusech znovu usnout ten mazný boj vzdala. Vzala si svůj telefon a chvíli si četla na oblíbené aplikaci zvané wattpad, když zaslechla otevření mikrovlnky. Moc dobře si uvědomovala, že to znamená, že se ji mamka pokusí brzy vzbudit. Kroky se pomalu blížily. Prudce se rozrazily dveře. Nebyly to ale dveře do ložnice, nýbrž do vedlejšího pokoje. Dívka se chopila příležitosti. Opatrně naslouchala. Jako vždy se její mamka snažila marně vytáhnout její sestru z postele. Dívka vylezla z postele. Rozhlíží se, kam se narychlo schová. Ve skříni už byla mockrát a za dveřmi také. Pohled jí padne na deku. ,Tam se za tak krátko dobu nestihnu schovat', pomyslela si bezradně. Neměla na vybranou, musela se jít schovat na chodbu. Brunetka pootevřela dveře. Vzduch se zdál čistý. Vstoupila do obývacího pokoje a nezapomněla za sebou zavřít dveře. Rychle a po špičkách běžela směrem na chodbu. Už byla skoro v cíli, když tu náhle ze dveří pokoje vyrazila její maminka.
,,Ha," zvolala překvapeně.
,,Ty potvoro jedna," čertila se brunetka.
Nabručeně poplácávala do zad matku, která se klepala smíchem, jak nachytala svou dceru na švestkách. Sourozenci se nakonec usadili u velkého stolu a s chutí se postili do jídla.
,,Kolikátého dneska je?" pronesla zamyšleně starší blonďatá sestra.
,,Dvacátého," odpověděla pohotově mamka.
,,To už se ti blíží narozeniny, co?" pohlédla blondýnka na svého sourozence.
Ta jen kývne na souhlas.
,,Sakra, já pro tebe nic nemám. Asi bych měla jít do města ti něco koupit. Nechtěla bys jít zase do knihkupectví," optala se pobaveně.
Brunetka začala horlivě přikyvovat. Jak ráda chodila do knihkupectví! Milovala tu vůni nových knih a procházení krámku se stovkami výtisků.
,,Na něco jsi ale zapomněla, ne?" ozve se maminka.
,,Jo, oni asi nebudou mít otevřeno kvůli té karanténě vlastně," zamyslí se blonďatá hlavička.
,,Tobě to pořád nedochází, co?" naštval se rodič.
S brunetkou dosud klidně pojídající snídani to trhne. Byla zmatená. Netušila, co jen mohlo její dosud milou maminku tak naštvat. Ta mezitím odejde do kuchyně. Mladší ze sourozenců ji po chvíli následovala.
,,Jde o tvůj svátek?" zeptá se nejistě.
Ještě doteď měla v živé paměti, jak se spolu procházeli. Mamka se jí tehdy svěřila, jak ji naštvalo, jak jí jen tak mezi řečí popřáli a nic jí nedaly.
"Jo, ty vlastně budeš mít svátek, tak všechno nejlepší..."
I když se jí dcerka pokusila říct, že jí něco dát chtěla, ale všude měli zavřeno a neměla co koupit, tak jí na to odvětila: ,,Já přece nepotřebuji žádné drahé dárky. Stačilo by mi nějaké přání, nebo kdybyste mi utrhly kytku, ale ani jedna z vás nic takového neudělala."
Ten den se brunetka cítila příšerně. Kdyby opravdu mohla, tak by jí něco koupila, ale nenapadlo ji vyrobit přání nebo dát jenom kytku. Ráda by to v tu chvíli nějak napravila, ale jak? To netušila, a tak to nechala být.
Lehce potřásla hlavou, aby se zbavila té ošklivé vzpomínky. Její mamka se na ni otočila s rozohněným pohledem. Pověděla jí skoro to samé jako na té procházce, ale tentokrát to bylo ještě horší. Pověděla, že ji prý vůbec nemají rády a že jim na ní vůbec nezáleží. Přirovnala se k továrně, která je dobrá akorát na to, aby nám dávala dárky. Srdce brunetky z toho krvácelo. Každým slovem jakoby ji zasahoval šíp. Nic z toho nebyla pravda. Toužila potom, aby jí mohla říct, jak ji má ráda, a že není jen továrna na hračky. Nemohla jí to povědět, protože zní cítila ten neústupný hněv, který by teď nedokázala utišit. Raději se tedy stáhla do svého pokoje, kde pořád snídala její sestra. Přisedla si na její postel a řekla jí, co jí pověděla mamka.
,,Musíme to mamce nějak vynahradit," pronesla smutně.
Jak ale mají mamce vynahradit něco, co pokazily před více než deseti dny?
,,Co kdybychom jí udělaly večeři, zatímco by šla na nákup?" navrhne nadšeně mladší sestra, šťastná, že ji něco napadlo.
,,Ty bys mohla něco uvařit a já uklidím obývák. Můžu to tam pak nějak vyzdobit a třeba i zapálit svíčky. Každá bychom vyrobily nějaké přání, nebo bys jí mohla dát nějaký poukaz na masáž, nebo tak něco," pokračovala v hlasitém přemýšlení.
,,No jo, jenže já pořádně nevím, co mám uvařit," namítla blondýnka.
,,Můžeš salát. Ten mamka zbožňuje a zeleniny máme dost," našla řešení brunetka.
,,Ale já ho neumím nachutit," namítla opět ta starší.
,,Tak to přichystáš a mamka by ho jenom dochutila," našla řešení ta mladší. Zase.
Blondýnka to už jenom odkývala. Brunetka se po ranní rutině rozhodla, že se postará o prádlo na balkóně. Jak tak sundávala prádlo a poslouchala své oblíbené písničky, tak si přišla jakoby se z jejího těla stal robot, protože dělala jen nějakou práci a ani ji pořádně nevnímala, jelikož musela myslet na různé věci. Myšlenky se jí neustále vracely k tomu ránu. Vzpomněla si na své předminulé narozeniny. V ten den jí její sestra jen tak popřála, když se u snídaně bavilo o jejích narozkách. Byla hodně smutná, že jí její sestřička nedala nic k narozeninám, protože to vypadalo, jakoby na ni nemyslela. Dárky jí pak dala až na větší oslavě u babičky. To si to u brunetky vyžehlila, i když ona věděla, že to nakoupila až po narozeninách. Dívce na balkóně se začaly v očích lesknout slzy. Jak jen to samé mohla udělat své milované mamince. Sama si dost dobře pamatovala, jaké to bylo, a přesto udělala to samé a její maminka se takhle musela cítit celou tu dobu. Co jí asi tak může dát, aby jí vynahradila těch patnáct dní trápení? Točila se jí v hlavě tahle otázka společně se vzpomínkou na to ráno. Měla na srdci velký kámen a v krku knedlík. Tak moc jí slova vystřelená od její mamky bolela. Sama špatně snáší, když je její mamka naštvaná nebo smutná. A když příčinou toho vzteku i smutku byla ona, bolelo ji to o to víc. Když uklidila sundané prádlo a pověsila nové, sesunula se na židli na balkóně. ,Co kdybych jí napsala povídku?' napadlo ji. Napsala by povídku o tomhle dni a zveřejnila by ji. Vypsala by tam každý detail. I to, jak se sama cítila. Doufala, že by to mamku potěšilo. Pochopila by, jak se cítila a snad i odpustila. Po tváři jí stekla slza. Všechno se v ní dusilo, chtěla se schovat do ložnice a brečet. Chtěla, aby ji tam našla mamka. Chtěla, aby ji objala a utišila ji. Chtěla jí říct, jak ji to všechno moc mrzí. Ona by ji odpustila a vše by bylo dobré. Ramena se jí začala chvět tlumenými vzlyky. Tvář měla za chvíli plnou slz. Zrak upřený před sebe na parkoviště s lesem. Pozorovala lidi jak se tam dole prochází. Byla na sebe tak naštvaná. Zapříčinila matčino neštěstí a teď tu sobecky lituje sebe. Myslela jen na to, jak by se zbavila toho špatného pocitu. Uslyšela blížící se kroky. Za oknem si všimla své mamky. Vypadala klidně. Nikde ani známky po ranním hněvu.
,,Co tam děláš?" zeptala se normálním tónem.
,,Nic," odvětí brunetka. Setřela si rychle slzy. Nahrnula si do obličeje vlasy, aby schovala mokrou tvář. Vstala ze židle. Popadla kbelík a vrátila ho na místo v koupelně. Když byl vzduch čistý, tak se vrátila do kuchyně. Po cestě si všimla nepořádku, který byl na podlaze, a proto se rozhodla ho vysát. Začala kuchyní, odtud pokračovala přes chodbu do obýváku. Nakonec se dostala až do ložnice, takže původní plán, že vyluxuje pouze kuchyň nevyšel. Mamka ji v ložnici objala a dala pusu na čelo.
,,Jsi moje šikulka," pochválila ji.
Kámen na srdci se o něco zmenšil, ale stále tam byl. Než se brunetka nadála, tak už se přiblížil večer.
,,Nechceš se mnou na nákup, abys tu nebyla pořád zavřená," navrhla jí mamka.
,,Ne, to je dobrý. Já bych se chtěla projít venku. Asi bych šla, až půjdeš i ty," bravurně z toho vybruslila.
Začala pomalu a nenápadně uklízet obývák, aby toho na ni potom nebylo moc.
,,No tak my s Lindou půjdeme," oznámila jí maminka.
,,S Lindou?" podivila se brunetka.
,,Jo, ať si pořád neválí šunky v posteli," odvětila, ale to už se brunetka řítila za sestrou do pokoje.
,,Proč jdeš s mamkou na nákup? Vždyť jsme se jasně na něčem dohodly!!" vyjela na ni hned za zavřenými dveřmi.
,,Mamka mi řekla, že s ní půjdu na nákup. Ty to tu stejně můžeš uklidit. Já tu večeři udělám, až se vrátíme," odvětila v klidu. ,
To si ze mě snad dělá srandu, ne?' pomyslí si brunetka. ,To překvapení bylo vymyšlené tak, abychom se na něm podílely stejně, a ona si jen tak pojede na nákup. A že to udělá až se vrátí?! To už to nebude žádné překvapení!'
Byla na svou sestru neskutečně dožraná. Úplně se na celý plán vykašlala. Jak jinak to chce mamce vynahradit?
,Sama to celý nezvládnu,'
Matka se starším sourozencem se už obouvala, když se začala přezouvat i brunetka se slovy: ,,Já jedu na nákup s vámi."
Když byl celý její plán poslán do kytek, tak nehodlala sedět doma na zadku. Nákup probíhal jako každý jiný. Když dojely k domu, tak si toho brunetka nabrala z kufru auta co nejvíc, až jí to málem popadalo z náruče. Po cestě se s mamkou usmířila. Mamka si totiž myslela, že ji dcerka tolik pomáhala, protože jí to tak chtěla vynahradit. No realita, ale byla taková, že brunetka nechtěla lézt mamce na oči, ale musela něco dělat a ne zůstat schovaná v ložnici. Ale to je jedno. Nakonec se mamka dozvěděla i o jejím plánu s večeří. Brunetka si po cestě všimla sedmikrásky.
,,Mami, stěžovala sis, že ti neutrhneme ani kytku, tak tady máš," utrhla drobnou květinku a podala ji své mamince. Ta pobaveně zakroutila hlavou a kytku zatím nechala v bezpečí u dcerky. Doma se blondýnka vrhla na úklid stolu, aby se mohly najíst. Brunetka dala sedmikrásku do vázy, potom pomáhala mamince s večeří. Všechny si s jídlem zapadly k televizi, na kterou se dívaly až do pozdních hodin.
Tento den začal slunečně, ale brzy se zatáhl. Tento den nic nevyšlo, jak si naše trojice představovala, ale přesto skončil dobře.
Zdravím všechny trpělivé čtenáře.
Tato povídka byla menší experiment, protože je z mého života (A taky mi dala dost zabrat. Chudáčka mého mozečka jsem pěkně potrápila vzpomínáním na ten den a na to, jak to probíhalo.). Doufám, že se vám tento pokus líbil. Možná vám povídka o mně prozradila něco nového.
Docela by mě zajímalo, jestli jste tu také někdo zapomněl na něčí svátek nebo narozeniny? Pokud ano, pokusili jste se to také nějak vynahradit? A jak? Proběhlo to u vás podobně jako u mě? Celé se to zvrtlo. Rozhodně mi to napište do komentáře, jestli chcete, protože si to ráda přečtu.
Důvod, proč jsem napsala tuhle povídku, máte přímo v ní. To byl ten základní důvod, ale jak jsem tak psala, uvědomila jsem si, že to má i nějaké ponaučení. Prvním je, že si klidně něco naplánovat můžete, ale když je osud potvora, nebo když máte sourozence, co kašle na plány, tak vám to je k ničemu. To opravdu mluvím z vlastní zkušenosti, protože se mi to už opravdu stalo mockrát. Druhé ponaučení je přísloví: ,,Nečiň to, co nechceš, aby ostatní činili tobě." Ségra mi nic nedala k narozeninám. Nelíbilo se mi to, ale přesto jsem to stejné provedla mamce, a taky jsem se potom cítila ještě víc špatně. Proto bych vám ráda dala radu, lomeno třetí ponaučení. Popřejte svým blízkým klidně jen s utrhnutou sedmikráskou nebo vyrobeným přáním. Důležité není, jak moc hodnotný dárek dáme, ale že si vzpomeneme a věnujeme aspoň maličkost. Někdy i přání může mít větší cenu, než předražená voňavka, nebo tak něco.
Snad jsem vás neunudila k smrti a klobouk dolů tomu, kdo čte i tyhle řádky. Já vás už nebudu zdržovat. Hvězdičky i komentáře mi jako vždy vykouzlí úsměv na tváři a děkuji za ně předem. Přeji slunečný zbytek dne a mějte krásně.
PS: Jestli vás tenhle typ povídky bavil, tak i to napište. Udělala bych z toho samostatnou knížku a takových kapitol tam pak najdete habaděj. Tak teď už vážně končím. Nebo? Jo, končím. V klidu. Už nepíšu. Čaues.
Délka povídky: 1676 slov.
Délka mého kecání: 360 slov.