,,Vstávej!!" Zařval na mě nějaký chlap. Byla jsem rozespalá, jako kdybych strašně hluboce spala, a probudil mě cizí řev.
Nestačila jsem vůbec nic říct, a slyšela jsem jen hlasitý jako kdyby alarm. Rychle jsem vstala, a porozhlédla se kolem mě. Byl tam ten pán, který stál za mnou za gaučem a píchl mi do krku tu drogu. Auuu..! v tom zmatku, jsem ani nestihla zaregistrovat, jak moc mě bolí hlava. Alarm, který zněl jak alarm od auta, postupně zvyšoval svou hlasitost. Po chvíli jsem myslela, že mi z toho hluku praskne hlava.
,,Tak dělej!!" Zařval na mě ten chlap. Fakt nevím jestli bych ho měla poslouchat, když mi do krku píchl drogu, a vloupal se k nám do baráku. Ani nevím co bych měla dělat. Viděla jsem jen jeho, a další 2 lidi, kteří zmateně pobíhali po místnosti. Zvedla jsem se, a zamotala se mi hlava. Asi to bylo tou drogou, ale švihla jsem s sebou o zem. Viděla jsem, i dokonce slyšela, ale jako kdybych sama sebe nemohla ovládat. Prostě jsem spadla, a mé nohy se nedokázali zvednout.
Najednou jsem měla strašnou potřebu zvracet, ale bylo zcela evidentní že na to teď nebyl ten správný čas. Hnedka co jsem spadla za mnou se objevili dveře, nevím kdo, ale někdo mě chytl, a proběhl se mnou otevřenými dveřmi.
,,Ty jsi to dokázala!" Zařvala na mě nějaká holka. Počkat, co? Ještě před chvičkou mě vyslýchala nějaká paní, a teď jsem někde úplně jinde, s cizími lidmi?
,,Co se stalo?" Zeptala jsem se.
,,Na otázky teď není čas. Všechno ti vysvětlíme později, teď musíme najít... ani pořádně nevím co musíme najít..." Řekl ten chlap. Nevěřila jsem mu, protože po vloupání do našeho domu, k němu asi nebudu mít stoprocentní důvěru...
,,Nikam nejdu..." řekla jsem přesvědčeně.
,,tak poslouchej, já jsem ti zachránil krk, a riskuji kvůli tobě život! Nehodlám zemřít hned v prvním levelu" zakřičel na mě vyděšeným tónem. Pooočkaaat... řekl právě slovo level? To by přeci znamenalo, že jsme ve hře s Jess... Pane bože snad je to jenom nějaký hodně špatný, realistický sen.
Nestihla jsem vůbec nic říct, a ozvalo se
,,Dobrý den! Vítejte v prvním levelu! Přeji vám hodně štěstí, protože ho budete potřebovat! Postupujte podle pravidel, a možná budete první co vyhrají! V kapse máte umístěnou mapu tohoto levelu, takže více vědět nepotřebujete. Krásný den." Řekl robotický hlas. Panebože, takže doopravdy hraju tu pitomou hru... snad dohoníme Jess. Jestli tedy Jess furt žije. Musím se smířit i s tím nejhorším, ale nikdy tomu nebudu věřit. Jess je chytrá, a má dobrou fyzičku, takže si myslím, že by to mohla zvládnout. Při pomyšlení na to, kolik tady muselo zemřít lidí, se mi udělalo blbě.
,,Co? Nerozumím tomu." Řekla paní. Mohlo ji být tak kolem 20, a měla dlouhé zrzavé vlasy. Nevypadaly zle, ale už ani nevím kdo je zlí, a kdo hodný.
,,Jsme ve hře. Musíme se dostat do 10 levelu... teď jsme překvapivě v prvním, a to co se právě teď stalo, byla jenom předehra." Vysvětloval nám ten chlap.
,,Cože?! Jako pardon, ale ty si myslíš, že mi můžeš jen tak píchnout do krku nějakou drogu? O vloupání do našeho domu ani nemluvím. To ty jsi ten, kterého bych teď poslouchat asi neměla." Řvala jsem na něj. Ani se nedivím že jsem byla tak naštvaná, protože kdo by v mé situaci nebyl....!
,,Tak hele Alison, já jsem tě sem dostal s tím, že tady máš alespoň nějakou šanci na přežití! Kdyby nebylo mě Eve by byla živá, ale ty by jsi pro změnu nebyla..."
,,Za prvé, proč mi říkáš Alison?! Fakt to nesnáším! Taky bych ti ráda řekla nějak, jak se ti to nelíbí, ale ani nevím jak se jmenuješ. Za druhé, kdo je krucinál Eve?!"
,,Vážně teď řešíš tohle? Jmenuju se Ben, když na tom tak trváš, a Eve je ta paní co tě vyslýchala!"
,,Lidi můžete přestat?" Zařvala na mě a na Bena ta zrzka.
,,Promiň, ale ty jsi kdo?" Zeptal se Ben.
,,Asi by jsme se měli představit... já jsem Anna, z vašeho rozhovoru jsme poznala že ty jsi Ali, a ty zase Ben" ukázala na nás
,,A já jsem zase páté kolo od vozu..." řekl ten kluk, a hned po dokončení věty zakroutil očima.
,,Dan, mimochodem." řekl Dan. Mohlo mu být jako mně, měl hnědě vlasy, a řekla bych že skoro černé oči.
,,Asi by jsme měli začít, místo toho hádání." Řekl Ben
,,Co všechno o téhle hře víš Bene?" Zeptala jsem se ho.
,,Nic moc... Eve nám toho moc neřekla. Vim jen to, že by tu měli být skupinky po dvou lidech. Takže vlastně my jsme ti, kteří vyčnívají... pro hru to není nic moc dobré, je to skoro jako porušit pravidla..." vysvětloval nám Ben, a celou dobu se Koukal na mě.
,,Co máme v kapsách?" Zeptala se Anna
,,Najdi klíč v této bažině, a otevři dveře. Pozor, aby byl klíč ten správný. Máte na to 1. hodinu." Četla jsem dopis, který jsme měli každý umístěný v kapse. Kdybych se zaměřila na krajinu, všude byla bažina. Nikde nic, jenom jedna velká bažina, a spousty stromů. Působilo to hodně děsivě, ale momentálně mě více než vzhled krajiny děsila představa, že nenajdu Jess... v jakem levelu asi tak teď je? Musíme si pospíšit, abychom ji našli...
,,Takže hledáme nějaký klíč?" Zeptala se Anna, a Ben jen přikývl.
,,Mám to!" Zařvala jsem. Vedle mě byl strom, na kterém byl pověšený klíč.
,,To nebude tak lehký." Řekl s povzdychnutím Ben. ,,Vidíš číslo na ruce? Musíme najít klíč se stejným číslem" dodal Ben
,,789"
,,789"
,,788" zarazila se Anna.
,,788"
Já s Benem jsme měli 789, a Anna s Danem 788. Asi všem došlo, že dveře jsou jenom jedny, takže asi všichni co tu dneska jsou nepřežijí.
,,Jaký klíč má číslo které jsi našla, Ali?" Zeptala se mě Anna zděšeně. V očích. Bylo vidět, že si přála 788, ale potěšit jsem ji nemohla. Bylo tam číslo 1...
,,Jedna" odpověděla jsem ji nechápavě.
Ben byl mezitím u dalšího stromu, a měl zděšený výraz.
,,Tady je dva!!" Zakřičel na nás, aby jsme ho slyšeli. Dan se rozběhl za strom u Bena, a přinesl nám ukázat číslo 3. Takže musíme přejít 788/789 stromů, a tam by měl být klíč s tímto číslem.
Doopravdy to tak bylo. Ušli jsme skoro kilometr, protože stromy byli rozmístěny asi po jednom metru. Netrvalo to moc dlouho... řekla bych tak 30 min? Ano, možná si říkáte že je to moc, ale my jsme pro jistotu kontrolovali klíč po klíči, takže jsme museli napočítat do 789.
,,789!" Zakřičela jsem.
,,788 tady není..." zarazila se Anna s Danem.
Na jednu stranu jsem byla ráda, že my budeme ti, kteří přežijí tento level, ale úplně jsem se dokázala vžít do role Anny a Dana.
,,Teď už jen najít dveře..." Řekl Ben s úsměvem
,,788 tady není..." zopakovala Anna
,,Doopravdy je mi to líto, ale v tomto levelu měli být jen dva, a my tu byli dříve... Není vám jak pomoci... takže buď zemřeme všichni čtyři, nebo jen vy dva..." řekl Ben poněkud znepokojeně.
,,Je to jenom tvoje vina!" Strčili Anna do Bena. Anna byla oproti němu jako párátko.
,,To vy dva jste ti, kteří tu jsou navíc!!" Křikla na nás.
,,Kdyby jsme tu byli ti navíc tak by tu nebyl náš klíč" pronesl Ben, i když věděl že mi tu ti navíc jsme. Měli jsme jen štěstí že jsme tu byli dříve. Teď stačilo jen najít dveře...
,,Je mi to líto..." řekla jsem. Dan vůbec nemluvil. Od začátku řekl jen pár slov, ale asi nebyla vhodná chvíle se ho ptát jestli je v pořádku.
,,Jdeme!" Řekl Ben a podíval se na mě. Otevřel dopis, který máme v kapse, a otočil ho. Byla tam mapa dveří, a my byli úplně na druhé straně.
,,Jako vážně nás tu teď necháte?!" Řekla Anna se slzy u očí. Nebyla to hra... se hrou to nemělo vůbec nic společného... bylo to spíše jako boj o přežití. Tahle hra lidi strašně moc mění, za chvíli se budu prát já s Benem...