Hnědovlasý chlapec se pomalinku probouzel a pootevřel své překrásné smaragdové oči plné bolesti a smutku . Pootočil hlavu a zadíval se na klidně oddechující bledé tělo ruského muže , ležícího vedle něj . Byl zpola přikrytý a mírně se pousmíval . Ve spánku vypadal tak ... nevinně , skoro až dětinsky . Nikdo , kdo by ho v tuto chvíli spatřil , by neuvěřil , že by byl schopen nějakých krutostí . Opak však byl pravdou . Chlapcova záda , pokrývající hluboké jizvy toho byli důkazem .
Tolys se naposledy podíval na tvář svého věznitele , než se rozhodl s mírnými potížemi vstát . Celým jeho tělem proběhla palčivá bolest a měl co dělat , aby ze sebe nevydal ani hlásku , jelikož probuzení Ivana by znamenalo trest
Zakryl si tedy ústa dlaní a nejpotiššeji jak to šlo , vstal , narychlo přes sebe přehodil překvapivě čistou a upravenou uniformu a opustil místnost se spícím monstrem . Došel do ložnice , kterou sdílel se svými ,, bratry " a poté , co uviděl , jak sladce pochrupují , rozhodl se je nechat ještě chvíli spát . Však byl ještě čas . Došel se tedy místo toho vysprchovat , jelikož ze sebe potřeboval smýt Ivanův pach a jeho stále čerstvé doteky .
Při sexu se Rusko choval podle toho , jakou měl náladu . Když byl šťastný , tak Litvu čekalo až překvapivě jemné chování , což Tolyse vždy potěšilo . Když měl ale Ivan špatnou náladu , neváhal si ho vzít tvrdě zezadu , sotva z něj strhl oblečení . Tolysovi výkřiky nesnesitelné bolesti , ani pláč neměli na Ivana žádný účinek . Zdálo se naopak , že podněcovali albínovu zuřivost a nebohý litevšťan , čím více naříkal , tím více byl mučen . Několik dní po aktu nebyl nikdy schopen chodit a byl odkázán na pomoc Eduarda a Raivise .
Když vylezl z vany , oblékl si uniformu , tentokrát pořádně a dle předpisů a rozhodl se , že se půjde podívat na východ slunce , který měl začínat za deset minut . Hodil na sebe ještě teplý kabát a vydal se do chladného rána . Byla zima a vše pokrývala hluboká sněhová přikrývka . Teplota byla několik stupňů pod mrazem a Tolysův horký dech vytvářel slabé obláčky páry.
Po chvíli přemýšlení se rozhodl vystoupit na mírný kopeček , ze kterého byl vždy nejlepší výhled . Když se však dostal na místo , čekalo ho milé překvapení v podobně Ivanovi mladší sestřičky , překrásné Nataši .
Tolys ji miloval již od chvíle , kdy ji poprvé spatřil. Její obličej, ústa, oči, tělo , vše, co představovala. Byla pro něj jako víla z pohádek . Něžná , překrásná , nevinná .... a smrtící. Tolys nebyl hloupý. Věděl, že by ho dokázala bez milosti podříznout jako podsvinče, kdyby se o něco pokusil . To mu ovšem nevadilo . Patřilo to k její osobnosti a bez své vražedné aury už by to ani nebyla ona . Každý se jí bál a stranil se jí . Dokonce i její vlastní bratr . Každý... kromě Tolyse
Bělorusko se ani nepohnula , i když věděla o Litvově přítomnosti a hleděla na místo , ze kterého by mělo vyjít slunce . Tolys se na moment zastavil , jelikož si nebyl jistý , jestli by bylo vhodné ji vyrušovat , ale nakonec se rozhodl to risknout a stoupl si s dostatečným odstupem vedle ní .
Pořádně si jí prohlédl . Její platinové vlasy , na niž se skvělo pár sněhových vloček , vlály v mírném vánku . Bledý obličej neprozrazoval ani jedinou emoci a její fialkové oči hleděli do dálky , jako by zde něco vyhlíželi . Byla oblečena pouze do svých obvyklých šatů a punčoch , přesto však nevypadala , že by pociťovala chlad
,, Nesnáším tě " Promluvila nakonec ledová královna do ticha ,, Celou tvojí patetickou existenci . Ale to ty stejně víš ne ? "
,, Vím " Odpověděl Tolys a pousmál se . Byl rád za každé její slovo , mířené vůči němu, i když bylo štiplavé jako jed . Znamenalo to totiž, že si je vědoma jeho existence ,, Ale stejně tě miluji "
Natašino srdce poskočilo bolestí a ona se ušklíbla ,, Nejsi nic jiného než дурны дурань . Já miluji pouze svého bratra a tak to i zůstane . " Tvář se jí zničehonic zkřivila vztekem ,, Ale jediná osoba , na kterou on hledí jsi ty . Nechápu proč . Vždyť jsi jen slabý , zbabělí ubožák , který se plazí přede všemi . Před tím transvestitou , tlusťochem i před mým milovaným bratrem . "
Tolys se smutně uchechtl . Jizvy na jeho těle ho zapálili . Jizvy , o kterých neměla Natalya ani tušení ,, Máš naprostou pravdu , jsem ta nejhorší špína ze všech . Bailys bez páteře . Podívej , slunce už vychází "
Jemné světlo se pomalu začalo rozvíjet po zasněžené krajině , která se zatřpytila . Nataša zalapala po dechu a oči se jí rozzářili . Východ slunce jí vždycky dokázal ohromit a Tolys to moc dobře věděl . I když už to bylo dlouho , kdy naposledy společně jeden sledovali .
Přistoupil k ní a jejich ruce se propletly . Natalya se opřela o jeho rameno a chvíli společně pozorovali vstávající sluneční kotouč . Byla to jedna z mála chvilek, kdy Nataša tolerovala Tolysovu přítomnost vedle sebe a dokonce mu dovolila se jí i mírně dotknout . Tolys si cenil každé sekundy, kterou s ní mohl takto strávit . Nic ale netrvá věčně
,, Atsiprašau " Odtáhl se Tolys nakonec . Natalya se zatvářila trošku zklamaně . ,, Nejraději bych tu s tebou byl věčnost , ale mám povinnosti "
,, Tss , no ovšem , co taky jiného " Zašeptala Talya hrozivě ,, Co by si bez tebe můj bratr počal . Raději běž nebo se mu po tobě ještě bude stýskat . Vypadni!" Rukou zašmátrala po své dýce.
Litva okamžitě poznal , že je zle a proto se raději začal vzdalovat . Nataša dokázala být stejně krutá , ne-li krutější než její milovaný bratr . A Tolys věděl , že když to na ní přijde , je nejlepší se beze slov vzdálit , což taky udělal .
Cestou myslel na Felikse , jako každý den . Co asi zrovna teď dělá ? Heh , pravděpodobně ještě spí ... to by mu bylo podobný . Litva se pousmál , když si představil , jak roztomile blonďáček vypadal v tom svém růžovém pyžámku , které bylo na něj příliš velké . Jak tak pokračoval, ztracen ve svých myšlenkách , nevšiml si postavy , která ho následovala
----------------------
Nataša pozorovala svého nápadníka , jak se od ní vzdaluje . Tak moc ho nenáviděla . To , jak je ke všem milý, na všechny se usmívá . Kdyby to alespoň hrál, ale on tu dobrotu myslel vážně . Myslela že vrhne , když ho viděla, jak se na ní usmívá . Bylo jí z toho tak moc zle , až ji to přivodilo ten hnusný pocit v hrudi . Nesnášela ho stejně jako toho ubožáka. To , jak se jí z jeho úsměvu roztočila hlava a měla pocit , že jí srdce vyskočí z hrudi .
Vzala dýku a vrhla jí vzteky na blízký strom , kde se zabodla do kmene . Těžce oddechovala a její tváře hořeli . Proč se takhle cítila , toho opravdu nenáviděla tak moc ? Samozřejmě že ano ! Vždyť to on může za to , že se jí její vlastní bratr stranní . Kdyby neexistoval , tak by přece Ivan věnoval všechnu svojí pozornost jenom jí ne ? Kdyby mu jen on tak moc nepletl hlavu ... určitě se před ním nakrucoval jako nějaká laciná děvka , hned jak Nataša odvrátila pohled .
Ale proč ? Co bylo na tom kusu sraček tak speciálního , že z něj Rusko nemohl spustit oči ? Vždyť nebyl nijak extra pohledný , na jeho osobnosti nebylo nic k nalezení a jeho úsměv byl nechutný . Ona se přitom tak moc snažila , plnila všechna přání , která si její bratr usmyslel s dokonalou přesností , oblékala se přesně tak , aby se jejímu bratrovi co nejvíce líbila . Tak co krucinál dělala špatně ????
Vyrvala dýku ze stromu a začala jí tam s pravidelností a silou znovu zabodávat . Představovala si Tolysův obličej jako terč . Znenadání ji však podivně zamrazilo po těle . Otočila se , aby čelila útočníkovi , ale bylo již příliš pozdě
-----------------
Eduard nevěděl, co dělat . Vzbudil se s předpokladem, že den bude probíhat jako každý jiný. Což znamená probuzení sebe a svých bratrů, příprava snídaně pro Braginskyho rodinu a poté celý den dělat cokoli , co jim Ivan nařídí. A když jim nenařídí nic , budou uklízet, starat se o ekonomiku svých zemí a podobné věci .
Něco ale bylo špatně . Jeho bratři vedle něj nespali. U Tolyse to zas tak až podivné nebylo , často trávil noc někde jinde nebo vstal dřív. Ale ne Raivis . Ten vždy spal ve své posteli přitulený k jednomu z bratrů a i když se třeba probudil o něco dřív, vždycky počkal na ostatní , než vstanou.
Eduarda začala pomalu zachvacovat panika . Vstal , oblékl se a začal prohledávat ohromné panství, ve kterém v současné době přebýval. Čím déle hledal , tím byl zoufalejší . Věděl , že na tom Raivis není psychicky úplně v pohodě a doufal , že se mu něco nestalo , že si neublížil ....
Začal hlasitě volat Raivisovo jméno a bylo mu jedno, jestli ho Ivan uslyší a jestli dostane trest . Vážně se o svého bratra bál a každou minutou , kdy ho nemohl najít, se jeho obavy zhoršovali. Začínal se obávat i o Tolyse . Ten by určitě na volání odpověděl, tak jak to že se neozývá ??? Že by byl zase v bezvědomí kvůli ztrátě krve nebo bolesti ?
Najednou se mu někdo ozval, i když to byl někdo úplně jiný , než předpokládal
,, Mrs. Ukrajina ? "
,, Eduarde ! To jsem tak moc ráda že jsem na tebe narazila ! Už půl hodiny tu běhám a nemůžu nikoho najít ! " Ukrajina se vrhla s pláčem kolem Eduardova krku . N-nikoho ??? Ani Natalyu s Ivanem??? Pomyslel si Eduard . Co se tu kruci děje???
-----------------------------
дурны дурань ( durny durań ) - hloupý blázen
Bailys - zbabělec
Atsiprašau - omlouvám se