Jdu tmavou uličkou k domu Sebastiana. Sem tam se ohlédnu a kopnu do kamene. Je 11 hodin večer a já bych měla být doma a učit se, jenže tohle je důležitější.
Dojdu ke dveřím a stisknu zvonek. Nikdo nic, slyším jen šustění listů. Silně vrazím do dveří a zařvu .
'Sebastiane! Vím že jsi tam ! Okamžitě mi otevři!!'
Za dveřmi se jen tlumeně ozve
' Averyl.... Já... Opravdu jsem nechtěl ...'
'Říkám ti vylez! Nebo se tam dostanu sama!!'
Dveře se pomalu začnou otevírat , až se nakonec otevřou celé. Vejdu dovnitř . Popadnu Sebastiana a podívám se mu do očí.
A: 'Jak jsi to mohl udělat! Řekla jsem ti že ji potřebujeme! Může o nás všechno vykecat Marcusovi!'
S:'Já to opravdu netušil.... Myslel jsem že nic neví..'
A:'Ví o nás úplně vše ty idiote!! Musíme ji najít! Určitě ji poslal on!'
S:'Nějak to vyřešíme , ale už se prosím tě uklidni.'
Sednu si na pohovku a natáhnou si nohy. Nemám vůbec tušení co teď budu dělat.
S:' Vysadil jsem ji někde na konci města. Myslím že za 2 hodiny stihla dojít domů. Můžeme ji zkusit najít tam.'
A:'Teď už to je zbytečný. Není blbá . Šla za Marcusem , to je jasný . Ty jsi ji nechal mobil?'
S:' Ano... Co by s ním asi tak mohla dělat?'
A:'Třeba zavolat Marcusovi ty pitomče...'
S:'Tak promiň no.. Už radši běž, za chvíli přijde Nancy a ta se o ničem nesmí dozvědět'
Vyjdu z domu a seběhnu kamenné schody. Jdu po cestě a koukám se na špinavou zem.