"Vztávat!" Křikla mi do ucha Mel. Vykulila jsem oči a vykřikla.
"Co to sakra děláš?!" Naštvaně jsem se na ni podívala. Chtěla jsem ještě spát..
"Dneska máme hosta. Přijel z daleka, aby si prohlídl draky a pomohl nám s přípravou na boj."
"A co když mu je ukázat nechci?"
"Keiro, nech toho! Bez jeho zbraní nám ani draci nevyhrají válku.. Obleč si tohle a ať jsi v hlavním sále." Podala mi blankytně modré šaty s s velkými brožemy na ramenou. Nafučeně jsem vešla do koupelny a napustila si vanu. Sprchu tu nemají... Chvíli jsem se tam relaxovala v té vůni růží, ale pak jsem musela vylízt. Oblíkla jsem si ty šaty a sepnula pár vlasů do copu. Mel předtím vzala Ro a říkala, že se o ni postará.. Pobídla jsem Drakie a Nagge aby mi vylezli na ramena. Procházela jsem dlouhou chodbou. Až teď jsem si začala všímat těch služebných co tu byly. Vždy se na mě podívali, usmály nebo uklonily a pracovaly dál. Otevřela jsem mohutné dveře od hlavní haly. Spočinulo na mě několik pohledů a pár úsměvů.
"Lorde Maisly toto je Keira, jediná, která se dokáže propojit s draky." Jemně jsem se uklonila, jelikož mi to ukazovala Melani za tím lordem. Kývnul a zadíval se na Nagge.
"Bylo by možné jednoho z nich odkoupit?" Zeptal se jednoduše. Vykulila jsem oči a jemně pootevřela ústa.
"Myslím, že-" Začal Aaron ale já ho nenechala. "Ne!. Není možné je odkoupit. Nejsou to věci a pokud máte jiný názor než já, je naše zchůze u konce." Propálila jsem ho pohledem a otočila se na patě. Odcházela jsem když mě zastavil jeho hlas.
"Omlouvám se slečno Keiro. Nemyslím si, že jsou to věci, pouze jsem chtěl jednoho vlastnit." Usmál se na mě. Jeho odpověď jsem nepochopila. Řekl, že si myslí, že to nejsou věci, ale chce je vlastnit.
"Jestli dovolíte, chtěl bych se jich aspoň dotknout." Udělal váhavý krok a podíval se na mě. Nagge se naježila (ostny, které měla na krku a z části na tlamičce jí vystoupily a jemně se chvěly), Drakie ho sledovala a chvílemi vydala tichý hrdelní hlas.
"Nemyslím, že je to dobrý nápad. Nejsou z vás nadšené."
"Obě jsou samičky?" Přikývla jsem. Prohlédl si je a pak luskl prsty. Za mnou se objevilo několik otroků, v rukou měli velké i malé truhly. Jednu položili přede mně a ostatní ke stolu.
"Dárek pro spojence."(spojence myšleno mezi drakem a člověkem.) Rozhodil rukama. Asi tím ukazoval na všechno. Drakie se zavrtěla na mém rameni. Pohladila jsem ji na krku a nechala ji se podívat na dárky. Nagge ji po chvíli následovala a já se se zájmem podívala na truhlu přede mnou. Klekla jsem si a prohlédla si jí. Byla z tmavého dřeva, zámek vypadal jako vyrvaný, ale i přes to z ní vyřazovalo tajemné bezpečí. Otevřela jsem jí a spatřila něco černého. Pomalu jsem to vytáhla.
"Je to dračí vejce." Ozval se lord.
"Přesněji skamenělina. Našli jsme ji blízko lávového jezera. Bylo obtížné ho dostat, ale i přes to myslím, že vám bude k užitku víc než mě." Usmál se. Projela jsem prsty po vejci. Na rtech se mi objevil velký úsměv.
"Aje, dostala nápad." Ozvala se Jackie.
"Ano, dostala jsem nápad, ale ne tady. Pojďte prosím se mnou." Natáhla jsem ruku. Drakie s Nagge vzlétli a dosedli na ni. Přesunuli jsme se i se skamenělinou do tréninkové místnosti.
"Proč zrovna sem?" Zeptala se Jackie. Křivě jsem se usmála.
"Kdyby se něco stalo, aspoň bych měla volno."
"Dobře, dejte ho sem prosím." Usmála jsem se na dva otroky, kteří nesli truhlu s vejcem. Vytáhla jsem ho a položila na zem.
"Nemusíte být na ně taková. Jsou to otroci." Začal lord Mailsy.
"Nikdo by neměl být otrokem."
"Nagge, Drakie k vejci prosím."
"Ony vám rozumí?"Nakrčil lord obočí mezitím co ty dvě sletěli k vejci.
"Ano, myslím a občas i já jim."
"Keiro než uděláš něco čeho budeš litovat, co más vůbec v plánu udělat?" Začal Aaron.
"Nechte se překvapit." Mrkla jsem na něj a čupla si. Upřela jsem pohled na Drakie, která mi to oplácela.
"Dagaz." Šeptla jsem. Drakie začala šlehat oheň na vejce. Podívala jsem se na Nagge a jemně se usmála.
Nauthiz." Šeptla jsem znovu. Šlehat oheň začala i Nagge. Modrý a červený oheň se mísil a vytvářel jemně nafialovělý. Vejce odolávalo ale po chvíli začalo maličko tát.
"Víc. Musíte víc.. Dagaz, Nauthiz!" Zvýšila jsem hlas. Obě přestali nadechli se a začali vydechovat ještě víc ohně než před tím. Kámen se roztékal až nakonec zbylo pouze vejce. Drakie s Nagge ho ještě chvíli nahřívali (už ne tak intenzivně) i když vypadalo, že mu to nevadí. Když přestali vejce se pohnulo.
"Není možné." Vydechl lord. Dotkla jsem se skořápky a ucítila jemný nátlak v hlavě. Je to tu zase. Tikala jsem pohledem ze strany na stranu a čekala na píchnutí. Dostavilo se o chvíli později i se vzpomínkou s jménem. Čekala jsem až praskne skořápka, ale ono nic. Podívala jsem se na Drakie, která mě hypnotizovala pohledem a přikývla.
"Dagaz. Šeptla jsem znova. Drakie ho jemně zahřívala a vejce se začalo ještě víc hýbat. A pak prasklo. Nagge i Drakie vlezli hlavičkou dovnitř a začaly vydávat hrdelní zvuky. Ozýval se i další zvuk.
"Ansuz." Šeptla jsem a usmála se, když mě ihned napadlo perfektní jméno. Napětí v mé hlavě ustoupila, vzpomínka se dávno vypařila a já se psychicky připravovala na tu horší část. Zvedla jsem se a přešla k vajíčku. Nagge s Drakie už odkousávali skořápku tak jsem jim pomohla. Když jsem zevnitř vytahovala menší skořápku po ruce mi vylezla černá ještěrka. Prvně jsem se lekla, ale když roztáhla svá téměř neviditelná křídla, oddychla jsem si. Oči jako uhel, stejně jako ostatní části jeho těla. Na hlavičce měl dva růžky táhnoucí se až nakonec hlavy. Za škraněmi (řekněme že má škraně) měl další dva růžky. Dlouhý ocas, který měnil barvu z černé na vzhledově ocas, ve kterém je láva, měl další ostny. Na zádech měla pár vrypů, které byli stejně jako ocas, jakoby naplněné lávou.
"Addi" Řekla jsem už normálním hlasem. Dráče vypísklo, lávové žilky jako by zesvětlaly a on mi přelezl ke krku. Polkla jsem, když se mi drápy opřel o rameno a o krk. Zavřela jsem oči a chtěla odvrátit pohled, ale uvědomila jsem si, že na mě zírá cizí host a proto jsem statečně odolávala. Dráče se zahryzlo těsně pod mnou levou klíční kost. Potichu jsem zaúpěla a zaslechla za sebou překvapené vydechnutí. Nedržel mě dlouho, vytáhl své tesáčky a přelezl zpátky na mou ruku. Hlava se mi opět točila známým způsobem a já začala vymýšlet co budu v těchto situacích dělat. Trošku jsem zabalancovala na místě, než mě někdo podepřel. Hluboce jsem se nadechla a odtáhla látku šatů, abych se podívala co mi to Addi udělal. Dlouhá svislá čára na které byli v horní části dvě čárky mířící dolů se černě vyjímala na mé skoro bílé pokožce.
"To je konec." Otočila jsem se k ostatním a odstoupila od Daniela, který mě přidržoval. Addi mi vylezl na rameno a se skoro neslyšitelných zívnutím se mi roztáhl kolem krku.
"Gratuluji lorde Maisly, právě jste byl svědkem vylíhnutí a spojení draka." Vykřikl najednou Aaron. Addi byl menší než Nagge i Drakie, ale vypadalo to, že v nich vzbuzoval ochranářský pud. Když přišel Aaron blíž vydali hrdelní zvuky a Nagge se naježila. Byla jediná, která se mohla naježit. Drakie neměla čím a Addi maximálně ocasem jako štír. Trochu a velmi neochotně jsem nadzvedla své vlasy, když lord Maisly přišel blíž, aby se podíval. Dračice mu moc blízkosti nedopřáli a tak jen natahoval krk, aby viděl alespoň něco.
"Lorde Maisly, děkuji vám za tento nádherný dar. Teď bych vás poprosila, se znovu přesunout do hlavní haly, sami! A prodiskutovat vaše dary a ostatní." Přikývl a spolu jsme přešli do haly. Ostatní tam stály, jak opaření i Aaron. Nagge s Drakie si to vesele plachtily za námi. Aaron se ale nedal odbýt a nakonec tedy šel s námi.
"Lorde Maisly, děkuji vám za vaše dary, které převážně obsahují skvosty v podobě šperků a šatů. Ale ty mám ve válce bohužel nepomůžou."
"Jistě jsem si toho vědom. Princton obléhá i moji zemi, která je kousek za vaší.. My se bráníme skrz vojska, která jsou nejlepšími na světě."
"v téhle době."
"Prosím?"
"Nic, jen pokračujte." Kdyby jen věděl, že v mém světě existují i jaderné zbraně...
"Částí mého daru bude taky část mého vojska i se zbraněmi přímo sem na váš hrad. Už sem míří, jsou za hranicemi, takže do dne tu budou."
"To je velmi štědrý dárek.. Ale?"
"Ale, to má, máte pravdu. Ale na oplátku chci jistotu, že pokud se Princton dostane dál za moje hranice, dostavíte se i s minimálně jedním drakem a pomůžete nám ho odrazit." Chvíli jsem přemýšlela.
"Jak často na vás ůtočí?"
"Jednou, vždy ve stejnou dobu. Když jsou jeho příšery nejmocnější a to je při rudém měsíci."
"Dobře. Přijímám.. Má podmínka ale je, že pro nás necháte dovést."
"Nechci se znovu plahočit po celý zemi." Procedila jsem mezi zuby.
"Skvělé." Zasmál se a rozhodil rukama.
"Tak jsme tedy u konce." Chtěl se zvednout, ale Nagge se znovu naježila a donutila ho si sednout.
"Ještě ne."
"Co pro vás tedy můžu ještě udělat?"
"Dát mi vaše otroky." Aaron i lord vykulili oči.
"P-prosím?"
"Chci abyste mi dal darem vaše otroky.. Všechny, které jste sem přivedl."
"A-ale těch je víc jak dvěstě!"
"Takže?" Zvedla jsem obočí. Drakie otevřela tlamičku a vydala hrdelní zvuk mezitím co na lorda cenila zuby.
"D-dobře tedy. Daruji vám všechny otroky, které jsem si přivedl sebou. Tím tedy končíme."
"Ano, tím končíme. Je mi potěšením s vámi obchodovat lorde Maisly." Usmála jsem se a pohladila Drakie po hlavičce. Kývl a byl pryč.
"Musím říct.. Rosteš v moudrou ženu Keiro." Usmál se Aaron.
"Mohl by jsi prosím vyzvat všechny na hradě aby šli našim novým obyvatelům pomoct s jejich domy?"
"Prosím?"
"Prostě řekni všem ať jdou zbírat kameny a ostatní věci na stavbu.. Budujeme vesnici" Usmála jsem se a vyběhla ven. Běžela jsem až na náměstí, kde jsem se upravila a pak vyšla mezi lidi. Když si mě všimli, všichni poklekli a klaněli se mi. Jeden černoch ve předu se zvedl a došel blíž ke mě. Uklonil se, usmála jsem se a čekala co se stane.
"Jsme ti k službám má paní." Přiletěla Drakie a zařvala. Černoch se lekl a já se zasmála.
"Nic neudělají, pokud nic neuděláte jim."
"Moudrá to slova paní."
"Ať se zvednou prosím."
"Paní neprosí."
"tak nejsem paní. Prosím, ať už se neklaní." otočil se a křikl na ně něco cizím jazykem. Všichni se zvedli a dívali se na mě. Muži, ženy i děti.
"Máte hodně práce.."
"Co máme dělat má paní?" Usmála jsem se.
"Vytvářet si vesnici."
"Co prosím?"
"Jak se jmenuješ?"
"Ghar."
"Ghare, už nejste otroci, vystavěte si u hradu svoji vesnici a chovejte se jako normální obyvatelé."
"Děkuji ti paní." Uklonil se. Otočil se k ostatním a něco jim radostně křičel. Pak všichni vykřikli, a znovu se mi začali klanět. Chtěla jsem něco říct ale Ghar mi opatrně vzal ruku otočil ji hřbetem dolů a pomalu ji táhl nahoru. Ostatní se po tomto gestu postavily a jako jedna velká skupina o dvěstě lidech odešli.
"Nečekal jsem, že dokážeš být tak- tak- tak moudrá a dobrosrdečná." Usmál se Daniel, který se ocitl vedle mě.
"V mém světě, žádní otroci nebyli.. A pokud tu mám žít, tak tady taky ne." Usmála jsem se na něj a odešla zpátky do hlavní haly.
Další díííl :DD.. Pokud vám to připomíná nějakou knížku, je to celkem možný.. :D.. Trošililinku jsem se nechala inspirovat XD. Užijte si část:)