Oba dva jsme tam brečeli. Ani nevím jak dlouho. Když jsme přestali tak brečet tak jsem šel do pokoje a Mabel zůstala v kuchyni. Sedl jsem si na postel,a přemýšlel jestli to Zlejda Stan přežije. Najednou si vedle mě někdo sedl. Mabel to nemohla být protože jsou zavřené dveře,takže to byl Bill. ,,Hej Bille...." ,,Co je? Proč jsi smutný?" ,,Zlejda Stan je v nemocnici a neví se jestli to přežije..." ,,To je mi je líto." Slyšel jsem že někdo jde po schodech. ,,Dippere! Zlejda Stan to nepřežil!" Tomu nemůžu uvěřit! To se stát nemělo! Vstal jsem a rozběhl se obejmout Mabel. ,,To bude dobrý.." ,,ne nebude Dippere!"
Je mi zlejdu Stena líto. Co vy?