><
První hodina byla volná a naše nová třídní učitelka působila jako příjemná stará dáma.
Překvapilo mě že jsi ke mě nesedl Adrien. Vždycky sedíme spolu.
Sedl si k vysoké zrzce s krásnýma zelenýma očima. Byla o dost hezčí jak já a tudíž se ani nedivím, že je s ní a spolu se smějí. Je možné že žárlím?
Ne, je to jen kámoš. Ten nejlepší jaký může být. No čekala jsem že budeme sedět spolu.
Hned co opustím třídu co skončí třetí hodina, což znamená čas na oběd. Vytáhnu si svou nádobku s jídlem a mířím si to k venkovním stolům.
Spatřím Lucu a jdu k němu. Ten se hned rozzáří a vyskočí ze židle a ta se převrátí.
Vykulím oči a jen sleduju jak ke mně s úsměvem kráčí a kroutí se smíchem hlavou. Je tak krásný, no jeden blonďák.. stačí.
Chce mě zjevně, políbit no to by do nás nemohl vrazit někdo. Konkrétně.. Adrien.
„Marinette, mohli bychom si promluvit?" Začne vážně Adrien a já jen omámeně kývnu.
Táhne mě k jedné lavičce daleko od Lucu. A zároveň od všech děcek.
Jak to..
„Adriene co se to.." Začnu no on mě přeruší.
„Promiň, to já se choval jak kus vola. Doufám že mi to odpustíš, princezno."
Smutně skrčí obočí a já mu prstem píchnu do dolíčku co se mu vytvořil jeho úsměvem.
Spolu se zasmějeme a chvíli se vzájemně pozorujeme, než trenér ohlásí že čas na oběd skončil.
Adrien
Francesca už sedí v naší lavici a zářivě se na mě usmívá. Vím o co jí jde, o to co každé. Krom jedné. Má princezna Mari.
Teda, není má a nikdy nesmí být. Je to jen kámoška a já ji nemám rád více než to.
Přiznávám že jsem to dnes ráno přehnal. Jenže sem se neudržel. Jakou měl to drzost ten modrovlasej prudař, jí políbit. Měl sem chuť po něm vylíhnout.
V tu chvíli mě zaplavila neskutečná vlna žárlivosti a závisti jakou sem nikdy nepocítil.
Ale už jí nesmím pocítit. Je to jen kámoška Adriene!
Byla tu pro mě v těch nejhorších i nejlepších momentech mého života. Vždy se za mě postavila a já rovněž za ni.
Byli jsme nerozdělitelná dvojice. Střední je takovej zlom mezi naší pubertální a dospívající stránkou. Přichází vztahy, líbání, nebo taky sex.
Jednoduše to teď bude asi takové.
Už nejsme dvanácti leté děti a taky se to projevuje.
Mari mám rád. Miluju ji jako svou malou sestřičku i když jsme stejně staří. Nemůže z toho být něco víc.
><