Začínalo mě pěkně štvát, jak se do mě Kirra navážela a urážela mě.
Potkala mě cestou na můj třídní sraz, společně se Sofií. Měla jsem neobvykle namalované oční linky. Před mou kamarádkou z bývalé třídy, když mě míjela schválně nahlas řekla "Ježiši, vypadá jak děvka s těma linkama." a škodolibě se pochichotla.
A co to mělo znamenat? Její předpokládaná výmluva, že to prý byla sranda. Už jsem to nevydržela a řekla jí ať začne přemýšlet, jestli všichni ostatní pokaždé berou srandu tak, jako ona. V tu chvíli se Kirra urazila. Ona a být na MĚ naštvaná?! To bych spíš měla být já ne? Ublížila v poslední době tolika lidem kolem.
Uběhlo pár dní v rozporuplném týdnu a zrovna jsem vedla chat s Peterem. Že bychom vedli chat o nás dvou, se ani v nejmenším nedá říct. Kdežto o Kiře tam málem vypoužil všechny lichotivé slova, co vůbec existují.
"Poraď mi Mary, notak, prosím..... Jak ji mám získat zpátky?"
Otázky pokládané Peterem znějící všechny podobně, přicházely jedna za druhou stále dokola. "Jak ji získat? Co jsem udělal špatně? A proč to udělala?" Bylo mi ho líto. Začínala jsem mít pocit, že spolu prostě nebudem. Když očividně činilo jeho štěstí v její přítomnosti, či jen pomyšlení na ní.
Tak mu pomůžu, jenže. Chtěl po mě celou pravdu. A představa, jak je zklamaný mi nedala, ale přesto nejsem jeden z těch lidí, kteří věří, že sladká lež je nejlepší tah. A tak jsem mu popsala do detailů, jak jí na něm záleželo asi dva dny. Očekávaně nechtěl věřit ani slovu. Bohužel právě věděl, že mezi sladké lháře nepatřím. Zklamání ho zasáhlo ještě víc. Avšak věděla jsem, jak se přibližně cítil, najednou jsem z "rozchodu" utěšovala já jeho. Po chatu, samozřejmě. Osobní kontakt se mnou opadl, jako poslední kvítky z květiny z pouťového dne.
Půlka týdne od chatu s Peterem, který se točil neustále kolem dokola Kirry, uplynula. A kdo se to neozval. Sofie? Co asi tak může chtít.
"Mary...doufám že si to přečteš.. Moc mě mrzí to co se stalo ... myslim to vážně. Kdyby mě to nezajímalo nechala bych to být a tohle nepsala .. Já mám ráda vás obě! ... i tebe i Kirru .. jo chápu,že tě Kirra někdy štve .. vím .. i já se občas fakt neumim chovat .. promiň .. změny nálad.. no co jsme holky:D ...to jak jsme ti nechtěly říct,že u sebe spíme .. bály jsme se , že by si byla naštvaná že spíme někde bez tebe .. a tak jsme ti to nechtěli říct aby to bylo vpohodě .. asi to byla chyba ti to neříkat...měly by jsme si říkat všeechno .. Mary .. mám tě fakt ráda .. a nechci o tebe přijít .. i když už je možná pozdě,protože nevim jestli se semnou pořád chceš bavit ... opravdu mě to mrzí .. chtěla bych aby to zase bylo jako dřív .. jako třeba o prázdninách .. prostě mi 3 ... doufám že mi odpustíš to všechno co jsem ti udělala ... já tě beru jako sestru .... pomůžeš , poradíš ... podpoříš .. a já? .. jsem za to byla neskutečně ráda... když to píšu chce se mi brečet ... jednoduše to řeknu ... MRZÍ MĚ TO .... opravdu promiň..."
"No. Mě se taky stýskalo. Jsem rada ze si napsala. A kirry, už mám dost."
Sofie se mnou souhlasila a povyprávěla mi jak mluvila furt o jiných klucích, netýkajících se ani trochu hnědovlasého, vysokého kluka s hlubokýma hnědýma očima. Tolik hodin denně na to téma prý padlo. A ani minuta o Peterovi.