Uběhl týden po naší malé "párty" u Mel. Nikdy jsme se s holkama nedozvěděly, co po Mel její ex přítel chtěl... a asi se to už nedozvíme, jelikož se tmavovláska očividně svěřit nechtěla. Ten večer skončil tak, že ostatní holky pak začali řešit svoje ex, což skončilo brekem, kapesníkama a několika vypitých lahví vína. Já s Lili jsme se šly uklidit do Melissina pokoje, protože se nám tohle téma úplně nezamlouvalo. Místo toho jsme řešily Liliin vztah s Oliverem... což bylo naše nejčastější téma.
Nicméně teď byla středa a náš basketbalový tým + roztleskávačky měli dnes odjíždět na soustředění a hned potom na zápas proti konkurenční střední škole. S týmem jsme se svojí bagáží seděli před školou a čekali na náš autobus. Roztleskávačky stály o něco dál, nejspíš řešily kdo bude s kým na pokojích. Já seděla vedle Alex, která mi zrovna vyprávěla jak moc si užila včerejší rande s Olivkou... popravdě sem poslouchala jen jedním uchem. Moc sem toho na dnešek nenaspala, Derek se mnou prokecal celou noc o tom jak se dá s Mel co nejdříve dohromady, což mě stálo dosti sil poslouchat.
„Baf!" Vyjekla mi za zády Mel a skočila mi okolo ramen. Nevím jestli sem se odtáhla kvůli tomu jak sem se lekla, nebo spíš kvůli pocitu zrady vůči svému bratrovi. Protože po včerejší noci, jsem se rozhodla si dát od Mel odstup... nechtěla sem do toho spadnout ještě více a prožívat stejná muka jako můj bratr, nebo mu pak začít lézt do zelí. „Jaaaaj v klidu kapitánko... to sem jen já." Smála se mi Mel spolu s Alex, která to celé sledovala. Jen aby bylo jasné, před chvíli sem seděla na svém báglu, teď sem se válela na zemi. A jediné na co sem se zmohla byl chabý kostrbatý smích. Alex už nedávala pozor a věnovala se své přítelkyni, která dorazila spolu s Mel... zatímco tmavovláska si mě zkoumavě prohlížela. Chtěla něco říct, ale motor přijíždějícího autobusu jí v tom zabránil. Místo toho mi položila otázku jestli budu v autobuse sedět vedle ní, přičemž mi pomáhala zvednout se na nohy. Poděkovala sem jí za pomoc, vzala svou tašku a šla směrem k autobusu, doufajíc že si nevšimla mé zazdění její otázky. Spolu s dalšími dívkami jsem hodila bágl do úložného prostoru autobusu a šla si sednout. Autobus už byl z poloviny plný, jen pár slečen seděla sama, většina měla spolusedící, se kterými se buď něčemu smály, nebo spolu koukaly na nějaká videa. Já sama si to namířila do prázdného dvousedadla, opřela sem hlavu o překvapivě čisté okno autobusu a do uší nacpala sluchátka. Nechala sem přehrávat jeden ze svých oblíbených mixů a zavřela oči, doufajíc že za tu tří hodinovou cestu dospím aspoň trochu z probdělé noci.
Nestihla se přehrát ani první písnička a já už cítila jak usínám, nicméně někdo prostě nechtěl abych se dnes aspoň trochu vyspala. Na vedlejší sedadlo hupsla blonďatá Gabi, z Melissinina malého večírku a vytrhla mi sluchátka z uší. „Snad nebudeš spát Kelnerová, na to máš noc... pokud si místo spaní teda neklátila nějakou slečnu." Zahihňalo se mým směrem to ďábelský stvoření, sabotující můj spánek. No tak to vážně chybělo. Zůstala sem na ní civět, jelikož sem stále byla v mikrospánku a taky, protože sem vůbec netušila co to mele. „Gabi? Mohla by sis sednout jinam?" Překvapivě to nevyšlo z mé pusy, ale z Melissiny, která nad námi momentálně stála s docela pochmurným výrazem. Gabi se jenom zašklebila, vrátila mi sluchátka zpátky do uší a odkráčela o dvě sedadla dál, sednout si vedle Riry. Melissa v tu dobu seděla už vedle mě a zpátky nasazená sluchátka, mi opět sundala. Chtěla sem se jenom v klidu vyspat a poslouchat u toho písničky... copak toho chci tak moc?
„Ty se se mnou nebavíš?" Tmavovláska si složila dlaně na svá stehna a upřeně se mi dívala do očí. Kdyby byla kříženec supermana, nejspíš by mi svým pohledem vypálila zrak. „Já... jasně, že se s tebou bavim. Promiň, jen sem toho na dnešek moc nenaspala, takže sem trochu mimo." Odpověděla sem s mírným, omluvným úsměvem a doufala že už se nebude dál ptát. Výmluva to byla docela dobrá, navíc i docela pravdivá. Jenže Mel to očividně nestačilo a dál si mě měřila pohledem. „Poslední dobou se chováš divně, vím že ti potrvá si ke mně znovu vybudovat tu stejnou důvěru jakou jsme k sobě kdysi měly... ale mně můžeš říct všechno, ať už tě trápí cokoli." Ujišťovala mě, přičemž mě bezmyšlenkovitě chytila za ruku, nejspíš aby posílila sílu svých slov. Byl to příjemný pocit.
„Jo tak to hodně štěstí brouku, se mnou se baví celou střední a když se něco děje, tak z ní dostanu akorát tak hovno." Vynořila se nad našimi hlavami Venesina stalkerská kebule. „Je jako ledová královna... jí může svým teplem rozehřát snad už jen Ruby Rose" Ta blbka nepřestávala mlít hovadiny, což přišlo Mel s Olívii neskutečně vtipný, což dávaly svým smíchem dosti najevo a tak sem si opět nandala svá sluchátka a doufala, že se už konečně prospím. Což se mi díky bohu povedlo a za necelých pět minut už sem si to pochrupovala.
***
Cesta která podle mě díky spánku mohla trvat maximálně pět minut, byla u konce. Což sem poznala díky surovému probuzení od Vanes se slovy: Už sme dorazili ty hnído, konec spánku!. Někdy mám vážně hroznou chuť tu holku zabít... naštěstí se ještě dokážu ovládat.
Po chvíli sme už všichni byli venku, s batohy na zádech a připravené na soustředění. Nicméně se už schylovalo k večeru, proto nás dozor zahnal na hotel s tím, že si máme vybalit a za hodinu bude večeře. Všichni sme udělali co po nás bylo žádáno a odebrali se do hotelu.
Na recepci nám byl s úsměvem přidělen pokoj pro pět lidí s číslem 18. Bylo jasné, že naše čtyřka bude pospolu, jen potřebovalo najít toho pátého. V tom se mi na krk pověsila blonďatá Gabi s úsměvem na tváři... a do prdele. „Vypadá to, že hledáte někoho jako sem já... zabírám si postel nejblíž Ellie!!" Zahlásila, vytrhla Mel klíč od našeho pokoje z ruky a vrhla se vstříc dlouhou chodbou.
„No to si ze mě snad děláš prdel..." překvapivě to vyšlo s Melissiných úst. Tázavě sem povytáhla obočí jejím směrem... myslela sem, že jí má ráda, když jí minule pozvala na tu svojí party. „Neber to špatně, mám tu holku ráda, ale někdy mi fakt leze na nervy." Olívie přikývla na souhlas... asi to cítíla stejně. S Vanes sme nad tím jen pokrčily rameny a šly k našemu pokoji.
Dveře byly otevřené dokořán, díky čemuž se nám naskytl výhled do našeho pokoje. Byl velký, a pěkně zařízený, měl i svůj vlastní balkón. Nad nízkou černou skříní, která ladila s ostatním nábytkem, visela snad dvoumotorová plazmovka. S Vanes jsme na ní zůstaly čumět zatím co holky očumovaly koupelnu, ze které nejspíš byly stejně paf jako já z té plazmovky.
„Dámy? Tohle bude dokonalý soustředění!!" Zaradovala se Olivka a práskla sebou do nadýchaných peřin manželské postele. Vedle ní okamžitě přistála i její přítelkyně, stejně nadšená jako Olivka... takže už víme kdo si zabírá manželskou postel.
Hodila jsem si bágl na nejbližší postel... tím pádem na postel u balkónu, a i já sem se zabořila do peřin připomínající obláčky. Melissa si zabrala postel hned vedle mě a na Gabi zbylo lůžko v rohu, hned vedle malé ledničky. Nevypadala úplně nadšeně, když zjistila, že bude decentně odstrčená vzhledem k vzdálenosti od zbytku postelí. To sem však nehodlala řešit a místo toho se natáhla přes celou postel.
Holky se po chvíli rozhodly si vybalit, pustily si k tomu muziku a hlasitě u toho debatovaly nad něčím, co mohlo být buď velikost pindíka našeho tělocvikáře a nebo počet zubů krokodýla... popravdě sem byla trochu mimo, takže sem nevnímala obsah jejich konverzace. Ležela sem na zádech, oči zavřené a dech se zpomaloval jak opět nastupoval sladký spánek. V tom ale opět zakročila Gabi. Na břicho mi přistála její dlaň a v další vteřině mi seděla na klíně. O co tý holce sakra šlo?
„Vstávej ospalče, prospala si celou cestu busem... není možný aby si byla ještě unavená!" Nehodlala sem jí odpovídat, jelikož sem na to zkrátka neměla sílu. Pak ale svou dlaní na mém břiše vyjela o něco výš. Svým drobným, zato vysportovaným tělem se posunula výš a za chvíli sem cítila její dech u mého ucha. Dobře nebudu říkat, že se mi tohle nelíbilo, ale momentálně sem o to fakt nestála. „Jestli se nevzbudíš tak ti něco uděl-" větu nestihla doříct jelikož jí... a tím pádem i mně přilítl polštář do obličeje. Obě sme se otočily směrem odkud polštář zaútočil. Překvapivě tam stála Mel s docela nabroušeným pohledem. „Polštářová bitka?" Otázala se s úšklebkem. Gabi nad tím jen s úsměvem zakroutila hlavou a zvedla se ze mě. Kriste.
***
Už jsme seděly u večeře, která vypadala naprosto libově. Kuřecí stejk s hranolkama a zeleninovým salátem... orgáč v puse.
Když všichni skončili s jídlem, trenér se zvednul ze své židle a začal proslov. „Takže já budu mluvit ke svému týmu." Změřil si trenérku roztleskávaček a pak se podíval na nás - basketbalistky. „Děvčata, dopoledne máte tréninky výhradně se mnou, na hřišti. Odpoledne se zahajuje samostatný trénink, což znamená - běhání, posilka, případně házení na koš... hřiště bude k dispozici celý den." Na chvíli se odmlčel aby jsme stihly informace vstřebat. „Tréninky se mnou začínají každé ráno v sedm-" následoval náš nesouhlasný hukot. „... dobře tak nejdýl v osm. A budeme končit ve dvanáct - na oběd. Po obědě máte tři hodiny osobního volna, v přízemí je herna, bazén a vířivka, kdyby jste se neměli jak zabavit." Trenér si odkašlal a pokračoval: „Pak aspoň dvě hodiny osobního tréninku - nechci nikoho na tyto dvě hodiny vidět na pokojích. A pak máte do večeře volno. Co budete dělat po večeři je vaše věc... a po desáté hodině bude na pokojích ticho. Rozumíme si?" Chtěl se ten páprda ujistit. Všichni sme tak nějak přikývli. Otočila sem se na Vanes, která vypadala dost zděšeně. „Každej den.. čtyři hodiny... s jeho píšťalkou... a s maximálně dvěma přestávkama. Dělá si prdel?" Řekla tmavovláska polohlasem, ale agrese v jejím hlase nešla přeslechnout. Už teď sem cítila jak necítím plíce, z nedostatku kyslíku. Bože proč?
Vyslechli jsme si ještě plán pro roztleskávačky, které to měly o něco volnější. Dvě hodiny společný trénink a dvě hodiny osobní trénink. Potom co sme se vše dozvěděli, jsme se všichni odebrali do svých pokojů, většinou s pochmurným výrazem na tváři.
Vanes ihned zapadla do postele se slovy: „Tak to mě poser!" A nechala se utěšovat svou přítelkyní. I já z toho hroznýho rozvrhu byla docela na prášky.
Mel si asi všimla mého zklamaného výrazu, proto se mě optala: „Hej Ellie... nechceš si jít zaplavat, vim že ráno vstáváš brzo, ale ještě je brzo jít spát."
„... mh, jo jasně, proč ne." Usmála sem se, díky čemuž následoval i její krásný úsměv. Bože ona je tak krásná když se usmívá.
Popadla sem svoje plavky, které byly hned na vrchu mého báglu a vyrazila zase zpátky na chodbu. Mel byla hned za mnou, ručník hozený přes rameno a na tváři úsměv od ucha k uchu. „Ty si nebereš ručník?" Tázavě pozvedla své tmavé obočí, což mě trochu rozesmálo. „Neberu, však mě znáš... jen se oklepu jako pes a sem suchá." Očividně jí moje demence pobavila, jelikož vyprskla smíchy a jen nademnou zakroutila hlavou.
***
Už sem byla navlečená ve svých plavkách - šortky a klasický vršek - a čachtala se ve vodě sama, jelikož Mel si nejspíš svoje plavky v té kabině šila. V bazénu překvapivě nikdo nebyl, proto sme si napíchly mobil na repráky co tu hotel měl k dispozici (přesně tak... repráky u bazénu) a pustily si k tomu plavání nějakou muziku. Zrovna začala hrát rychlejší písnička když už se konečně ukázala Mel. Vim že už sem jí v plavkách viděla... ale ten pohled se prostě nikdy neomrzí. To jak se její nahý křivky tak ladně vlnily když šla směrem ke mně. Usmála se na mě, když si zandavala pár tmavých pramenů svých vlasů za ucho.
„Neslintej Kellnerová... děláš jak kdyby si nikdy neviděla holku v plavkách." Koutek úst se jí zvednul skoro až do provokativního úsměvu. Aaaa do prdele. Pomalu vklouzla do bazénu vedle mě. „Holku v plavkách už sem viděla... ale ne takhle-"
„Takhle co?" Postrčila mě... pořád s tím stejným úsměvem na rtech.
„Takhle... " do prdele, tak moc sem chtěla říct ,takhle krásnou' ... ale nemohla sem. „Seš srab Kellnerová." Najednou byla tak blízko že sem cítila její ploché břicho na tom svém. Dlaní mi přejela přes klíční kost až zezadu na můj krk. Můj tep se zrychlil snad o tisíc úderů. Poslední co sem viděla, bylo jak si tmavovláska skousla spodní ret... pak už sem totiž měla hlavu pod vodou. Ta malá mrcha! Než sem stihla vyplavat nad vodu a rozdýchat to, už ode mě odplavala snad deset metrů. To ještě nevěděla s kým má tu čest. Netrvalo to ani minutu a už sem jí popadala za pas a přitiskla jí k sobě. Smála se a přitom se snažila dostat z mého sevření. I já sem se smála a přitiskla jí k sobě ještě blíž, abych jí únik ještě více ztížila. „Kde si se naučila plavat tak rychle?!" Zajímalo jí, když si na chvíli dala pauzu od vyprošťování z mého náručí. Usmála sem se a jen pokrčila rameny: „Asi přirozenej talent, nebo tak něco."
Usmála se nad mým egoismem, pak ale zničeno nic zvážněla. „Líbí se ti Gabi? Protože ty se jí očividně líbíš..." řekla to tak divným tónem, že sem nevěděla jestli je momentálně naštvaná nebo smutná. Navíc sem vůbec nechápala odkud se to vzalo.
„Co je to za otázku? Otevíráš si seznamku?" Snažila sem se zavtipkovat, ale jí až moc zajímala odpověď, takže na mě jen zůstala zírat s očekáváním v očích. Oukej... co se to děje?
„Není ošklivá... vlastně je docela dost pěkná. Ale není to můj typ."
Nenechala mě ani vydechnout. „A kdo je tvůj typ?"
„No... " Ty. Skoro sem to řekla, věřte mi... svrběly mě rty, jak moc sem to chtěla říct.
V tom do bazénu vtrhlo tak patnáct dívek, vřískajících radostí že vidí vodu.
Proto sme se rozhodly, že už raději půjdeme. Převlečené jsme byly do pěti minut a poté vyrazily na pokoj. Bavily jsme se o zítřku a o tom jaký to bude peklo... předešlou otázku už sme nevytahovaly.
A tak začalo naše soustředění.
Tak jste se dočkali děcka :) omlouvám se za chyby, musela sem psát na mobilu, jelikož počítač odmítal spolupracovat. Omlouvám se za brutální zpoždění... ale tak - tady to je ❤️