„Filipe, vstávej, je čas, musíme vše připravit na Tvou oslavu," klepe Filipovi jeho mamka na rameno, „vždyť jo, už vstávám," zamumlá Filip, když se trochu probudí, vše si konečně uvědomí, „vždyť mně je dnes vlastně patnáct, konečně, konečně je to tady, ten krásný věk," Filip se okamžitě oblékne a spěchá k mamce, aby jí pomohl vše připravit na oslavu, nebude to velká oslava, přijde pouze rodina a jeho dva nejlepší kamarádi, Marek a Nela, ale to mu nevadí, chce si dnešní den pořádně užít. Dort mají, šampáňo taky, spousty brambůrek, už nechybí nic. Stačí jen počkat na ostatní. Marek s Nelou určitě přijdou o něco dříve, je to tak vždycky.
Do poledne už byli na oslavě všichni, co měli. Filip, Marek a Nela si zatím jen povídali u Filipa v pokoji, plánovali, co by mohli podniknout přístí víkend, a u toho popíjeli šampáňo, které jim bohužel začínalo docházet. Filip vzal ještě druhé, které tam měl připravené a chtěl ho rozdělat. Aby udělal dojem na Nelu, snažil se vystřelit špunt co nejvíce nahoru a trefit strop, ale Marek se nešikovně pohnul a narazil do Filipa, kterému lahev spadla na zem. Rozbila se a vystříkla na celou zeď, na níž byla nevyužitá zásuvka, kterou šampaňské trefilo taky, ozvala se hrozná rána a v celém bytě vypadl proud. Kamarádi se na sebe jenom tak podívali a Filip děkoval tomu, že již existují tyhle pojistky, díky kterým elektřiny vypadne namísto toho, aby ublížila ostatním v blízkosti.
Filip vyrazil z pokoje, chtěl jít vysvětlit rodičům, co se stalo, ale ještě, než otevřel dveře, na něj Nela zavolala: „Filipe!" Filip se otočil a viděl, jak ze zásuvky začínají vylétávat modré záblesky, lekl se natolik, že na nic nečekal a chtěl utéct z pokoje, ale než to stihl udělat, zatemnilo se mu před očima, spadl obrovskou ranou k zemi a zakřičel bolestí. Nešlo mu vstát a ani nic neviděl. Snažil se křičet, ale to také nešlo. Bál se, že je konec, ale postupně začínal vidět barvy a světlo, po pár sekundách měl pocit, jako by opět spadl na zem, ale už viděl, kde je, byl zpátky ve svém pokoji. Hrozně se mu ulevilo, ale když vstal a trochu se vzpamatoval z toho, co se stalo, uvědomil si, že nikde není Marek s Nelou. Vyběhl ze svého pokoje, ale nikde nikdo nebyl. „To není možné, teď tady byli všichni a slavili, kde jsou teď?" Filipa už nenapadlo nic jiného, než zkusit křičet, „mami! Mami! Tati!" Filipova matka vyšla z ložnice a s přísným pohledem se ho zeptala, proč křičí. Filip si ji jen projel pohledem a nemohl uvěřit tomu, co vidí. Jeho mamka byla vždy slušně oblečená a upravená, teď vypadala jako z jiného světa. Asi tak dvakrát delší vlasy, než měla normálně, oblečená v nějakých starých věcech, doslova v hadrech, a když Filip zamířil zrakem směrem k její posteli, viděl všude kolem nepořádek, na zemi poházené oblečení, kapesníky a lahve od piva...