25.12.1995
Poslední dobou se nic nedělo. Teda až na to, že jsem se utvrdila ve svých myšlenkách o Umbridgeové. Je to totální kráva. Nesmíme v hodinách používat kouzla a učíme se pouze teorii. Taky je tu spoustu nesmyslných příkazů a zákazů. A další z věcí je, že se k ní člověk nesmí dostat na trest, nebo bude mít na ruce vyrytou větu, kterou opisuje. Mě se to vyhlo, ale třeba Harry má na ruce větu 'Nemám vykládat lži'. Upřímně jsem ráda, že se mi s ní zatím nic nestalo.
Je vánoční ráno a já jsem dnes vstala v devět. Jako první mě do očí udeřily dárky, které byly u nohou postele. Nechtělo se mi je hned rozbalovat, a tak jsem šla do koupelny a následně jsem se převlékla. Letos jsem šla do žluté. Žlutá jako Mrzimor. V prvním a druhém ročníku jsem měla červenou a zlatou jako Nebelvír, ve třetím modrou jako Havraspár a ve čtvrtém zelenou jako Zmijozel. Takže teď byla na řadě právě žlutá.
Vylezla jsem z koupelny a sedla si k dárkům. Byla jsem z pátého ročníku Nebelvíru jediná, kdo zůstal v Bradavicích. Vadí mi to? Ne. Hermiona s Harrym a Weaslyovými to jeli oslavit společně a já nemám potřebu s nimi trávit čas, takže jsem zůstala tady. Se mnou zůstal i Fley, který nechtěl trávit Vánoce se Smrtijedy.
Vzala jsem ze země dárky a dala je na postel. První jsem je rozdělila na rodinu a přátele. Pak až jsem mohla rozbalovat. Prvně jsem vzala dárek od Lily a Jamese. Dostala jsem stříbrné sandále, od Siriuse zlatý řetízek a od Rema knihu. Teď byly na řadě dárky od kamarádů. Od Freyiných rodičů jsem dostala kabelku, od Freyi letní šaty, od Roba koženou bundu a od Fleye zlatý náhrdelník.
Uklidila jsem balicí papír a dárky schovala. Bylo půl desáté a bylo po snídani. Navíc jsem neměla hlad, takže plán na dnešní dopoledne byl zůstat v pokoji. Přemýšlela jsem o tom, jak porazit Voldemorta a zároveň Theodorose. Nebude to lehký úkol, ale zvládnout ho musím. Pro Anglii. Pro konečné poražení zla.
,,Isi." uslyšela jsem ve své hlavě.
,,Copak, zlato?"
,,Přijď do KNP."
,,Jasně. Zatím." řekla jsem a odpojila se.
Zvedla jsem se z postele a opustila ložnici. Jelikož máme kolej v sedmém patře, tak jsem nešla moc daleko. Došla jsem před zeď a představila si místnost, kde je Fley. Za chvíli se objevili dveře a já je otevřela. Viděla jsem útulnou místnost se dvěma křesly a knihovničkou.
,,Tady jsi." ozval se za mnou hlas.
,,Fleyi." řekla jsem a objala ho.
,,Díky za tu knihu." zašeptal mi do ucha.
,,Já děkuji za ten náhrdelník."
,,Posaď se." pobídl mě.
,,Copak jsi potřeboval?" zeptala jsem se, když jsem si sedla.
,,Jde o tu válku. Všichni Smrtijedi ví, že to ty jsi porazila Voldemorta. Ti Smrtijedi, kteří byli v Azkabanu jsou na svobodě. Dále plánují, že v červnu zaútočí na Bradavice. Taky mě a tebe Theodoros prásknul. Všichni teď ví, že jsem Fleamont Potter a ty že jsi Isabell Malfoyová. Vidí nás jako hrozbu. Ale zase si Voldemort myslí, že jsem dostal rozum a přidal se k nim, takže to je jediný plus. Musíme se připravit." dokončil svůj monolog.
,,Tak to je zlý." uznala jsem.
,,To jo. Zbývá půl roku. Ta bitva rozhodne o všechno. Oni musí prohrát." prohlásil.
,,To je jasné. Čím dřív se ta bitva odehraje, tím méně bude mrtvých. A já už tu válku chci ukončit." řekla jsem rozhodně.
,,Jak ho porazíme?" zeptal se Fley.
,,Musíme zničit viteály."
,,Kolik jich má?"
,,Sedm. Teď už šest. Deník jsem zničila v druhém ročníku. A tohle jsem našla v hlavním štábu." řekla jsem a vytáhla krabičku. Tu jsem otevřela a ukázala mu medailon Zmijozela.
,,Aha."
,,Musíme najít ten zbytek. Další jsou prsten Rojvola Gaunta, diadém Havraspáru, pohár Mrzimoru, jeho had Nagini a Voldemort sám."
,,Víš, kde to je?"
,,Diadém je tady. V KNP." řekla jsem a vydala se ho hledat. Fley se přidal. Po deseti minutách jsme ho našli.
,,Máme ho." vydechl Fley.
,,Jo. Teď to nesmíme ničit, protože Voldemort to ucítí a bude si ty další hlídat." vysvětlila jsem.
,,Tak konec. Jdeme na jídlo?"
,,Jdem." rozhodla jsem a vydala se do Velké síně.
Po obědě jsem si zalezla do knihovny a vytáhla si nějaký román. Začala jsem si číst a snažila se zapomenout na válku, která teď probíhá. I když ministerstvo ještě jeho návrat nepotvrdilo a spíše ho zatlouká. Ta válka tady je i přesto.
Byl už večer a já se teprve teď dostala z knihovny. Nakonec jsem si napsala i nějaké eseje. Potřebovala jsem přijít na jiné myšlenky. Nechtěla jsem myslet na válku a další podobné věci. Přece jen jsou Vánoce, svátky pohody.
Došla jsem na kolej a lehla si na postel. Na večeři jsem jít nechtěla, a tak jsem si něco vykouzlila. Potom jsem se umyla a převlékla do pyžama. Po dnešku jsem toho měla dost. Poslední dobou nedělám nic jiného, než že přemýšlím nad tím, jak vyhrát tuhle válku. Musí to konečně skončit, protože Voldemort je u moci už dlouho. Všechno se rozhodne v červnu. Musí. Nakonec jsem přece jen usnula, bohužel se mi do mysli dostala vzpomínka na ukončení bitvy s Theodorosem.
Outfit:
Dárky od rodiny:
Dárky od přátel:
Konec další části. Jsem ráda, že jste si ji přečetli. Uvidíme se brzy. Claire